Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Nikola,
zítra Albert.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Podnìt k výbuchu


Tato událost nebyla pøipravována a vyplynula z nastalé situace. Byla posledním podnìtem k výbuchu. V nedìli 30. èervence 1419 se v kostele Panny Marie Snì¾né jako obyèejnì shromá¾dily stovky posluchaèù. Mo¾ná, ¾e dokonce více ne¾ jindy, proto¾e rozhodnutím krále Václava IV. se do kostelù ovládnutých stoupenci pod obojí vraceli knì¾í vìrní církvi. Jen tøi kostely v Praze zùstaly utrakvistùm. Jedním z nich byl právì novomìstský kostel.
Populární kazatel Jan, øeèený ®elivský, jako obyèejnì høímal proti nepravostem. U¾ nìkolikrát pøedtím zaútoèil i na krále a vyzval ho, aby se vrátil k povinnostem spravedlivého vladaøe: „Tu teprve budeš opravdu vládnout; pøestaneš být králíkem a staneš se králem!“
Onen den však šel ještì dál. Svolával na odpùrce pravdy bo¾í hnìv a pomstu a vìrným sliboval, ¾e Bùh je zbaví nepøátel a odevzdá jim vládu.
„Ó ké¾ nyní by,“ volal, „se Praha stala vzorem všem vìøícím, nejen na Moravì, ale i v Uhrách, Polsku a v Rakousích. A tak nech» se rozlétne do celého svìta slovo Pánì.“ To zøejmì byl poslední podnìt.


Vra»me se však o nìco zpìt, do doby která pøedcházela. Šestého èervence 1415 byl upálen Mistr Jan Hus. O rok pozdìji na stejném místì ve mìstì Kostnici i Mistr Jeroným pra¾ský. Tady konèilo u vìtšiny obyvatel Èech spojení s církví. U¾ nebylo návratu. Masová neposlušnost a odpor byly na spadnutí. V záøí 1416 pra¾ská univerzita vydala osvìdèení, v nìm¾ Husa chválila jako svatého muèedníka. Okam¾itý zákaz èinnosti schválený koncilem nemìl ¾ádný význam. Naopak. Podpoøil váhající. I èeská a moravská šlechta ve své vìtšinì se postavila proti autoritì koncilu. Dokonce je znám list, v nìm¾ pøední èeští pánové vyjadøují svou nelibost s rozhodnutím církevních autorit. A lid? Husova kázání byla ji¾ v Praze hojnì navštìvována. Stejnì tak za jeho pobytu na Kozím Hrádku i na Krakovci. Jeho slovo se tak šíøilo po celých Èechách a na Moravu. Desítky kazatelù a jeho ¾áci roznášeli i rozšiøovali jeho myšlenky. Ještì po odchodu Husa do Kostnice pùsobil ostatnì v Praze jeho pøítel Mistr Mikuláš z Drá¾ïan, jen¾ šel ve svých kritikách stávajícího dìní ještì dále ne¾ sám Hus. Kázal, ¾e souèasný svìt musí zahynout, shoøet, ¾e svìtští vládci padnou a na jejich místo nastoupí Kristus, který vládu svìøí lidu. I on byl po odchodu z Prahy do Míšnì zajat a upálen. Myšlenky však upálit nešlo.


Církev tak rychle ztrácela svou autoritu. Chudáci a sedláci nemohli posílat do Kostnice protestní listy a ani se o to nesna¾ili. Bylo jim lhostejné, zda je koncil prohlásí za kacíøe, nebo ne. U¾ dlouho nesli na svých ohnutých høbetech nádheru církve a slávu rytíøù a odmìnou za døinu a hlad jim mìlo být nebe po smrti. Nyní však pøicházela chvíle, kdy chtìli ¾ít lidsky i na zemi. Zaèali se napøimovat...


Koncil, mající starosti sám se sebou, sice peèlivì sledoval vývoj v Èechách, ale nemìl dost sil ani snahu cokoli na dalším vývoji mìnit. Ponìkud jinak na tom byl Zikmund. Ten se mnohokrát pokusil zasáhnout a donutit bratra Václava k ráznému rozhodnutí. V¾dy» pøece šlo o jeho budoucí dìdictví a v té dobì bylo èeské království jiné sousto ne¾ všechny jeho další tituly. Proto naléhal na bratra, aby ty kacíøe vyplenil i s koøeny, tedy stíhal, vìznil, popravoval, vyhánìl. Václav však, kromì toho, ¾e nemìl chu» pøíliš být Zikmundovi po vùli, nemìl prostøedky k zásahu. Ostatnì jeho hlavním zájmem byl lov a víno. Proto prchá do svých køivoklátských lesù a trvale se usídlil ve svém kunratickém Hrádku. Jednou však pøece jen ustoupil. To kdy¾ naøídil, aby kostely, v nich¾ se prosadili utrakvistiètí knì¾í, se vrátily do rukou církvi vìrných pastýøù. Výsledkem bylo vøení. Dennodenní støety stoupencù té èi oné strany vìštily blízký konflikt. Zatím se jen nenaskytla potøebná záminka - hladina stále ještì nepøetékala. Lidé chodili na shromá¾dìní na horách, kde potulní kazatelé èi vyhnaní utrakvistiètí knì¾í volali po království bo¾ím, spravedlnosti lidské a proti tìm èi onìm nepoøádkùm.


Bouøe však u¾ byla nedaleko. Tím dnem, kdy vypukla, byl 30. èervenec. Tøi týdny pøed tímto datem (podle Františka Palackého) naøídil král zemskému podkomoøímu Janu Bechyòovi z La¾an dosadit na všechna významnìjší místa protihusity. Tedy i na radnice tøí pra¾ských mìst. Noví konšelé velmi aktivnì zaèali plnit své povinnosti. Dokonce všechny novomìstské farní školy odòali utrakvistùm a pøedali stoupencùm. Podobnì postupovali i v dalších rozhodnutích. Nelze se divit, ¾e chudina, vìtšinou jdoucí za Husovým uèením, vyjadøovala otevøenì svou nespokojenost. Jiskra zapalující oheò tu však stále ještì nebyla.


A jsme znovu u 30. èervence - u kázání Jana ®elivského. Co vlastnì o tomto mu¾i víme? Neznáme, kdy se narodil. V mládí byl èlenem premonstrátského øádu v ®elivi. Odtud tedy jméno ®elivský. Kolem roku 1418 pøišel do Prahy a od února 1419 byl kazatelem v kostele Panny Marie Snì¾né. V krátké dobì se stal známý svými plamennými projevy a útoèností myšlenek. Nemìl majetek a nepøitahovaly ho ¾ádné radovánky. ®il témìø asketicky.


„Pravda nikdy nezemøe“, hlásal. „Vztáhne Hospodin ruku svou a potrestá ty, kdo¾ pronásledují nevinné. I nejsilnìjší budou zahlazeni a nebude, kdo by jich pochoval...“
Jinde zase vystoupil proti mocným a bohatým a na obranu tìch nejchudších: „Tento svìt se podobá moøi, je falešný, trpký a smrdutý. A tak jako velká ryba pohlcuje malé, tak po¾írá boháè chudé... Co tedy dìlat? Chudí mají proti tìm, kdo neobstáli, kázat... Chudí a hloupí mají rozmetat uèenost tohoto svìta a ïábelskou pýchu... Pouze ti, kdo skuteènì pracují, øíkají právem chléb náš vezdejší, ale ostatní jedí chléb jako zlodìji a lupièi. Jsou to ti, kdo prodávají v nedìli, králové, kní¾ata, rychtáøi, konšelé, všichni, kdo¾ se povalují na radnicích, všichni preláti, kteøí nepracují s lidem podle pøíkazu evangelia, knì¾í, kteøí pøedpisy evangelia nedodr¾ují, mniši a jeptišky.“ Nelze se divit, ¾e díky tìmto kázáním se brzy stal jedním èi dokonce prvým z vùdcù novomìstské chudiny.


Dalším z aktérù - tentokrát nepøímých byl král Václav IV. O nìm u¾ známe více. Zaznamenejme jen struènì nìkolik ¾ivotopisných údajù dokreslujících jeho politickou i lidskou labilitu. Narodil se roku 1361 v Norimberku jako syn císaøe Karla IV. a jeho tøetí man¾elky Anny Svidnické, dìdièky posledního slezského kní¾ectví, je¾ dosud nebylo pøipoutáno k èeskému království. Pøi sporu s arcibiskupem Janem z Jenštejna nechal utopit vikáøe Jana z Pomuku. V roce 1394 ho uvìznili odbojní pøedstavitelé vysoké šlechty a dva mìsíce ho zadr¾ovali a po osmi létech (v roce 1402) znovu, tentokrát však na celých osm mìsícù. Byl nucen ustupovat. To ho ostatnì stálo i císaøskou øíšskonìmeckou korunu. Spory, které díky jeho nerozhodnosti a neschopnosti narùstaly, se postupnì rozšíøily na celou spoleènost. Obèas pøijal rozhodnutí, kterým se pokusil situaci pøivést do starých kolejí, ale neuspìl. I tato obèasná rozhodnutí bývala èasto polovièatá. Jedno opatøení však vešlo do dìjin a pozitivnì ovlivnilo další vývoj èeské vzdìlanosti. To, kdy¾ svým Dekretem kutnohorským zmìnil pomìr hlasù ve vedení univerzity a tøi udìlil èeským mistrùm oproti jednomu pro cizince, kteøí doposud mìli pøevahu . Dùvodem byl odpor Nìmcù k francouzskému návrhu svolat církevní koncil do Pisy, jen¾ by odstranil schizma - tedy nìkolika pape¾ství. Václav tehdy zámìr podporoval. Mocná univerzita prosazující jinou variantu byla pøíliš ostrým no¾em v zádech pro zámìry panovníka. V druhé polovinì desátých let 14. století ji¾ stárnoucí Václav do politického dìní prakticky nezasahoval. Historici shodnì líèí krále v té dobì jako neschopného cílevìdomì uskuteèòovat svou vùli. Zmiòují se o jeho útìcích od nároèných diplomatických jednání k lovùm a zábavám, o jeho závislosti na oblíbencích, kteøí se mnohdy nevyhýbavì obohacovali.


Vra»me se k 30. èervenci roku 1419. Zanechali jsme ®elivského na kazatelnì a okolo nìj jeho vìrné posluchaèe. Král pil jako obyèejnì pøes noc v nìkteré z komnat kunratického Hrádku. Novomìstští konšelé v prvém patøe Novomìstské radnice vymýšleli další opatøení, které by zbrzdilo aktivitu kališníkù. Koncil se dávno u¾ rozešel a budoucí bo¾í bojovníci ještì hrbili svá záda na panských polích èi svých malých políèkách, opravovali vozy a pomalu se chystali na ¾nì. Jen minuty však chybìly do bouøe.


Co se stalo oné èervencové nedìle? Knìz Jan skonèil se svým kázáním. Tisíce jeho posluchaèù v kostele i pøed kostelem nemìly chu» se rozejít. Kdosi ze zástupu pod kazatelnou náhle do ticha vykøikl: „Procesí? Pojïme procesím k Štìpánu!“ Snad i ®elivský byl tím výkøikem zaskoèen. Reagoval ale okam¾itì. „Zakázali nám procesí, zakazují nám všechno. Smìjí cokoli. Pojïme, bratøi! U¾ si nic nenecháme zakázat.“


Jeho pomocníci vyòali z pouzdra monstranci a postavili se za oblíbeného kazatele. ®elivský první prošel zástupem pomalu otevírajícím se pøed jeho postavou. Nìkolik krokù za ním šli jeho pomocníci se zlacenou monstrancí. A pak další a další. Ulice byla plná a lidé stále ještì pøicházeli a pøipojovali se k prùvodu, jen¾ se pomalu sunul k svatoštìpánskému kostelu, do nìho¾ se pøed nedávnem z rozhodnutí krále vrátil opìt církevním otcùm vìrný knìz. Nad zástupem znìly písnì objevující se pøes noc a šíøící se rychlostí blesku. Prošli Dobytèím trhem, vstoupili do ®itné a najednou se ocitli Na rybníèku pøed kostelem sv. Štìpána. Byl zamèen. I vedlejší fara byla zavøena. Za pevnými vraty byl klid, ale všichni vìdìli, ¾e knìz a jeho ¾áci jsou uvnitø. Pak nìkolik mu¾ù pøivleklo odkudsi tì¾kou kulatinu. Sami si otevøeli. Kláda v rukou nìkolika mu¾ù se stala zbraní. ®elivský stojící stranou hned vedle monstrance mlèel. Schvaloval násilné vniknutí do chrámu? Neschvaloval? Mohl mu zabránit? Nemohl? Skuteèností zùstává, ¾e neudìlal nic aby zastavil útok. Bìhem krátké chvíle byli stoupenci podobojí uvnitø. Objevili tu knìze a jeho strachem schoulené pomocníky. Uštìdøili jim nìjaký kopanec a vyhnali pryè. A» si jdou, kam chtìjí. Bùh s nimi. Co však nyní? Štìpán je zase náš. Jene, slu¾ tu pod obojí... Kde je ®elivský? Knìz stál stále tam venku a mlèel. Kdy¾ pro nìj pøišli, šel za nimi beze slova a pak uvnitø slou¾il mši tak, jak byli zvyklí jeho posluchaèi.


Od této chvíle je zase tento kostel náš, øekl pak. Teï musíme osvobodit bratry, znìlo odkudsi ze zástupu. A znièit svatokráde¾né obrazy pape¾encù! Fara, násilím otevøená, se brzy promìnila v rumištì. Obrazy, nábytek, ornáty byly znièeny a potrhány. Okna vybita a oheò v jednom koutì pomalu zaèal polykat knihy a koberce. To u¾ ale ®elivský s vìtšinou svých vìrných byl na cestì k výstavní radnièní budovì. Pøed radnicí zástup zastavil. Tisíce lidí pomalu zaplòovalo Dobytèí trh. Vpøedu stál knìz Jan a kolem nìho jeho nejbli¾ší. Byl tu jeden z uèedníkù dr¾ící monstranci, další svírající bibli, mu¾i ozbrojení meèi, kopími a sudlicemi, neozbrojení, prostì odìní, i v drátìných košilích s pøilbicemi na hlavì. Hluèeli. A¾ ®elivského ruka uklidnila ty pøední. ®elivský šel jednat s konšely. V prvním radnièním patøe ho radní ji¾ oèekávali. Kdy¾ vyøkl svoji ¾ádost, purkmistr gestem sjednal klid a k radním pravil: „Slyšeli jste! Jaká bude naše odpovìï?“
Nìkolik minut trvalo, ne¾ v síni zavládl klid. Po celou dobu ®elivský nehnul ani brvou a stál naproti dlouhému stolu. Po uklidnìní teprve promluvil: „Slyšíte? To není bouøe za okny, ale zástupy èekajících. Chtìjí jen právo a tím je svoboda pro naše bratry. Pak se zase rozejdou do svých domovù. Jaká je tedy vaše odpovìï?“
Znovu došlo ke vøavì. Konšelé odmítli propustit vìznì a místo pokusu dohodnout se, naøídili biøicùm pøipravit se k obranì. Doufali v pomoc podkomoøího, který shromá¾dil na tøi sta ozbrojencù a zaujal postavení pod Vyšehradem. Mo¾ná, ¾e vìøili na zázrak. Místo pokusu uklidnit situaci, kterýsi z nich otevøel okno a zaèal spílat tìm dole. Pak pln vzteku vzal do ruky jakýsi pøedmìt a mrštil jím dolù. Také druhý a tøetí z konšelù udìlali toté¾. Buï úmyslnì anebo náhodou míøili na monstranci. Pøitom kterýsi z nich i køièel! „Propustit vaše zlodìje? Nikdy!“ Nìkdo tam dole vykøiknul - „na nì!“ Nic nepomohly pevné dveøe a strá¾ za nimi. Dav snadno pøekonával pøeká¾ku za pøeká¾kou. Trvalo jen chvíli a útoèníci vnikli do jednací sínì. To u¾ ®elivský nemohl nièemu zabránit. První potyèky skonèily odzbrojením strá¾í i konšelù. „Pryè s nimi. Vy¾eòte je!“ Jak ale nìkoho vyhnat, kdy¾ není ¾ádné únikové cesty?
„Z oken s nimi!“


Prvním byl purkmistr Mikuláš z Podviní. Nic mu nebylo platné, ¾e do poslední chvíle se sna¾il volat k poøádku. Pak následoval rychtáø Niklásek, ti nejvzpurnìjší konšelé. Nìkteøí z nich ji¾ svázání a odzbrojení stále urá¾eli stoupence pod obojí. Tam dole zatím stmelený zástup èekal. Napøa¾ená kopí pøijímala jednoho konšela za druhým. Mrtvá tìla byla pak odhozena na zem. Le¾eli u zdí a nikdo si jich nevšímal.


Radnici zatím ovládli stoupenci pod obojí a výkonnou moc pøevzali ètyøi mìstští hejtmané. Bylo tøeba udr¾et poøádek. Za krátkou dobu se zprávu o smrti svých slu¾ebníkù dozvìdìl i král. Rozèílil se. Pøísahal, ¾e tu odbojnou sektu vyhladí a¾ do koøene. Byl bez sebe vztekem a den pro nìj skonèil lehkou mrtvicí. Další záchvat, který pøišel o nìkolik dnù pozdìji ji¾ byl smrtelný.


V dalších dnech se stoupenci ®elivského rozhodli jednat s králem. Slíbili mu svou poslušnost a on za to potvrdil jejich hejtmany. Ještì jedno jméno je dùle¾ité - Jan ®i¾ka z Trocnova. Podle nìkterých velel útoku proti radnici, podle jiných byl jenom pøítomen anebo tu nebyl vùbec. Jak to bylo ve skuteènosti, nám zøejmì nav¾dy zùstane utajeno.


A ®elivský? Postupnì v Novém Mìstì získal rozhodující moc a tím i mnoho nepøátel. Proto ho staromìstští konšelé 9. bøezna 1422 zrádnì vylákali do Staromìstské radnice. Tam ho, i s nìkolika jeho pøívr¾enci s»ali. Radikální pra¾ský husitský smìr pøišel o své vùdce a brzy se stal druhoøadým.. To ale nic neubralo na významu 30. èervence 1419 z nìho¾ vzešla jiskra, která zapálila husitskou pochodeò.


Vlastimil Valeèko



Komentáøe
Poslední komentáø: 30.07.2012  09:11
 Datum
Jméno
Téma
 30.07.  09:11 ferbl
 30.07.  08:12 her.vera
 30.07.  07:20 Blanka