Zlatá rybko!
Není to tak dávno, co ve Víkendu MFDnes vyšel rozhovor Martiny Riebauerové s profesorem Hasenblazem. Odborník na jazyk èeský sice rád pøiznal, ¾e on u¾ jako student mìl rád jinými ¾áky nemilované vìtné rozbory ale èím dál více je pøesvìdèen, ¾e pro ¾áky, kteøí nemíøí do Ústavu jazyka èeského jsou pro ¾ivot zcela zbytné a nikterak neovlivní jejich vzdìlanost. A plédoval za to, aby z povinného uèiva vypadly.
Velice s ním souhlasím. Nevynechala bych je zcela, ¾áci by se o nich mìli dozvìdìt, ale nemìli by být nuceni rozbory otrocky odøíkávat a hlavnì být známkováni za znalost. Musím - tedy ke své hanbì - pøiznat, ¾e i mne tohle minulo. Gramatika se mi po škole rychle vykouøila z hlavy a píšu správnì nìjak pøirozenì sama od sebe. Patrnì jsem se tomu nauèila, ¾e to muselo být, ale zapomnìla jsem to ihned, jakmile nehrozilo, ¾e budu zkoušena. Pøesto myslím, ¾e jazyk ovládám dobøe. Nauèila jsem se hlavnì tím, ¾e jsme od mala poslouchala vyprávìní a ètení pohádek jazykového puristy, jím¾ mùj otec nespornì byl, jakmile jsem se nauèila èíst, stala se ze mne vášnivá ètenáøka, doslova hltoun knih, také køí¾ovky jsem luštila od dìtství - co¾ bylo dobré pocvièení v synonymech a ve výrazivu vùbec. Pravda je, ¾e tehdy byla v køí¾ovkách povolena zámìny pouze "i" za "y" a jejich tvùrci si pokládali za èest, kdy¾ se tam nedala najít jediná chyba, co¾ dneska, bohu¾el, u¾ dávno není norma. Kde by se také vzalo tolik takových poctivých autorù køí¾ovek, aby naplnili stránky tìch mnoha køí¾ovkáøských èasopisù, které vycházejí! Jak snadno se vykroutí z problému, kdy¾ nevychází poèet políèek vertikálnì i horizontálnì, nebo je potøeba pou¾ít nesprávného písmenka - je to pak buï "náøeènì", "zastarale", nebo prostì nijak, však on luštitel promine.
A v knihách? Dnešní dìti nemají tu moji tehdejší jistotu, ¾e pøi ètení souèasnì automaticky vstøebají i správnou èeštinu. Øemeslo korektorù upadá, a obèas i ochota pøekladatelù uva¾ovat o správném výrazu. Nemá se to - a ve vypùjèených knihách jen ztì¾ka odolávám popadnout propisku a opravit, ve svých nejsem tak zdr¾enlivá.
A snad nejvíc mne mrzí, ¾e souèasní novináøi, ne tady všichni, ale dost èasto si nedìlají ¾ádnou hlavu s volbou správného výrazu, pøípadnì tvaru slova. Pøed lety jsem dlouho tahala za uši jinak dobrého redaktora Hasonì. U¾ jsme si mohli tykat, jak jsme urputnì zápasili o slovíèka. Díky tomu jsem v tom boji získala i spolubojovnici - jednu paní doktorku z Ústavu pro jazyk èeský, jejím¾ odborným názorem jsem ubohého Hasonì ubíjela. A to nemluvím o pøechodnících - ty špatné jsou pro mne jako èervený hadr pro býka. Bìhem celé spoleèné procházky otec neváhal mne v nich drilovat! Razím zásadu, ¾e kdy¾ u¾ se na nì v praxi zapomíná a moc se nepou¾ívají, tak jich lidé nemají pou¾ívat vùbec. Radìji, ne¾ špatnì.
A to jsem sama lajdák nad lajdáky, proto¾e píšu zbrkle, myšlenky pøedbíhají prsty, dìlám pøeklepy, nedokonèuji vìty pøípadnì mi vypadávají konce slov. Tím jsem okouzlovala v gymnáziu našeho èeštináøe, kdy¾ jsme psali kompozici, dávno zvonilo a já ještì mávala rukou a odmítala odevzdat sešit, proto¾e potøebuji ještì dokonèit myšlenku - a on se èasem nauèil poèkat i celou pøestávku a u¾ pøedem se štíøil, jak se bude prodírat tìmi mými nedokonèenými slovy. Ostatnì, korektoøi novin, kde jsem pracovala, ba i nejeden šéf by mohli vyprávìt! Ale do tisku se tohle samozøejmì nedostalo. Ètenáøi museli své noviny dostat bez chybièky. Teï si ráda mailuji s pøáteli, ale korektura pøed odesláním je má èerná mùra! No, jo, nejsou holt lidi!
Snad vùbec nejhorší utrpení pro¾ívám pøed obrazovkou. Nemluvím o náhodných hostech v poøadech, ti nejsou na kameru zvyklí a leckdy mluví spíš pro myšlenku, ne¾ správnì èesky, ale doslova mne drá¾dí jazykové prohøešky tìch, kteøí by tohle mìli mít za¾ito jako samozøejmost - moderátorù a redaktorù. I kdy¾ ani jistì vzdìlaná hereèka Hana Maciuchová by nemìla pou¾ít v rozhovoru s redaktorkou - "ano, vracím se do Ulice, jen¾e on si tam mùj bývalý partner u¾ "najdnul" jinou ..." A ani Jiøí Suchý se nevyhnul nevhodnému tvaru a to je kromì výteèného herce spisovatel! Ale snad nejhorší je "ehm" - zvláštì zpravodajka TV 24 z Bruselu se ani v jedné vìtì neobejde bez nìkolika "é" a "ehm", jako by nemohla najít potøebný výraz. Zajímavé je - a moc mne to netìší - tímto nešvarem trpí víc ¾eny, ne¾ mu¾i.
A víte, co je moje nejzbo¾nìjší pøání? Nìjakým zázrakem mít v ruce udìlátko, které by mi umo¾nilo dát tìm lidem na obrazovce dùkladný lepanec, kdykoliv nìco takového udìlají. jen¾e - zlatá rybko, kdepak jsi?
Naïa Vencovská