V poslední dobì stále èastìji se závistí a ¾árlivì vzpomínám na Mozartova sentimentální slova o tom, jak mu jeho Pra¾ané rozumìli. Proè mluvím o tomto bavorském géniovi (Tonda Salieri byl stejnì lepší), kdy¾ v hudební oblasti stoprocentnì rozeznám pouze Beatles od Smetany a Jardu Wykrenta od Edith Piaf? Stalo se to vše asi tak...
Kdysi jsem byl víc ve svìtì ne¾ doma, èeština mi moc nevonìla. Aè antiglot, soukal jsem si do pamìti rozlièná cizí slova, a¾ jsem pochopil dùvod zkázy Babylonské vì¾e. A pak mì pøestaly cizácké zpùsoby bavit. Navíc si víc a víc dovoloval mùj ischias, stále èastìji mì blízkovýchodní Arabové mìli za ¾idovského špeha a Izraelci zase za pøevleèeného islámského teroristu. A¾ mi došla trpìlivost, trochu té¾ síly, tak jsem zalezl za pec a zaèal radìji znovuobjevovat své rodné Valašsko.
A také taje toho nejú¾asnìjšího jazyka, jakým je bezesporu moje mateøština. Stal se ze mì slovní hraèièka. Nevydal jsem se sice po stopách tvùrcù staroèeského høebenového chvoštištì, klavírního silnobøinkoklapkostroje èi kapesní smrkonosopleny, pøesto jsem si zaèal vymýšlet, pøejímat a kombinovat rozlièné novotvary.
Naší, bùhví odkud pøitoulané koèce jsem dal jméno Nina. Ne však jako vzpomínku na svá sibiøská putování, ale z mnohem prozaiètìjšího dùvodu; byla to zkrátka ve vztahu ke mnì nì¾ná, inteligentní a nezávislá altruistka. Navíc jsem pøátele mo¾ná po»ouchle zdravil: Jak se enkávéde nebo Jak se vejde? Uklidòoval jsem je: Z nejhoršího jsme uvnitø, Nesvìšujte, jste v poøadí èi S dùvìrou se na mì pøevra»te...! V mluveném projevu mi to procházelo, horší bylo, kdy¾ jsem tato slovní spojení zaèal psát a jitøil tak vzdìlanost poèestné obce korektorské.
Mo¾ná tìmto hodným a seètìlým lidem vadilo, ¾e jsem z nich udìlal národ Korektoranù, jeliko¾ mi zaèali o hlavu otloukat nejen mé vlastní chyby a pøeklepy, ale hlavnì netradiènì pojaté slovní produkty, jimi¾ jsem mínil protestovat proti za¾itým verbálním konvencím a klišé. Shakespearovi jsem øíkal Tøasohruška, zboøil jsem mýtus o Bohu, jen¾ mìl, God save the Queen, ochraòovat královnu a místo toho jsem zavedl Got safe the Sex a Slivovici, tedy nutnost mít v rámci boje proti AIDS a šárce v bezpeèí sex i karlátkovou medicínu.
To vše by mi ale mo¾ná prošlo, pokud bych nenahradil zjemnìlost eufemismu eufeminismem, tedy mým oznaèením pro všechny udatné Šárky a Vlasty Evropské unie. Rozlítil jsem té¾ investigativní publicisty, je¾ jsem rozdìlil na pulicisty a zhoubné cisty. Jak jste jistì pochopili, druhé pojmenování bylo pejorativní, zatímco to první pøinále¾elo všem ¾urnalistùm, jejich¾ reportá¾e by si zaslou¾ily nejmíò Pulitzerovu cenu.
Vrcholem mé troufalosti však zøejmì bylo pøetvoøení francouzského slova š»astný - heureux - ve štìstíèko heurieux. Pøiznám se, ¾e na ten nápad pøišel zøejmì francouzský básník, jen¾ si øíká na jednom z webù Darmodìj. Mnì se však toto jím pou¾ívané slùvko zalíbilo a pøiznám se, pøichystal jsem s ním pro své milované korektory pastièku.
Nikde se v bì¾né standardní francouzštinì toto slovo nevyskytuje. Povrdila mi to tajemnice francouzské ambasády v Praze paní Leroy. Ovšem dodala, ¾e to mù¾e být básnická licence pro vyšší míru slasti. A o tu mi šlo. Asi jako u nás tøeba milovníkùm motorismu, kteøí se laskají s bouráèkem (nóbl au»ákem), mají trabantisty za nestandardní prïoly a vèasné objevení skrytého radaru za štístko.
Navíc jsme s mojí Pavlinkou jednou zavítali na noc do mìsteèka Heurieux nedaleko Lyonu a bylo nám tam... no, bájeènì. Zkrátka štìstíèko... Tak proè mi moji Korektorané na zaèátku tuhé zimy nerozumìjí, kdy¾ jim nevadí, ¾e u¾ není povoleno chodit v ko¾iších, ale v ko¾ichách, zatímco lingvisté se topí v høíchách a uèitelùm èeštiny kruèí gramaticky v bøichách. Brr...
