Media ka¾dodennì pøedstavují vynikající výkony èeských obèanù, kteøí zvolili za své povolání sport. Nemohu se však ubránit pocitu, ¾e tady cosi nehraje, a ¾e to, o èem se píše a mluví není sport, ale pouhý šoubyznys zalo¾ený na sportovních výkonech a vyu¾ívající státní pøíslušnosti aktérù k falešné celonárodní identifikaci.
Vyhráli jsme! Kdo vyhrál? Já ne. Ty snad ano, milý ètenáøi?
Kdo má pravdu?
Pokusil jsem se tedy najít pouèení v knihách.
"Sport, anglicky hra, zábava, znaèí po výtce nezištnou zábavu spojenou s vynikajícím nìjakým cvikem tìlesným a provozovanou vìtšinou pod širým nebem…" praví Ottùv slovník nauèný, 23. díl z r. 1905 na str. 908, a pokraèuje:
"Charakteristickou známkou sportu jest jistá cti¾ádost, která sna¾í se dosíci výsledkù co nejlepších a vede k závodùm, avšak èasto svádí k rùzným výstøelkùm a honbì za cenami, jako¾ i pøehnanou pøípravou k závodùm tìm, (trainingem), nezøídka i zdraví škodí, na úkor sportu samého, jen¾ svou podstatou jest výborným prostøedkem k utu¾ení zdraví. Proto doporuèuje se mírný tento tìlocvik lidem, kteøí pro své povolání nemohou s dùstatek se pohybovati."
Tato definice plnì odpovídá mým pøedstavám. Proto¾e však jde o vysvìtlení pøes sto let staré, hledal jsem dál. V pøíruèním slovníku nauèném, který vydala Akademie vìd v r. 1967 jsem se na str. 236 doèetl:
"Sport - (z lat. disportare - rozptylovati se), èinnost zalo¾ená na organizovaném závodìní a soutì¾ení a snaze po nejvyšším výkonu, nemající charakter pracovního nebo výrobního procesu."
I tato definice se mi zdá být pøijatelná. Soudím toti¾, ¾e se sport má provozovat pro radost z pohybu pro uvolnìní, pro zdraví a kompenzovat ka¾dodenní stresy. Èetl jsem pøed èasem èlánek, který na statistikách dokumentoval, ¾e v naší republice cvièí ménì obyvatel, ne¾ ve srovnatelných civilizovaných státech. Víme, ¾e tomu tak v minulosti nebylo. Byl tu Sokol, který vedl své èleny k ideálu krásy nejen fyzické, ale i mravní a koneckoncù i státem podporovaný ÈSTV se sna¾il udr¾ovat dobrý fyzický stav obyvatelstva "pro pøípad støetu s imperialistickými agresory".
I kdy¾ dnes plynou do tìlovýchovy v urèité výši státní dotace, o skuteèné sportovce, kteøí provozují sport pro radost a své zdraví, nejeví mediální prostøedky a vládní èinitelé skoro ¾ádný zájem. ®e bude zakrátko ji¾ XIV. Všesokolský slet, na nìj¾ se pøipravují desetitisíce obèanù, a na nìj¾ si platí výstroj i úèast ze svého, zùstává témìø nepovšimnuto. Škoda. Mezi sokoly, a nejen mezi nimi, najdeme tisíce obìtavých lidí, cvièitelù a trenérù, kteøí vìnují témìø bezplatnì svùj volný èas sportovní výchovì mláde¾e a svým vrstevníkùm. To jsou právì tací, kteøí se zaslou¾ili o skvìlé jméno sokolské tìlovýchovy a sportu mezi dvìma válkami.
Dnes se doèítáme o vrcholných artistických výkonech sportovních ¾ivnostníkù a jejich obdivování nahrazuje mnohým ètenáøùm a divákùm vlastní úèast na sportovním dìní. Pøi tom se tito takysportovci ¾enou hlavnì za penìzi a své umìní, by» vykoupené mnohaletou døinou, jsou ochotni prodat tomu, kdo zaplatí více. Pro peníze riskují své zdraví po¾íváním podpùrných prostøedkù, a kdy¾ by mohli pøijít k finanèní újmì, klidnì odmítnou i státní reprezentaci nebo se usadí v nìkterém daòovém ráji. Myslím, ¾e pozornost, kterou jim vìnují sdìlovací prostøedky, je nepøimìøená, a ¾e by se mìla zamìøit nejen na opravdové sportovce, ale zejména na vynikající pracovníky v jiných oborech: na vìdce, lékaøe, in¾enýry, pedagogy, poctivé podnikatele atp.
Nebo snad nemá naše republika jiné osobnosti hodné veøejného obdivu ne¾ je Hašek, Koller, Nedvìd a podobní?
Podle medií tomu tak asi je. Za jejich pozornost stojí jen bavièi, šoubyznysmeni, podvodníci a kriminálníci.
Media ka¾dodennì pøedstavují vynikající výkony èeských obèanù, kteøí zvolili za své povolání sport. Nemohu se však ubránit pocitu, ¾e tady cosi nehraje, a ¾e to, o èem se píše a mluví není sport, ale pouhý šoubyznys zalo¾ený na sportovních výkonech a vyu¾ívající státní pøíslušnosti aktérù k falešné celonárodní identifikaci.