Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Kamejk - Na co se vzpomíná
V celku vzato bylo to právì rybaøení co bylo nejvìtším magnetem vyplòujícím polovinu èasu prázdnin v Kamýku. Uèitelem byl dìda. Od nìho jsem okoukal dost zkušeností. Jak pøedpisové, podle rybáøského øádu, tak i nìkdy trochu vedle. V té dobì to bylo bì¾né. V celém Kamýku bylo snad do patnácti lidí, kteøí byli dr¾iteli povolenky. Ale ryby byly na stole bì¾né. Nikdo je nejezdil nikam kupovat. Tekla tu pøece plodná a pøející Vltava.
Tyto atributy øeky jsem u¾íval nezøízenì. Noèní hlas vody v polohách od tichounce nì¾ného šepotu do spokojeného pobroukávání vyplnìný hluèným pleskáním velkých dravcù (jako kdy¾ se chlap koupe, øíkal dìda), pøes podrá¾dìný skoro hukot a¾ do øevu rozdivoèeného bìsu mì kolébal hlavnì tehdy, kdy¾ jsem u¾ spal na pùdì v senì. Tato kulisa umocòovaná a¾ omamující vùní suché trávy se mi vybavuje zvláštì nyní, kdy¾ k øece mám pomìrnì daleko. Voda tehdá vonìla z dálky. Po ránu se na vlnkách pohupovaly chomáèky pìny pøipomínající vatu. Nad proudky pod jezem se roztáèela malá tornádka mlhy. Nìkdy se stalo, ¾e se mlha snesla nad vodou taková, ¾e najít naše místo uprostøed toku pod mostem nebylo lehké. Všechno bylo provonìné balšánkem (mátou) a pálivým rdesnem peprník. Prostøední náhon rozkvétal arnikou a vrbovkou. I u¾ovky se tam èasto vyhøívaly. Asi dvakrát dokonce i zmije.
Prostøední náhon oddìloval “plavbu“ to byla vody kudy pluly vory, od náhonu po zbranì a vantroky mlýna. Navigace snad 300 metrù dlouhá. Moc a moc rybaøiny mì tam èekalo. Po jeho pravé stranì jsme s dìdou chytali pulce, vranky. Odklopíš kámen, rybka sedí a spoléhá na své mimikry. Jen tehdy, kdy¾ mìl babec na dnì ulo¾ené jikry zaútoèil na ruku. Zpùsoby jeho lovu se znaènì lišily. Ten starý byl èlovìka nehodný. Kuchyòskou vidlièkou se nehybné rybky napichovaly. Tito neš»astníci pøe¾ívali v haltýkøu podle nátury i nìkolik dní. Daleko lidštìjší, ale riskantní zpùsob byl chytat je jen tak do ruky. Nejlepší bylo, kdy¾ se povedlo vranku pøiklopit dlaní. Jen se nìkdy dost citelnì ukázaly trny na jeho skøelích. Ranka po nich ráda hnisala jako od píchnutí se na bodliny v høbetní ploutvi je¾díkù, ševcù. Mstili jsme se jim napíchnutím špuntu a pak škodolibì sledovali marnou snahu rybky o potopení. Kdy¾ byli na øece racci,mìli lehkou koøist.
Na plavaèku se tam chodilo na parmy. Ne¾ se celý náhon pøešel, vyneslo to dva a¾ tøi úlovky. Na rousnici nebo lépe na hnojáèky. Na chlebové kùrky, na samotný vlasec bez zátì¾e brali pìkní tloušti. Ti stávali v ouplavech za kameny a èekali co voda pøinese. Specialitou dìdy bylo chytání úhoøù na plavaèku pøes den. Je to rybáøsky blbost. Jen¾e pan Stárek to umìl. Jádro pudla bylo jinde. Veèer tam byly nalíèeny náplavky, šòùry. Ráno vltavák, prut s velkými oèky, dobrých šest metrù dlouhý. Moje úèast byla nezbytná. Byla-li náplavka sta¾ená po vodì, tak tam nìkdo byl chycený. Tam dìda „uvízl“. Vázku jsem musel vyprostit. Posláním bylo povolit karabinku na konci provázku a zapnout ji na oèko prutu. Pak u¾ to bylo jednoduché. Ryba se vytáhla jako obvykle. Nesmìl ale nikdo jít po druhé stranì. Plavba byla tak úzká, ¾e by nám bylo moc dobøe vidìt do ruky. Jen¾e se tam muselo buï plavat, nebo loïkou. A tak tam nebylo nikdy lidí jako na Karlovým mostì.
Antonín Suk
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora