Poznámka redakce: Mnozí si pamatujete známého moderátora èeskoslovenských otu¾ilcù Vladimíra Kulíèka podle jeho povídek, které vycházely i na SeniorTipu. Smutná zpráva byla, kdy¾ Vladimír po krátké nemoci v roce 2014 zemøel.
Urèitì uvítáte ještì jeho další doposud nepublikované èlánky z nevydané kní¾ky "I to se mù¾e stát... Aneb nevá¾nì o vá¾ném."
Václav ®idek
* * *
Barvitá figurka, o kterou se jedná, byla postavou ze zaèátku tøicátých let minulého století a tedy z doby, dnes opìt vzpomínané První republiky. Nikdo ji jinak, ne¾ „babka kaštanáøka“, neøekl.
Kdy¾ se pøiblí¾il pøedvánoèní èas, poznamenaný nepøíjemným ochlazením, dešti s poletujícím snìhem a do kostí profukujícím vìtrem, evokujícím pochmurnou náladu a sklíèenost, dnes èasto oznaèovanou jako „depka“, stávala v¾dy odpoledne a¾ do pozdního veèera na rohu Podìbradské a Doma¾lické ulice na ®i¾kovì, zejména tehdy svérázné ètvrti Prahy, a prodávala peèené kaštany.
Pøed sebou mìla monstrózní zaøízení: Na bytelném podvozku z kdysi luxusního dìtského koèárku s pøevelikými koly trùnil opravdu mohutný válcový kotel. V nìm bylo zabudováno jak topeništì na døevìné uhlí, èást na peèení kaštanù s procházející parou, aby byly vláèné, tak i v další èásti s prostorem na jejich udr¾ení v horkém stavu, aby ctìný zákazník byl uspokojen zbo¾ím prvotøídní kvality. A její kaštany prvotøídní byly.
Bùhví, odkud babka odebírala svoje zbo¾í, ale všechny kaštany byly vytøídìné, stejnì velké, stejným smìrem naøezané a v zásobníku stejným smìrem srovnané. Kdo pøi nákupu nahlédl do popisovaného pøístroje, nemohl ani na chvilku zapochybovat o kvalitì poskytovaného zbo¾í. Nad kotel vyèníval mosazný úzký komínek, ze kterého nepøetr¾itì unikala lákavì vonící pára, svádìjící k nákupu i na druhé stranì ulice a to i toho, kdo nemìl zrovna èich jako pes na stopì.
Sama babka pøipomínala spíše zavalitou venkovskou selku vyššího vìku. Nebylo jednoduché trávit hodiny venku v poèasí, pro které je slovo „slota“ dost mírné. Pøesto z její kulaté tváøe nemizel úsmìv, vlídnost a vstøícnost i tehdy, kdy zákazníkem byl šestiletý capart a chtìl kaštany za 50 haléøù èeskoslovenských. Zruèným pohybem ukroutila ze starých novin obrovský kornout, do nìho lopatkou nasypala vonící kaštany, nic nevá¾ila, spíše pøidala a se slovy: „Tak tady máte, mladý pane, pøijïte zas i s pány rodièi, ráda vás zase uvidím!“, pøedala kornout zákazníkovi. Èastìjší odbìratele znala i podle jména, poptala se po rodinì a kdo u ní kupoval èastìji, dostával vìtší porce. Vìdìla, co je pravá reklama: slušné zacházení se zákazníkem, dobré zbo¾í za slušnou cenu a za všech okolností poctivost!
Pro to všechno se babce kaštanáøce slušnì vedlo. Prodávala i v lednu a únoru do doby, ne¾ se zaèalo pøedjarnì oteplovat. Pak babka zmizela a monstraparát s ní. Tak to šlo rok co rok, celé desetiletí tøicátých let a¾ do doby, kdy se v ulicích objevily uniformy Wehrmachtu. Pak u¾ se babka neobjevila a s ní zmizelo i pøedvánoèní a ponovoroèní kouzlo vlídného obchodu s nezbytnou vstøícností.
Uplynulo hodnì let. Dnes nás reklama vlídnì neoslovuje. Dnes na nás øve, rozkazuje, nebo se podbízí: To nesmíte promeškat! Levnìjší u¾ to být nemù¾e!! To musíte mít!! Vyhrajte!! Soutì¾te!! Byt, auto, zahranièní cesta, málem království nebeské, všechno hned, jenom volejte, objednávejte, mailujte, dostanete dárek, vy si to zaslou¾íte!!!
Naè pokraèovat. Znáte toho všichni mnohem víc. Souèasná reklama je agresivní, spíše naøizuje a neoslovuje. Po takové reklamì si radìji nic nekoupím. Jako kdyby to dnes u¾ nikdo neumìl!
Kdy¾ jsem jel kolem místa, kde stávala „babka kaštanáøka“ i kdybych nechtìl, v¾dycky jsem si na ni vzpomenul, zvláštì v èase zimním a pøedjarním. Zamyslel se, zavzpomínal. Proè? Z nostalgie? Jistì trochu také. Ale je nìco mnohem dùle¾itìjšího: Ona nám ta „babka kaštanáøka“ pøes propast témìø století nìco velmi dùle¾itého vzkazuje. Pøenáší na nás poselství svého ¾ivota.
Poselství babky kaštanáøky