Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Romana,
zítra Al¾bìta.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!


Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.


Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.


Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


®ivot tropí hlouposti – aneb mé ¾ivotní paradoxy a renoncy (21)


Nyní se opìt vrátím od pasivního sportu k aktivnímu a ve svých vzpomínkách se poperu se svou „sportovní kariérou“. Ly¾ování i bruslení jsem mìl sice docela rád, ale bylo by mi mnohem milejší, kdyby se to provozovalo pøi 20°C. nad nulou. Mìl jsem v¾dy prostì radìji teplo a koupání, jistì i proto, ¾e pro nìj byly v Jièínì pøímo bezvadné podmínky. Koupalištì se skokanskou vì¾í na rybníku Kní¾e, poblí¾ nádherné teplé rybníky u Jinolic, hezké a teplé koupalištì v Nìmyèevsi a naopak mnohem chladnìjší v Prachovských skalách se známým døevìným Pelíškem. V rodinném albu jsem objevil jeho fotku z doby, kdy¾ jsem pøedvádìl okolí svého rodištì dìtem.

 

 

Ve Vrchlabí pak to bylo u¾ o nìèem jiném, nebo» v té dobì tam vlastnì ¾ádné koupalištì nebylo! A tak jsme se koupali buï ve studeném Labi pod dvìma splavy anebo jezdili na kolech na pomìrnì vzdálená koupalištì v okolí. Do Valteøic, Herlíkovic a nìkdy a¾ do Jilemnice, kde byla voda nejteplejší. Má exhibièní stojka je právì z Valteøic.


A kdy¾ u¾ jsme u té vody, tak musím vyvá¾it své vytahování a také se trochu pohanìt. Jestli¾e jsem dìlal lepší stojky ne¾ vìtšina mých nových kamarádù, oni zase excelovali na potoce ve Vejsplachách. Tam chytali pod kameny a pod podemletými bøehy krásné pstruhy do ruky, ¾e jsem ¾asl. Zkusil jsem to jednou jedinkát, a kdy¾ se mi nìco otøelo o ruku, lekl jsem se tak, ¾e jsem spadl do vody a kluci se mohli potrhat smíchy. Ale zpìt ke sportu.


O tom, ¾e mnozí z mých kamarádù mnohem lépe ly¾ovali a nìkteøí u¾ skákali na menších mùstcích, jsem snad u¾ psal. A tak si tady ještì dovolím pøipomenout pár mých tehdejších zimních ly¾aøských „úspìchù“. Rùzné závody Sportovních her mláde¾e byly více ménì povinné a bylo to asi to jediné, co nám vìtšinou nevadilo. Øíkám vìtšinou, proto¾e na pøíklad bìhat tøi a¾ pìt kilometrù na ly¾ích s vázáním typu kandahar mì naopak docela vadilo, asi dvakrát jsem skonèil pøehluboko v poli pora¾ených a navíc s pìknými puchýøi na patì. A ¾e severská kombinace – tedy bìh a skok - nebyla mùj šálek èaje, dokumentuje fakt, ¾e jsem jednou na snìhovém mùstku za Støelnicí sice skoèil asi 15 metrù, ale dole na rovinì jsem málem pøerazil malý ovocný stromek a narazil si poøádnì ¾ebra.


Co se týèe bruslení, z hokejových „matchù“ obrázky poskytnout nemohu a jen se divím, ¾e jsme hráli témìø bez chránièù. Na holenì jsme si vìtšinou pouze dávali pod podkolenky sešity s tvrdými deskami nebo fotbalové chránièe a zpoèátku jsme radìji hráli s tenisákem. A kdy¾ mi byly malé d¾eksny, hrál jsem nìkolikrát v bratrových velkých kanadách, ve kterých jsem mìl své kedsky! Velikánské problémy byly i s hokejkami. Ty se lámaly a na nové nebylo! ®e jsem „umìl“ i krasobruslit, to pak dokazuje další „vydaøený“ obrázek. Musíte mi ovšem vìøit, ¾e jsem to já. No – nakonec s výjimkou Pelíška byly ty fotky poøízeny cizí rukou a cizím fo»ákem, tak¾e za kvalitu vlastnì nemohu.


To u¾ ale pomalu zaèínala léta padesátá a my dorùstali do dorosteneckého vìku. A tak se ve Vrchlabí mé sportování rozšiøovalo na celou øadu sportù. Pro zajímavost - tøeba florbal, nebo mo¾ná spíše hokejbal - jsme hráli tenisákem v tìlocviènì u¾ v roce 1949. Dokonce jako vrchol svého „pamatováka“ mohu uvést, ¾e krásné døevìné branky nám vyrobil tatínek spolu¾áka, který o rok pozdìji tak hoøekoval nad marnotratným plýtváním s minerální vodou v Pieš»anech! A proto¾e ¾ivot není jen samá zábava a legrace – tak musím opìt jednou zaøadit renonc jako hrom. Nìkdy v šedesátých letech jsem se dozvìdìl, ¾e mùj spolu¾ák a jeho šikovný a spoøivý tatínek uhoøeli pøi autohavárii. A jako paradox mohu uvést, ¾e to bylo na silnici poblí¾ mého milovaného rodného Jièína, kterou jsme tak èasto jezdívali pøi cestì k rodièùm ve Vrchlabí...


Vladimír Vondráèek

* * *

Zobrazit všechny èlánky autora




Komentáøe
Poslední komentáø: 12.08.2015  10:12
 Datum
Jméno
Téma
 12.08.  10:12 Vesuvjana díky
 31.07.  10:14 Ferbl
 31.07.  08:26 kusan
 31.07.  05:53 Bobo :-)))