Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Nikola,
zítra Albert.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Tatíèek Teèevoda

O rodinì Masarykových


Do titulku jsem zámìrnì pou¾il posmìšné oslovení. O Masarykovi takto v tisku hovoøil J. S. Machar, zprvu jeho velký pøítel, pozdìji názorový oponent. Já ale nechci psát posmìšnì o prezidentu osvoboditeli, naopak. V mém „má dáti-dal“ to pozitivní výraznì pøeva¾uje.

Pøeèetl jsem o nìm hodnì. O jeho vztazích, rodinì, ale i o páteènících, skupinì kulturních a politických osobností kolem Karla Èapka, mezi nì¾ Masaryk také patøil. Mo¾ná si to mnozí neuvìdomují, ale jeho ¾ivot nebyl lehký. Ne¾il v nadbytku, urèitì ne jako vysokoškolský pedagog ve Vídni. Po profesuøe v Praze si mo¾ná trochu polepšil, ale v národì si zpoèátku nezískal ¾ádnou oblibu.


Tehdejší „vlasteneckou“ spoleènost nebývale popudil tím, ¾e se ve vìci „rukopisù“ postavil za pravdu proti legendám, v tzv. „hilsneriádì“ šel zase za svou pravdou proti populistùm, proti antisemitské vìtšinì. Na konci 19. století byl profesor Masaryk velmi neperspektivní politik.
Je celkem známé, ¾e všechny jeho dìti mìly jisté psychické potí¾e, patrnì dìdictví po matce. Nejmladší Jan byl patrnì poznamenaný doslova nenávistí, která se na jeho rodinu snesla kvùli tátovým nekompromisním postojùm. Spolu¾áci na malého Jana pokøikovali Masaøík a mezi sebe ho nepøijali.


Znám pár pouèených lidí, kteøí Masarykovi vyèítají jeho odchod do zahranièí, to, ¾e v øíši zanechal rodinu nejen nezajištìnou, ale i cílenì pronásledovanou úøady. Patrnì mají svùj díl pravdy, to neposoudím. Kdy¾ ale ztratil víru v demokratizaci Rakouska, konspiroval velmi nebezpeènì, ostatnì stejnì, jako jeho pøítel Machar. Masaryk nešel do jistoty, do ilegality odcházel šedesátiletý mu¾. Nebudu rozebírat všechny peripetie jeho zahranièního pobytu, jednotlivé kroky, cesty. Kdysi jsem èetl, ještì jako „libri prohibiti“ z nakladatelství Škvoreckých, skvìlou knihu. Témìø po dnech mapovala jeho pobyt venku a jeho vztahy s Benešem a Štefánikem. Bohu¾el jsem si neudìlal výpisky, tenkrát se ty knihy pùjèovaly na krátký èas a potají. Faktem ovšem je, ¾e vztahy uvnitø té trojice nebyly v¾dycky ideální. Romantický a rtu»ovitý Štefánik øíkal Masarykovi snad tato, co¾ vadilo nejen ¾árlivému Benešovi, ale i ko¾enému Masarykovi. Navíc je známé, ¾e Masaryk o týmu svých spolupracovníkù moc dobøe nemluvil, kritiky byl ušetøen snad jenom Beneš. Nìkde jsem dokonce èetl názor, ¾e Václav Klaus øadou osobnostních rysù pøipomíná Masaryka.


Pováleèná „tatíèkovská“ legenda byla jistì hodnì umìlá. Nezdá se ovšem, ¾e by si v ní Masaryk pøíliš liboval, spíš asi pragmaticky chápal, ¾e je pro stabilitu státu u¾iteèná. Je pravda, ¾e v nové republice byli legionáøi protì¾ováni, èasto na úkor stateèných tuzemských odbojáøù, kteøí riskovali mnohé. Ale podobné spory probíhaly i po válce druhé a nejen u nás. Bylo snad komunistické øešení po ètyøicátém osmém roce lepší, demokratiètìjší? Absolutní spravedlnost není, jenom ta lidská. Ta Masarykova nezavírala oponenty.


Èasto se Masarykovi vyèítá koncepce èechoslovakismu. Selhala, to si pøiznejme. Ale nikde jsem ani ex post neèetl o jiné, lepší koncepci, která by umo¾nila tenkrát vzniklou situaci øešit. Víme z historie, co se dìlo po první válce, jak se pøeskupovaly síly, jak nìmecká menšina nechtìla ¾ít v èeském státì. Bylo jiné a lepší øešení a jaké? Situace v Evropì byla patrnì spíše dùsledkem špatnì sjednaného míru po válce první, proto¾e nìmecká touha po revanši byla velmi silná. Poøád jsem pøesvìdèený, ¾e Masaryk zvolil pragmaticky variantu nejprùchodnìjší a nejschùdnìjší. To, ¾e nakonec nevydaøenou, není jeho chyba, ba ani chyba Benešova. Vìtšina historikù se dnes kloní k tomu, ¾e Beneš Mnichovu zabránit nemohl. Ostatnì, umí se dnes svìt úèinnì bránit zlu? Nemáme Severní Koreu, Irán?


První republika je pro mne poøád ostrùvkem prosperity. Znám rùzné nuance Masarykova vládnutí, vím, ¾e ani on nezùstal v¾dycky tak úplnì „pan èistý“. Jeho anonymní útoky proti oponentùm pod šifrou V.S. jsou u¾ celkem prokázané, jisto je, ¾e „hradní“ politika mìla i své stíny.


Nevím ale o tom, ¾e by se proti oponentùm zneu¾ívala státní moc, represivní slo¾ky, nikdy jsem neèetl ani o osobním obohacování prezidenta osvoboditele. Naopak, ze svých osobních fondù èasto i potají podporoval kulturu a vzdìlání, neèetl jsem nikde o jeho osobním prospìchu.


Rádi zapomínáme, ¾e po roce 1930 u¾ na prezidentském stolci sedìl osmdesátiletý mu¾, trochu osamìlý. Jediný osobní pøítel Machar se s ním rozešel, a tak nebyl v republice nikdo, snad krom rodiny, s ním¾ by si tykal. Ten „francjosefovský“ syndrom tam asi u¾ trochu byl, ale kdo má právo ho soudit.


Prezident osvoboditel pro mne byl èlovìk a jako takový mìl jistì i øadu chyb, kdo nemá. Jeho celkový pøínos ale velmi výraznì pøeva¾uje, jako vìdec i politik byl právem jedním ze symbolù naší státnosti.

 

Pøíštì - Ve stínu otce.

Josef Hejna

 

 

 

Další èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 30.07.2012  08:54
 Datum
Jméno
Téma
 30.07.  08:54 ferbl
 29.07.  19:59 autor Znám myslím jenom
 29.07.  09:42 ferbl
 28.07.  19:33 Karla A
 28.07.  18:42 autor Jsem opravdu rád,
 28.07.  09:10 Jaroslav
 28.07.  06:40 Blanka