Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Mahulena,
zítra Romana.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Máte doma malé chlupaté? (5)

 

Moje nová ratolest byla ¾enská. Koèièka DÁMA.

Mohlo mne napadnout, ¾e chlapi to mají v ¾ivotì v¾dycky jednodu¹¹í! Paní "veterinární" lékaøka se tváøila absolutnì flegmaticky. Nevím, zda mìla k èistým rasám jiný vztah, zda koèky, poøízené za nìkolik tisíc mìly její vìt¹í sympatie.

Na tu moji malou pohlédla jedním okem a øekla: "Pøijïte ve støedu v pìt hodin."

S pejskem to bylo fajn, pøipnula jsem  vodítko a ¹lo se "jako" na vycházku. Moje Èikina, ale v momentì, kdy jsem ji chtìla nacpat do pøepravního ko¹íku vytu¹ila, ¾e ji opìt nesu nìkam, kde se jí vùbec, ale vùbec nelíbí a zaèala protestovat. Nejdøív slovnì a pak celým tìlem! Poka¾dé, kdy¾ u¾ jsem ji "mìla", vyèkala, a¾ moje pozornost upoutá ko¹ík, vytu¹ila moment eM a jedním pohybem vystartovala nìkam do hlubin bytu.

S odchytem jsem zapoèala zhruba ve ètyøi hodiny.

Bylo tøi ètvrt na pìt a Èikina se mnou stále hrála hru - A ¾e mne nedostane¹?

Jako v¾dy vyhrávala, vítìzila, já zaèínala stále více a více nervóznìt a panikaøit.

Mám pou¾ít návnady?

Zbyteèné - odhalila mé mrzké pohnutky hned.

Pøiplácnout na ni nìjakou vìt¹í textilii? Jakmile jsem se k ní blí¾ila s obrovským froté ruèníkem, vylezla na skøíò. Za pùl hodiny jsem to vzdala.

Zvedla jsem telefon, ¾e se omluvím, ¾e jsme indisponované a jakmile jsem polo¾ila sluchátko, Èikina se ke mnì vyhoupla na klín.

Objala jsem ji a (bo¾e odpus»!) zradila! Pevnì tøímajíc její ji¾ uklidnìné tìlíèko jsem ¹oupla do pøepravky a zauzlovala. Co nastalo, nedá se popsat jinak, ne¾ hlukovou kulisu k vra¾dìní neviòátek.

Okam¾itì jsem zpìtnì volala, ¾e indispozice u¾ je v pøepravce a ¾e vyrá¾íme!

Za hlasitého protestu Jejího velièenstva jsem cupitala pøes sídli¹tì, kolemjdoucí se otáèeli, kdo¾e to vøíská a ono nelidské jeèení se linulo z jinak krásného, vyplétaného ko¹íku za  850 korun èeských.

Upocená a s vypìtím v¹ech sil du¹evních i fyzických jsem dorazila do èekárny. Nikde nikdo. Jeèení zesílilo natolik, ¾e kdyby lékaøka právì odjela na Tahiti, musela by to sly¹et a neprodlenì se vrátit.

Byla mo¾ná je¹tì dál, neb jí trvalo celou dal¹í pùlhodinu, ne¾ zvolna pøi¹la.

U¹i mi u¾ brnìly a chtìla jsem to vzdát. Jakou sílu hlasu má to malé stvoøení, to bych nikdy nevìøila! Zmítala se v ko¹íku, vyrá¾ela proti dvíøkùm a urèitì mne upøímnì nenávidìla!

Vytáhnout ji z ko¹íku byl výkon, na který musela odbornice pøivolat je¹tì odbornìj¹í pomoc. Èikina bojovala jako o ¾ivot - a vlastnì o ¾ivot jí ¹lo. O ten ¾enský, plný erotiky a lákavých zá¾itkù.

Po dvaceti minutách boje byla vyta¾ena, zpacifikována a já  jsem byla poslána domù, ¾e mám pøijít za hodinu.

Nechala jsem tam to nebohé zvíøe a ¹la breèet domù. Nad sebou, jaký jsem sobec a nelida. Tedy - nekoèkomil.

Po hodinì jsem dr¾ela v náruèí absolutnì bezvládné tìlo, pøevázáno jakousi ma¹lí, ko¹íku tøeba nebylo. Bylo ticho a mi nesmírnì divno. Odná¹ela jsem si dvoukilové vláèné  nìco co vùbec, ale vùbec nepøipomínalo ¾ivého tvora.

Jestli první tøi hodiny byly pro mne trýzní, dal¹ích 20 hodin - hlavnì v noci - jsem pro¾ila v èiré hrùze. Jakmile narkóza pøestala pùsobit, Èikina zaèínala o¾ívat, asi si u¾ matnì uvìdomovala, ¾e se "nìco" stalo. Na krk jí byla upevnìna taková divná papundeklová konstrukce, která jí mìla zabránit, aby si sama nevytáhla stehy. V deset veèer, kdy¾ jsem si ustlala k ní na zem a konej¹ila ji, hladila a povídala, se vzepjala a odplí¾ila se ke dveøím. Tam, do ¹kvíry cca 5 cm ¹iroké mezi skøíní a zdí se sna¾ila vecpat. Mávala celým tìlem, zapasovaná v díøe a plakala! Já také.

Jemnì jsem ji uchopila a dala zpìt k sobì na pol¹táø. Tyto akce opakovala co deset minut, a¾ se jí podaøilo z límce vysmeknout. V¹echny mé pokusy o pøipevnìní zpìt ztroskotaly. V pìt ráno jsem ji¾ byla zcela vysílena a Èikina o¾ívala - ov¹em tak, ¾e plakala èím dál hlasitìji a èím dál vehementnìji se domáhala navrácení do stavu pùvodního, asi znala § 5 - navrácení do pùvodního stavu dle obèanského zákoníku. Nemìla nadìji.

V sedm ráno jsem volala do práce, ¾e potøebuji dovolenou, neb nemohu nebohé zvíøe nechat doma samotné. Jeliko¾ ¹éf ¾ádné zvíøe nevlastní, moc nad¹ený nebyl. Ale v ten moment mi to bylo zcela jedno.

Zabalila jsem to naøíkající stvoøeníèko do ruèníku (chodit nemohla, z toho vyplývá, ¾e ani zdrhnout nemohla) a spìchala jsem k veterináøce.

"Ka¾dá "normální!" koèka to snese", su¹e odvìtila. A obdr¾ela jsem za 150 Kè nìjaký návlek. Kdy¾ jsme ho do nìj nasoukaly, vypadala jako tlaèenka se ètyømi no¾ièkami libových párkù. Vydì¹enì se koukala kolem, co se to s ní dìje a pak  na mne upøela tak vyèítavý pohled, ¾e jsem se jí zaèala nahlas omlouvat, co jsem jí to provedla.

®e nemìl pochopení ¹éf, jsem chápala.

®e se na mnì jak na blbce dívala i ona lékaøka u¾ ménì.

V onom "krunýøi" mìla pobýt zhruba týden.

Dal¹í den jsem u¾ musela do práce, tak jsem ji oblo¾ila nejlep¹ími dobrùtkami, pol¹táøi, pøesvìdèila se o pevnosti jejího obleèku a s tì¾kým srdcem ode¹la.

Po návratu jsem ji na¹la nahatou a spící.

Ka¾dý den jsem ji asi desetkrát znovu a znovu oblékala do té pøí¹ernosti. Vymý¹lela speciální úpravy, pomocí kloboukové gumièky zpevòovala úchyty a ona zas vymý¹lela jak se z toho dostat ven. Prostì  - marnost nad marnost.

V tom nejdivoèej¹ím období mi zaèali radit v¹ichni známí co jsem "mìla" udìlat, ¾e tak nééé a ¾e jsem opravdu kretén já.

Jedinou ze v¹ech rad jsem poslechla. K oné "lékaøce" jsem ji¾ nikdy ne¹la.

Asi po desíti dnech jsem Èikinku zcela osvobodila od potupného obleèku a na udobøení jsem ji krmila stále vybranými lahùdkami.

Tak pro zmìnu ona - to jediné, co si z celé "akce" odnesla bylo, ¾e u¾ vy¾aduje pouze lahùdky, je mlsná a mstí se mi dodnes!

Vyholené bøí¹ko zarostlo, jizvièky u¾ nejsou vidìt, ale pøi vzpomínce na tu noc a dny dal¹í mi dodnes není zcela volno. a pøemý¹lím, co chudáèci koèky, odchycované, kastrované a vypou¹tìné zpìt na pùvodní teritorium. Kdo jim v noci zpívá, hladí je a utì¹uje?

Na tuto otázku jsem dostala po èase odpovìï: "A ví¹, kolik z nich to vùbec pøe¾ije?"

Nevím.  

Vèera jsem zaèala pøemý¹let, ¾e Èikinì poøídím kamarádku.

Neznáte nìjakého  perfektního veterináøe, který by provedl kastraci bezbolestnì pro mne a hlavnì pro koèièku?

 

Dagmar Jaro¹ová



Komentáøe
 
 Datum
Jméno
Téma