Menšiny trochu jinak…

Dnešní, dovolím si napsat, módní, trend se zabývá, aspoň u nás v Česku, menšinami, tedy jejich pochopením a posléze, i soužitím...Zdá se však, že pochopit jeden druhého, bývá někdy těžké. Pokusím se Vám to přiblížit příměrem mě blízkým.…
I já patřím hned do dvou skupin menšin.

Leváci
Jsem od narození silná levačka. Poprvé jsem si odlišnost uvědomila v první třídě, kdy mi hodná paní učitelka šeptávala do ouška. „Přendej si tužku (pero) do druhé ruky“… Tím mě donutila naučit se psát pravou rukou. V této době se ještě leváci přeučovali …

Paní učitelka však byla moudrá, nechala mě kreslit levou, protože věděla, že mám na kreslení nadání a ta levá ruka je šikovná. Jednou se na nás, prvňáčky, přišla podívat nějaká inspekce a takový velký pán mi nahlas řekl. „To se nestydíš? Ty, nevíš, v které ruce se drží tužka?!“
Tenkrát jsem si okamžitě neuvědomila, proč se mám stydět, co jsem špatného udělala, jen má dětská dušička byla vystrašená a také cítila velkou křivdu…
Další vzpomínkou byla volba povolání, kdy starý, velmi zdatný pan aranžér z německé školy sice ocenil mé výtvarné nadání, ale řekl, že nikdy nebudu hezky psát – měj tím na mysli jednu z aranžérských disciplín - písmomalířství…
I s tím jsem se vyrovnala a poprala…
Co jsem však nikdy nezvládla, bylo naučit své děti zavazovat tkaničky nebo ukrojit krajíček chleba – vše dělám opačně…
Jinak jsem vše, doufám, zvládla…

Senioři
Před nedávnem jsem se stala jednou z nich – z nás…
Člověk by nevěřil, kolik nevraživosti mají někteří mladší lidé vůči starší generaci. Za krátkou dobu jsem si stačila vyslechnout, že se tady u nás, v Česku, důchodcům pořád jen přidávají peníze, zaclání tady, už nic nového společnosti nepřinesou… A představte si i výsměch nad tím, jak vypadají a dokonce jsem zaznamenala i jakýsi posměch nad jejich nemohoucností… To vše odposlechnuto ve zdravotních čekárnách, obchodech, v MHD nebo i v osobních rozhovorech…
Nejhorší snad byl výrok šestnáctiletého výrostka, který za podpory svých kumpánů na autobusové zastávce řekl jedné nemohoucí babičce, která velmi obtížně nastupovala do autobusu, že „ staří by měli jít do plynu…“ Paní tento zážitek hodně ublížil – bolest v duši trvala několik dnů a mě dalo moc práce, abych ji zklidnila a přivedla na jiné myšlenky…
Jednou jsem se však neubránila úsměvu, to když si asi třicetiletá, pohledná, módně oblečená žena stěžovala, že důchodcům ZASE přidali… Tato „perlící žena“ se pak přede mnou velmi styděla, když se dověděla, že do této skupiny patřím též…

Na obranu těch moudrých musím říct, že je dobře, že ne všichni mají takto podivné názory a také si troufám tvrdit, že těch slušných, citlivých a moudrých lidí je většina. Ještě k tomu dodávám, že společnost, která si stáří váží, je moudrá a také má budoucnost…
Jako seniorka mám své aktivity - psaní básniček, povídek, luštění křížovek, divadlo, zahrada, vnoučata , také se snažím být na blízku lidem , o kterých vím, že potřebují pomoc…
Myslím, že i seniorství, zatím, zvládám…

Proč se nad tím vším zamýšlím? Snažím se pochopit, jak už jsem psala, dnešní módní trend vnímání menšin. Možná to není ten správný příměr, ale z vlastní zkušenosti vím, že když je člověk trochu odlišný, je těžší a také časově náročnější dosáhnout vytýčeného cíle. O to je však vítězství cennější.
Předložila jsem vám pohled z jedné strany, proto ho neberte, prosím, jako absolutně správný. Je spíše pocitový…

Co říci na závěr?
Menšina, nebo-li minorita se něčím liší, může i vynikat, ale - přetvářet bychom ji měli velmi obezřetně nebo vůbec - ona sama by měla chtít svým způsobem dosáhnou svého cíle…
Menšina by se měla zařadit do společnosti, být jí užitečná, ale neměla by svou jinakost
svému okolí dávat na odiv .
Také by neměla nikomu škodit, obtěžovat, vnucovat své názory a způsoby života…
A majorita ? Měla by být tolerantní, vnímavá, citlivá a moudrá.

Zamyslela jsem se nad menšinami, způsobem mě blízkým a věřím, že tento příměr se hodí i na jiné skupiny lidí.
Hlavní myšlenka je – vážit si jeden druhého, nikomu neubližovat, pomáhat si, nebo alespoň žít ve svornosti vedle sebe.
Nebo se snad mýlím?…

Libuše Minolová

Básnička k tématu...

Otazníky

Jak opravit
své postoje,
že vždy pravá
pravou je...

Já narodila se
celá levá -
pro mně pravá
je
vždy zleva !