Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Nikola,
zítra Albert.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi budeme popisovat dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat. Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz  Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.


Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


V hlavní roli monoskop

 

(Vzpomínání k oslavám televize)

 

V záøí 1958 pøišla na svìt naše prvorozená dcera Martina. Na Valašsku dostávala rodièka za odmìnu látku na šaty. Pobývali jsme spolu v Trojanovicích u mých rodièù a kdy¾ jsme se v mlhavém listopadu nastìhovali do Ostravy, pøekvapil mì mùj mu¾ jiným dárkem, vlastnì darem. V našem obývacím pokoji v rohu doslova trùnil televizor.


Nový host k nám pøišel v èase nejpøíhodnìjším. V listopadu u¾ byly veèery poøádnì dlouhé a já jsem se na nì v¾dy tìšila. Tìšila jsem se hlavnì na spoleènost, proto¾e jsem byla celý den sama, a s malou holèièkou se toho tolik namluvit nedalo. Nemohla jsem se doèkat, a¾ ji veèer vykoupu, nakrmím a ulo¾ím ke spánku a pak zasednu k oné kouzelné bedýnce, která byla ještì tenkrát skuteènì vzácností. Vysílalo se jenom veèer a v pondìlí byla technická pauza. Jak mi tenkrát to nevysílání vadilo!


Blí¾il se pomalu konec roku a v našem bytì u¾ byla televize samozøejmostí. Opak byl u našich kamarádù, a tak jsem se domluvili, ¾e na Silvestra k nám pøijdou nejen oni, ale i jejich rodièe, kteøí na tu neobvyklou podívanou pøijeli a¾ z Frenštátu.


Hlavní program zaèínal ve dvacet hodin. Nachystala jsem pohoštìní tak, abych vše mìla na stole a nemusela od televizoru odbíhat. Pøes ten dlouhý èas který od onoho veèera uplynul, si pamatuji, ¾e na stole byly i višnì nalo¾ené v rumu.


Vše bylo pøipraveno, hosté usazeni co nejpohodlnìji a èekali jsme na silvestrovský program. Ale ouha! Netrvalo dlouho a nìco se stalo. Na obrazovku naskoèil monoskop a milý hlas našeho kamaráda a tenkrát hlasatele Ivana Šedivého nás prosil, abychom omluvili poruchu. Cítili jsme se za ni velmi provinile. Pozvali jsme hosty a vysílá se jenom monoskop. A pøitom na vysílaè by jeden kamenem dohodil. Doufejme, ¾e to nepotrvá dlouho.


Bylo to v dobách, kdy se ještì lidé dokázali bavit bez mediálních berlièek. I v našem støedu se rozproudila zábava. Jen¾e byla taková nemastná, neslaná, proto¾e šest párù oèí neustále sledovalo, kdy se onen monoskop zmìní v tak dychtivì oèekávaný silvestrovský program. Byli jsme trpìliví. Naše neuspoøádané povídání bylo obèas pøerušeno medovým hlasem Ivana Šedivého. Z poèátku nám dodával nadìji, ale proto¾e text byl neustále stejný, došlo nám, ¾e ani on nás nemù¾e pobavit aspoò mimo obraz (byl to bájeèný vypravìè) a ¾e nám nezbývá nic jiného ne¾ èekat, proto¾e jeho hlas je natoèen na magnetofonovém pásku.


Èekali jsme. Vytrvale jsme studovali podrobnosti monoskopu.


Mnohokrát jsme vyslechli Ivanovo hlášení, mnohokrát jsme pøerušili povídání s oèekáváním, ¾e se poruchu podaøí odstranit a pøece jenom se doèkáme. Nedoèkali jsme se a po výmìnì gratulací jsme se s našimi hosty rozlouèili s omluvou. Mìli jsme pocit, ¾e jsme to zavinili my.


Netrvalo to ani rok a já jsem se v ostravské televizi usadila na tøicet let. A mnohokrát jsem za¾ila ty okam¾iky, kdy uprostøed programu jsme museli „nasadit“ hlasatelku èi diapozitiv s omluvou poruchy a poznala jsem, co to pro techniku znamená. Pracovala jsem s tìmi, kteøí mìli onoho Silvestra 1958 slu¾bu, a nikdy mi nenapadlo polo¾it jim otázku, co ¾e se to tenkrát vlastnì stalo.

 

Pro televizi to byly èasy pøedškolního vìku a na pøíklad tak zvané „obracení trasy“ z Ostravy na Prahu nebo obrácenì trvalo tenkrát dvacet minut.
A ejhle jak technika pokroèila. Na Silvestra 2000 jsme byli v jeden èas napojeni na celý svìt.


Hana Juraèáková



Komentáøe
Poslední komentáø: 06.05.2013  08:39
 Datum
Jméno
Téma
 06.05.  08:39 LenkaP
 06.05.  08:15 venca
 06.05.  05:06 Bobo :-)))