Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Romana,
zítra Al¾bìta.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Tatínkoviny (1)

 

 

Pøi ka¾doroèní náv¹tìvì høbitova v den du¹ièkový se pøistihuji, ¾e pozùstalí kolem dokola se tváøí truchlivì, já se usmívám.

Nìkdy se dokonce nahlas smìji! Ale jen v duchu, proto¾e ctím toto místo jako místo klidu.

Nemohu za to. Poka¾dé, kdy¾ si na tatínka vzpomenu - a zdaleka to není jen v den du¹ièkový, musím se smát!

Byl to takový srandista, a za¾ila jsem s ním tolik neuvìøitelných pøíhod. musím se s vámi o nì podìlit! Tatínek bude rád. Jsem si jista!

 

Vánoce!

Moje maminka je tvor veskrze ¹etrný, zlí jazykové tvrdí, ¾e dokonce nad míru obvyklou èi stravitelnou. Naproti tomu tatínek byl bohém, rozdal i to, co nemìl, a tak u nás o situace mnohdy tvrdì vyhrocené nebylo nouze.

Kromì tìchto "zákeøností", které na tatínka èíhaly ( jako je man¾elka, která hlídá ka¾dý pìtník), musel tatínek èelit i jiným pohromám.

Jedna z nejvìt¹ích byl vánoèní ( nebo jakýkoliv veliký) úklid.

Nemìl tyto domácí práce rád, a já se mu nedivila. Maminka generál øídila rukou pevnou ka¾dý pohyb na¹í ruky, vlastních my¹lenek jsme se museli zøíci, a otrocky museli plnit mnohdy nesmyslné maminèiny pøedstavy o uklízení.

Nejdøív maminka sundala záclony, koberce, odstavila  nábytek do prostoru, v¹e ze skøíní a ¹uplíkù se nahromadilo jinde, aby se "to" posléze snad samo uklidilo.V té dobì nikdo nic nemohl najít, v¹ude v¹echno pøeká¾elo, a kromì maminky, která pookøála, jsme upadali do tì¾ké  melancholie. Já, sestra i tatínek. Ono se to ale mamince vymstívalo, proto¾e jakmile rozjela úklidový horor, zákonitì jsme mìly se sestrou v tu dobu OPRAVDU nejvíce uèení a úkolù, psalo se nejvíc veledùle¾itých písemek, a zkou¹elo se.

A tatínek?

Ten pravidelnì ulehl.

Lehal s takovou samozøejmostí, jakoby byt bez záclon a kobercù v nìm vyprovokoval neznámou chorobu, zákeønou a nebezpeènou. A pravidelnì se opakující.

Zatímco maminka velmi svi¾ným krokem klusala z místnosti do místnosti, aby pøemís»ovala v¹echno, co se pøemístit dalo, vyndala v¹e, co se vyndat dalo, a rozhodila chod domácnosti do poslední molekuly, tatínek le¾el v obýváku na gauèi.

Sténal. Oèividnì trpìl!

Kromì svi¹tìní bytem maminka nadávala. Vánoce sem, vánoce tam, byly to nadávky nekøes»anské, a myslím, ¾e tím poru¹ovala jedno z desatera pøikázání, neb velmi èasto se dovolávala Boha, v¹ech svatých, Panenky Marie a ptala se jich, komu co udìlala. Samozøejmì, ¾e jí to nikdo z nich neprozradil.

Schválnì tøískala  dveømi, ru¹ivì tím zasahovala do tatínkova tì¾kého procesu uzdravování, a klela jak pohan.

Tatínek uléhal v obýváku zámìrnì. To byla vlastnì prùchozí místnost, tak¾e mìl pøehled, kde se jeho dru¾ka právì vyskytuje, a jak moc musí sténat, aby ho sly¹ela. 

Nevím, jak hluboce maminka vìøila v Boha, ale vím zcela urèitì, ¾e nevìøila tatínkovým vzdechùm. Já ano. Propracoval se léty k takové dokonalosti, ¾e nebýt maminky, urèitì bych volala záchranku, a vyslala ho na JIPku. Chrèení, zcela ochablé svaly, dokonce i pot se nauèil ovládat, a ten mu stékal po èele. Skuteènì ( dneska si myslím, ¾e snad mìl po ruce nìjaký rosící pøípravek, pøece není mo¾né se pøetvaøovat, ¾e se potím.).

Tato jeho nemoc trvala v prùmìru týden, dva, podle toho, jak mamince ¹la práce od ruky.

Pak vstal, protáhl se a pravil:

"Mamo, podívej, ono to povolilo..!".

Reakci maminky nemohu z etických dùvodù reprodukovat.

Litovala jsem ho do momentu, kdy jsem neèekanì procházela obývákem, kterým se rozléhalo zoufalé úpìní, sténání, a rùzné dal¹í pøíznaky, napovídající, ¾e brzy budeme bez ¾ivitele rodiny.

S velkým soucitem jsem se po tatínkovi ohlédla v momentì, na který nezapomenu nikdy.

Popsat tento úkaz bude velmi tì¾ké!

Ná¹ dobrý a pracovitý tatínek le¾el, na oblièeji ruèník, aby zdùraznil, ¾e i hlava bolí, ó,

i hlava.. a vydával zvuky. "ÁÁÁ, ÚÚÚ, ÓÓÓ.", rvalo to u¹i, ale nìjak nevytu¹il správnì, ¾e není v místnosti sám. Maminku identifikoval podle tøískajícího kbelíku nìkde v pøedsíni. Se mnou v¹ak nepoèítal.

Uprostøed hýkání nadzvedl jednou rukou ruèník, velmi èile a rozvernì se rozhlédl, jestli není jeho polovièka v dohledu, usmál se, spokojenì zjistil, ¾e bezprostøední nebezpeèí nehrozí, opìtovnì práskl s ruèníkem na oblièej, ani¾ pøeru¹il vzdechy a vzlyky, a jen tro¹ku pøidal na intenzitì. Pro jistotu. Ten kbelík dìlal nepøedstavitelný rámus!

Byl to nezapomenutelný pohled, mám to v sobì jako fotku, dodnes vidím jeho ¹ibalská oèièka, rychlé rozhlédnutí, a superrychlé opìtovné ulehnutí, bez pøeru¹ení hlasitého hekání.

Nevím, kolik mi bylo let, ale zanechalo to ve mnì hluboké stopy. Jednak nesmírný obdiv k tatínkovì odvaze, hereckému umìní, a hlavnì jsem obdivovala jeho nápad.

To já jsem blbì poøád mlela o zkou¹kách a písemkách, a musela jsem u tìch kní¾ek sedìt a tváøit se, ¾e se uèím. 

Tatínek moudøe le¾el, a jen se tváøil. Mìl vystaráno.

Je pravda, ¾e po  desáté repríze u¾ nemìl takový úspìch, a maminka po nìm obèas i hadr hodila, deku odnesla, ale mùj tatínek hrdina vydr¾el a¾ do konce!

Ov¹em - a¾ do chvíle, kdy ulehl doopravdy. Pak se dìly vìci.

Znáte to, tøikrát volal beránek o pomoc, ¾e ho chce se¾rat vlk, a dìlal si srandu. Po ètvrté u¾ mu nikdo nevìøil.

A tatínek kamufloval vlka pìkných pár let!

 

Dagmar Jaro¹ová



Komentáøe
 
 Datum
Jméno
Téma