Zase jednou malá vycházka

Ani jsme si neužili zimy, sněhu, plískanic a mrazů (au, nebijte mne!) a už přišlo jaro. K mému úžasu trvalo celé dva dny. Zeleň stromů a keřů vybuchla do čerstvého odstínu, trávník se pokryl stovkami pampelišek, vejce podražila, prostě jaro jako z čítanky. Ještě jsem vynechala ptáčky, kteří by měli cvrlikat své milostné písně, jenomže u nás na sídlišti žijí prakticky jenom holubi. Nevšimla jsem si, kdy vymizeli ti kdysi nejčastější městští ptáčkové, totiž vrabci, ale už je dávno vůbec nevidět. Holubi a já, to není životní láska.Vím na ně řadu nešvarů, přenášejí nemoci, nechávají všude svoje nechutné vizitky a ještě jsou i hluční. Prý to vrkání, bublání, cukrování a podobné zvuky vydává sameček, který hledá svoji družku. Jestli je to tak, radila bych tomu mizerovi, který mne každé ráno probudí v půl šesté, aby si klikl na internetovou seznamku a urychleně si našel tichou, usedlou družku. Jinak riskuje, že po něm hodím nějaký tvrdý a neobroušený předmět. Roční období, které přišlo po jaru, nedovedu určit. Na léto je studené, na zimu teplé, ať si obleču cokoliv, je to špatně, buď se klepu zimou, anebo se potím.

Tímto meteorologickým úvodem jsem chtěla navodit atmosféru, ve které jsme se my tři staré paní, Naďa, Judita a já, vybraly zase jednou do přírody. Jako obyčejně jsme si napřed pár dní telefonovaly, mejlovaly a esemeskovaly, protože na rozdíl od pracujícího lidu mají důchodci život plný nečekaných překvapení.

"V úterý ráno na lačno!" řekla sestřička Juditě bez ohledu na naše turistické záměry.
"Babi, pohlídáš nám ve středu Veroniku?" zavolala Nadina dcera v úterý večer tak pozdě, že už byla vlastně víc středa. A mně ve čtvrtek vytopila horní sousedka koupelnu. Vybrala jsem se za ní chrlíc oheň a síru, ale když mi otevřela dveře malinká babička, pětadvacet kilo i s příjmením, změnila se moje zlost v tiché zoufalství.

"Paní, víte, že mi od vás do koupelny teče voda po zdi?" zeptala jsem se nesměle.

"To víte, že ano!" odvětila radostně osůbka, "už včera jsem si to všimla, vytéká to z téhle trubky! Pojďte dál, sedněte si! Právě mi přinesla dcera koláčky, vemte si, jsou moc dobré...!"

To je život... Člověk se nemůže ani od srdce pohádat.

Ale konečně jsme byly na cestě do přírody.
Těšily jsme se, jak nás přivine do své náruče, pohladí nás tichem, zahřeje slunečními paprsky a nakonec z nás vytáhne v naší oblíbené hospůdce citelnou část důchodu v podobě vysokohorské přirážky. Podle cen byste mysleli, že jsme na vrchole Anapurny, ne v mírné proláklině patnáct kilometrů od centra města. Já jsem se navzdory tomu těšila na pivo, ale protože mne vychovali za dámu, nepřiznala jsem se k tomu, nýbrž jsem usilovně probírala včerejší koncert Vídeňské filharmonie.

Ovšem ne každá z nás se dokáže tak ovládat. Naďa se bez předchozího varování vrhla k zachovalému seniorovi, který nás právě míjel. Vydávala ze sebe zvuky, plné obdivu a něhy a skutečně se nám s Juditou ulevilo, když se ukázalo, že její náhle vzniklá vášeň nepatří tomu pánovi, nýbrž jeho čivavě. Upřímně řečeno, chvíli jsem ani nevěřila, že je to pes, většina plyšáků je mnohem větší. Toto vypadalo, že po zemi běží dvě špicatá ouška a chlupatý ocásek, ale pořád to bylo lepší, než kdyby se nám kamarádka začala bezdůvodně znenadání vrhat na kolemjdoucí muže. Ten se ostatně nechal ochotně vyslýchat, jak se jmenuje, kolik váží, jakého je pohlaví - promiňte, otázky se týkaly samozřejmě jeho pejska!!!

Mně byla po chvíli ta chvíle dlouhá a rozhodla jsem se, že Naďu, přepadávající v horách fešné důchodce pod záminkou lásky ke zvířátkům, natočím na video a dohodím na SeniorTip do diskuse, jako varování, že jsou i jiná nebezpečí, než šmejdi s hrncema.Vytáhla jsem mobil - a rychle jsem ztroskotala. Zapomněla jsem, že ho mám teprve pár dní a zatím jediné, co s ním umím, je zavolat hasiče. Je to pro mne záhadný aparát, tajuplný a náladový, reaguje na povely jako mrzuté tříleté vnouče a vůbec si dělá, co chce. Hned první den odeslal sám od sebe desítky esemesek různým lidem v mém adresáři, například "přijď určitě ve čtvrtek, zlatíčko!" firmě, která mi má montovat markýzu na balkon. A taky zprávu "zítra nepřijdu, jsem nemocná" naší lékařce..! S bázní a odporem jsem hladila ten klenot moderní techniky po bříšku a posílala tak různé obrázky a nápisy do nenávratna... Zjistila jsem, že pravděpodobně už nebudu žít tak dlouho, abych se s tímto novým mobilem naučila fotografovat anebo dokonce natáčet videa... Pán, který měl hrát v mém uměleckém díle titulní roli, dávno odkráčel i se svou faunou a já jsem se ještě stále pohybovala mezi "Aplikací", "Galerií" a "Předpovědí počasí"...

Bohužel vám tedy nemohu předložit ke svému příspěvku dokumentaci.

Uznávám, že jsou i dramatičtější situace, než tři staré dámy na procházce v příměstské oblasti, ale aspoň vám napíšu pár ukázek, o čem byla řeč.

- Toho, kdo vymyslel reality show v televizi, by měli vymáchat v koši ve Vltavě. Ještě že opakují naše oblíbené seriály s našimi ještě oblíbenějšími herci... Byl jednou jeden dům, F. L. Věk, Sňatky z rozumu... z posledních let třeba Četnické humoresky... Ten Ivan Trojan je ale fešák! Že se nestydíš, Naďo, v tvých letech koukat po mladých mužských! No a co? Jídelní lístek si můžu prohlídnout, i když držím dietu!

- Ukaž, co to máš? Aha, léky. Léky na tlak. Léky na cholesterol. Léky na srážlivost krve. Co je toto? Nevím, zapomněla jsem. To je lék proti zapomnětlivosti, je nesmírně účinný a co teprve, kdybys ho brala! Toto je na klouby, toto na játra, toto na dovolenou... Jak to, na dovolenou? No, pan doktor a paní magistra pojedou na dovolenou na Seychely. A jaké pilulky bereš ty, Blanko, v osmdesáti přece musíš nějaké brát! No, občas si vezmu Tictac...

- ... a když si chci sednout do křesla, anebo lehnout do postele, on to vidí, předběhne mne a lehne si tam! A jak je mlsný! Nejraději má kuřecí prsíčka... Umí se i vztekat, třeba když ho nechám doma pár hodin samotného... A on si chodí, kudy chce. Tuhle mi utekl a přišel domů až nad ránem... Judito, to mluvíš o kocourovi? Protože to zní, jako bys popisovala manžela!

Mezitím jsme se kochaly stromy, trávou, sedmikráskami. Sluneční paprsky byly roztomile hravé, ale nepotrvá to dlouho a změní se v nažhavené zbraně, před kterými se budeme ukrývat. Probraly jsme vnoučata i pravnoučata, papeže Františka, volbu prezidenta a zapékanou brokolici a konečně jsme došly k nejkrásnějšímu přírodnímu úkazu: k malé výletní restauraci. Sedly jsme si na lavice venku pod stromy, ze kterých na nás padaly hebké růžové lístečky a bylo nám blaze, navzdory tomu, že pivo neměli a musela jsem pít čaj jako dáma.

Na závěr vycházky jsem pozvala kamarádky, aby ke mně v sobotu odpoledne přišly na kus řeči a na partii karet. Ke svému úžasu jsem dostala košem. Judita řekla, že její kocour by se zlobil, kdyby se i přes víkend toulala. A Naďa řekla, že už má na sobotní odpoledne jiný program. Půjdou prý s jedním známým vyvenčit jeho roztomilou čivavu...

Text: Blanka Burjanová

Ilustrace: Václava Arnoštová

Další články autorky