Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Romana,
zítra Al¾bìta.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!


Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.


Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.


Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


Moji pøátelé a já (6)


Karel Bartovský

Vzpomínka


Zjara roku 1960 poøádal Ústøední dùm lidové tvoøivosti ve Štiøínì semináø pro autory divadel malých forem. Teplický Okresní dùm osvìty tam vyslal mì a já se tam seznámil s mladým mu¾em, jen¾ byl o nìco starší ne¾ já a doprovázelo ho nìkolik èlenù hornického souboru Pìrun, který u¾ mìl na kontì úèinkování v ústøedních kolech STM i v Hronovì. Byli z Karviné a ten jejich principál se jmenoval Karel Bartovský.


V létì jsem se s ním opìt potkal na prvním roèníku divadelního festivalu Haškova Lipnice a zjistil, ¾e máme spoustu spoleèných zájmù. Povídali jsme si tehdy dlouho do noci a dozvìdìl jsem se, ¾e je pùvodnì z Plznì, ¾e byl jako školák totálnì nasazen do Škodovky a po únoru 1948 byla celá jejich rodina vyakènìna do pohranièí. Nebylo tedy divu, ¾e kdy¾ nastoupil na vojnu, dostal se k Èerným baronùm na dole Krimich v Tluèné u Plznì. Ptal jsem se, jak to snášel, a byl jsem pøekvapen odpovìdí, ¾e ten témìø vìzeòský re¾im nesl tì¾ce, ale pokud jde o havíøinu a zvláštì o práci v pilíøi se sbíjeèkou, to ¾e je práce pro chlapy, která ho vzala. Proto také, kdy¾ se po vojnì o¾enil a potøeboval byt, nastoupil jako havíø na dùl ÈSA do Karviné. Po roce ho však udolaly nedìlní pøikopávky, kdy se èasto dìlalo všech sedm dní v týdnu a uhnal si dvakrát zápal plic, tak¾e skonèil jako vychovatel na Domovì mladých horníkù. Pøi øeèi jsem se zmínil o tom, ¾e se chci ¾enit, ale nemám kde bydlet, a on mì pøekvapil zajímavou nabídkou. Mìl právì nastoupit jako kulturní pracovník do odborného uèilištì Dolu 1. máj v Karviné, ale jako fanda kabaretù dal pøednost funkci vedoucího estrádního oddìlení v Krajském podniku pro film, koncerty a estrády v Ostravì a navrhl mi, abych se o místo, na které by za sebe rád našel náhradu, ucházel. ®e mì rád doporuèí. Mìl jsem pochyby o dostateèném zájmu nastávajících horníkù o kulturu, ale ujistil mì, ¾e do hornických uèiliš» pøichází mnoho inteligentních a schopných chlapcù, pro které je to pro nìjaký kádrový škraloup rodièù èasto jediná mo¾nost jak získat støedoškolské vzdìlání. Kromì toho je prý zmínìné uèilištì první v celém revíru, které takovou funkci zøizuje, proto¾e je tam øeditelem moudrý èlovìk, jen¾ má pro kulturní èinnost pochopení. Kdy¾ mì ujistil, ¾e bych tam mohl velmi rychle dostat byt, rozhodl jsem se tento krok podstoupit.


Prùzkumná návštìva uèilištì na mì udìlala dobrý dojem a dobrým dojmem jsem zøejmì zapùsobil i já, tak¾e jsem byl pøijat a zaèala nová kapitola mého ¾ivota. Vedení uèilištì vytvoøilo velmi dobré podmínky pro kulturní práci, pro èinnost zájmových krou¾kù a umìleckých souborù a práce se mi daøila. Dostal jsem slu¾ební byt, a tak moje mise, o ní¾ jsme zpoèátku pøedpokládal, ¾e bude trvat jen dva tøi roky, se nakonec protáhla na deset let.


Vrátím se však do doby, kdy jsem pøišel do nového prostøedí, poznával je a s¾íval se s ním. Karel mì ihned zapojil do hudební skupiny svého souboru, který mìl hodnì pøíle¾itostí k vystupování po celé republice a obèas se dostal i do televize. Kromì repertoáru pøejímaného z Osvobozeného divadla a Semaforu byly souèástí programu vlastní scénky i dialogy V+W pro Karla a jeho kolegu Ivana Krhovjaka, s ním¾ vytvoøil napøíklad dvojici Kultík a ®ehlièka. Tyhle výstupy mi sice v éøe nejvìtšího rozmachu moderních divadel a kabaretù zdály ponìkud zastaralé, ale nic to nemìnilo na mé spolupráci s Karlem. Mùj vztah k nìmu byl do jisté míry ambivalentní i v pozdìjších letech, kdy nìkteré jeho poèiny zcela nehovìly mému vkusu, ale v¾dy jsem oceòoval jeho prùbojnost a zápal. Ostatnì soudím, ¾e dobøí pøátelé si mohou takové disonance dovolit.


Karel mi pomohl zorientovat se v kulturním a umìleckém ¾ivotì hornického kraje a zapojil mì do práce v poradním sboru ostravské instituce, v ní¾ pracoval. Bydlel však dále v Karviné, pár krokù od mého uèilištì, a tak jsme mìli dost pøíle¾itostí k soukromým stykùm. To, ¾e mì èasto dokázal nìèím pøekvapit, dokumentuje historka z karvinského koupalištì. V té dobì mìl dost korpulentní postavu, proto kdy¾ vylezl na tøímetrové skokanské prkno, èekal jsem, ¾e se zhroutí do vody nepøíliš pøita¾livým zpùsobem, on však vystøihl šipku s tak dokonalým dr¾ením tìla, jaké mohl mít jen trénovaný skokan. Však se také kromì Pìrunu vìnoval plaveckému oddílu a navíc ještì zálesácké rybáøské dru¾inì.


Karlova funkce v socialistické agentuøe s dlouhým jménem (zkratka KPFKE), které kumštýøi øíkali „kapaf ka”, zahrnovala velmi rozmanitou èinnost. Rád bych vyzdvihl alespoò dvì zále¾itosti, u nich¾ jsem byl a které pro mì mìly znaèný význam.


Za prvé to bylo poøádání ostravských kabaretních festivalù které se pod znaèkou KaFe staly presti¾ní a celostátní zále¾itostí, kde napøíklad divadlo Petra Bezruèe uvedlo svoje legendární „Štafle” a kde se proslavil olomoucký „Radionkabaret”. Kdy¾ se potom poslední dva roèníky konaly v Karviné, mohl jsem vystoupit i se svým uèilištním souborem spolu s Jaroslavem Vojtou, Ljubou Hermanovou, Felixem Holzmanem a dalšími esy.


Za druhé Karel pomohl najít v Havíøovì profesionální pùsobištì pro mé pøátele z pardubického kabaretu (na nì¾ vzpomenu pøíštì), kdy¾ museli opustit domovské mìsto a rozhodli se zkusit štìstí na Ostravsku.


Po úspìšném pùsobení v Ostravì se Karel stal øeditelem nového kulturního domu v Karviné. V této funkci ho zastihl srpen 1968 i následující vývoj. Vedl si tak, ¾e tentokrát jsem s ním ve všem souhlasil, tak¾e není divu, ¾e mu to v normalizaci soudruzi dùkladnì spoèítali. Témìø dvacet let pak nesmìl pùsobit v Karviné a ¾ivil se jako èíšník a barman, proto¾e si udìlal pøi práci hotelovou školu v Opavì. Za této jeho ¾ivotní etapy jsem ho navštívil v Šilheøovicích, kdy¾ pracoval v baru Loveckého zámeèku uprostøed parku, kde je známé golfové høištì. Navzdory nepøíznivým podmínkám zùstával vìrný divadelnímu kumštu, u¾ to však nebyl soubor Pìrun, ale bavidélko Per pedes, které v sedmdesátých letech v ostravském Divadle hudby zmapovalo celou historii Osvobozeného divadla V+W s nápaditými jazzovými úpravami „je¾kovek” a Karel byl v èilém písemném styku s panem Werichem. Kromì toho se vìnoval kulturní práci s mláde¾í, tentokrát na uèilišti pro èíšníky a kuchaøe, v souboru, který si øíkal „KUK”. Z titulu a mo¾ností své redaktorské práce v Praze jsem s ním mohl znovu navázat spolupráci a v KUKu udìlat nìkolik semináøù.


Zøejmì nìkdy v té dobì jsem ho seznámil s Evou Gutovou, tajemnicí Jonáš klubu, jen¾ sdru¾oval pøátele divadla Semafor, a ta pozdìji ve funkci pracovnice kulturního støediska na Prùhonu v Praze se stala Vrchní bidelnicí pra¾ského Shluku a redaktorkou zpravodaje „Obš»astník”.


Tím se dostávám k tomu, co po listopadu 1989 Karla Bartovského nejvíce zviditelnilo a proslavilo. Proto¾e ve všech svých souborech a programech èerpal pøedevším z nepøeberné pokladnice písní a scén Osvobozeného divadla, napadlo ho sdru¾it lidi stejné krevní skupiny a koncem roku 1989 vytvoøil spolek, který nazval Werichovci – sdru¾ení pana Jana pro srandu a kulturnì spoleèenský ¾ivot mladých vìkem èi duchem. Inspiroval se známým dialogem pánù Wericha+Horníèka o pou¾ívání bidel na jevišti a zavedl systém bidelníkù, kteøí fiktivním bidlem postrkují ostatní k èinnosti, aby byla poøád nìjaká sranda. Bidelníky pak postrkují vrchní bidelníci v místních shlucích tu i cizozemských, kteøí se nìkolikrát do roka scházejí ve Sboru centrálních bidelníkù a všemu tomu šéfuje Nejvrchnìjší bidelník, který je volen v¾dy na tøi roky na Valném shluku. Hned první Valný shluk konaný v dubnu 1990 v Ostravì na Èerné louce zvolil Nejvrchnìjším bidelníkem Karla a ten je jím dodnes. Sídlem Sdru¾ení byla zpoèátku Èerná louka, pak Dùm kultury a po jeho zprivatizování se jím stal rodinný domek na Werichovì ulici 402 v Markvartovicích ve Slezsku. Werichovské Shluky jsou v Praze, Ostravì, Havíøovì, Tøinci, Karviné, Vsetínì, Pøerovì, Bystøici pod Lopeníkem, Vyškovì,


Tøeboni a ve Skalici, ze které se øídí èinnost na Slovensku. Ze stanov Sdru¾ení vyplývá, ¾e jeho èlenové „jsou pro spravedlivý svìt, zdravou pøírodu, lidskost a pokrok, a ¾e jsou proti lidské blbosti, nebo» nejhorší karambol je srá¾ka s blbcem”.


* * *


Èinnost tohoto sdru¾ení je tak široká, ¾e mohu pøipomenout jenom nìkteré akce. Byla to napøíklad první WERICHIÁDA – velkolepé setkání hercù, zpìvákù a pamìtníkù Osvobozeného divadla v Divadle ABC v roce 1992 s programem v re¾ii Z. Podskalského, který vysílala televize. Je to zalo¾ení Svìtového dne srandy, který se koná v¾dy 19. dubna, v den výroèí premiéry Vest Pocket Revue V+W, kdy Werichovci v rùzných kostýmech za zpìvu „je¾kovek” se u¾ dvacet let zasazují o kulturní vyu¾ití domu, v nìm¾ ¾il Jan Werich, a konèí mohutnou salvou papírových pytlíkù. Poslední dva roky se zúèastòuje i paní Meda Mládková, která „materielnì vyfutrovala jejich ideové zámìry”, tak¾e dùm na Kampì bude definitivnì slou¾it kumštýøùm. Ka¾doroènì se poøádá festival Èochtanova Tøeboò s bohatým kulturním programem. Letitou tradici má literární a interpretaèní soutì¾ pod názvem Také máte rádi Voskovce, Wericha a Je¾ka?, která hledá mladé talenty a pøi ní¾ jsem mnohokrát pùsobil jako porotce. Zcela mimoøádná je publikaèní a výstavní èinnost. Ka¾dý rok vychází kalendáøík a originální èlenská prémie. Také se vydává „neperiodické periodikum” Obš»astník, kam obèas pøispìji. Líbí se mi v nìm douška v tirá¾i pravící, ¾e „Pøípadné tiskové chyby jsou v tomto èísle proto, ¾e si je mù¾eme dovolit” – co¾ koresponduje s tím, co jsem prohlásil o svém vztahu s Karlem: ¾e si nìjaké disonance mù¾eme dovolit. To vše doplòují lokální akce po celé republice jako mezinárodní letní tábory, další Werichiády, tøeba v SEMAFORU, mikulášskoje¾íškovské silvestry a W-akce pro posti¾ené „Veselé vsetínské vozíèky”, která se tradiènì koná na zámku ve Vsetínì.


Pøi všech tìchto aktivitách (èi hlavnì díky jim) se Karel Bartovský staèil v devìtasedmdesáti znovu o¾enit, pøi osmdesátých narozeninách svolat do Karviné bývalé èleny souborù Pìrun i Per pedes a seznámit je s tamními Werichovci, a úspìšnì se do¾il jednaosmdesátky.

 

Osud je však neúprosný. Dne 12. bøezna 2013 pan Karel Bartovský zemøel.


Eduard Svìtlík

* * *
Fotografie © archív autora

Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 19.05.2015  08:14
 Datum
Jméno
Téma
 19.05.  08:14 Von
 19.05.  06:48 KarlaA