Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Mahulena,
zítra Romana.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Neuvìøitelné, ale dojela jsem.

Do zemì zaslíbené pøes Grónsko?
 Dal¹í prùbìh cesty byl zajímavý, ne v¹ak natolik, aby se mi nesmazatelnì vryl do pamìti. Kromì toho, ¾e jsem nechápala, ¾e letíme pøes Grónsko - proè taková "objí¾ïka"?, jsem po pìti vteøinách, pozorujíce letu¹ku, jak sna¾ivì pøedvádí nìjakou záchrannou vestu èi co zcela rezignovala na dal¹í její vtíravé úsmìvy a profesionální výraz. Zde máme speciální vesty, které vás v pøípadì havárie zachrání ( HA HA HA, dunìlo mnì v hlavì! Takové prádlo MNE zachránit zcela urèitì nemù¾e! Vidìla jsem film Leti¹tì a spoustu jiných podobných filmù s leteckými katastrofami! Myslím, ¾e nezachrání!). Absolutnì jsem nechápala, co po mnì obèas chtìjí a byla jsem v klidu.

Pøes Grónsko jsme neobjí¾dìli dokola kol. To jen já mìla pøed oèima mapu svìta ze ¹kolního atlasu. A¾ pohledem na  glóbus jsem pochopila, ¾e zakulacení zemìkoule dìlá své, a kdo tvrdil, ¾e zemì je kulatá, mìl evidentnì pravdu.

 Záchranná vesta mne jak jsem ji¾ pøedeslala nechala zcela v klidu, mne by nezachránil ani padák, já bych zemøela v momentì, kdybych musela manipulovat s nìèím, co se tváøí jako "záchranná".

Tro¹ku napínavé bylo jídlo. Krásné baby - letu¹aèky a chlapi letu¹áci se ladnì procházeli mezi cestujícími, a ¹vitoøili s nimi. Na mne také za¹veholila jedna:
"©ikófí?", vypálila na mne.
Do této chvilky jsem si byla jista, ¾e cestuji s leteckou spoleèností British Airways, a tato by logicky mìla  vlastnit personál, mluvící mi dobøe známou øeèí, angliètinou.

Znovu mne obe¹el mráz, vedro a pocit, ¾e jsem se je¹tì nenarodila a tohle v¹e jsou mé prenatální sny.
Bohu¾el, nebyly!

Najednou jsem mìla pocit, ¾e asi sedím ve ¹patném letadle a míøím do Tokia.
U¾ pøedtím jsem avizovala, ¾e pokud pøistanu na Rudém námìstí, nebude to náhoda, ale pøedem vypoèitatelný fakt.

"©íkofíííí?" , znovu na mne dotírala dobrá ¾ena. Profesionální úsmìv jí z tváøe nezmizel.
Asi se mne ptá, jestli nìco chci.
"Yes", odvìtila jsem se svìtáckým výrazem.

Pravda, tro¹ku se o¹ila, ale tvrdo¹íjnì opakovala svoje "¹ikofi" a je¹tì k tomu navr¹ila dal¹í a dal¹í  mi neznámá slova.
Pøiblble jsem se usmívala a pøemý¹lela, co asi po  mì chce.
Vedle mne sedící mexièanojaponka, køí¾ená s indiánem øekla "Fíííplí", a já to po ní opakovala.
Jo. Pøinesli nám rybu. To první bylo kuøe. Chicken or fish. Tak znìla otázka.
Dlabala jsem tedy rybu i kdy¾ mám radìji kuøe.

Kdy¾ roznesli nìjaké letáky, zoufale jsem kolem sebe koukala, co to zas je?
V¹ichni pilnì psali, nìkteøí zadumanì, nìkteøí ledabyle - asi nìjaký dotazník.
Jen já jsem nepsala, nevìdouce, co.
Na prvním øádku bylo NAME - to jsem vìdìla  (angliètina pro zaèáteèníky, lekce tøetí).
Zbytek - velká neznámá!

Mùj výraz totálnì zlomené a zoufalé ¾eny, která u¾ u¾ hrábne do svého pracnì budovaného  úèesu, aby si zoufalstvím rvala vlasy by zlomil i Herodese! Jeden cestující, vzezøením smìs  v¹ech exotických národností se také ustrnul. Vzal mi z rukou papír, nìco ¾vatlal, místy to pøipomínalo otázky a já kývala. U¾ jsem mìla strach øíct NO nebo YES - jen jsem pohybovala hlavou, jako so¹ka Budhy.
Koneènì se blí¾ilo pøistání. Nebylo mi nijak. Necítila jsem nic. Ani úlevu, ani radost, nic. Vùbec jsem netu¹ila, ¾e jsem v nìjakém ohro¾ení, ¾e by mne snad nepustili pøes celnici, nebo se stal nìjaký zádrhel. Byla jsem neznalá a tedy klidná.
Bez vìt¹ích problémù jsem vyzvedla kufry, zaøadila se do nìjaké fronty. Pøi¹la na mne øada, celník èerné pleti se na mne podíval a zase - k mému údivu - pro zmìnu mluvil japonsky.
Krèila jsem rameny a hrkala ze sebe nauèené vìty - ¾e jedu na dovolenou, na tøi týdny, za známými. Mìla jsem nìjaké pozvání a nìjaké dal¹í papíry, køeèovitì jsem je svírala v ruce, a strkala mu je pod jeho èerno¹ský rozpláclý nos. Chvilku se mne sna¾il vtáhnout do hovoru, ale kdy¾ vidìl, ¾e se mu to nepovede, vrátil mi v¹echny papíry a popøál hodnì ¹tìstí.
Jo, to jsem potøebovala více, ne¾ jsem kdy tu¹ila!

Vyjela jsem výtahem nahoru.

Z jednoho rohu na mì zuøivì mával mùj doèasný doprovod na londýnském leti¹ti. Ledabyle jsem kývla hlavou. Nìco urputnì vykøikoval, kýval na mne, a» jdu za ním - tak to ne! Vá¾ený a milý, zcestovatelý, bohatý, ukecaný a je¹itný èlovìèe, nafoukaný manekýne, u¾ ne!
Mrcha povaha (moje.).
Jasnì a evidentnì z toho mìlo vyplynout, ¾e ho ji¾ nepotøebuji, a» jde do háje, nebo na Hawaii èi na Seychely - ale sám. Beze mne. Myslím, ¾e svým veletrpìlivým posloucháním jeho ¾ivotních úspìchù jsem mu zaplatila dost. Svým tichým spoleèenstvím, tváøíce se - jak jen to ¹lo - pozornì a trpìlivì. Bylo to i na mne moc a to u¾ jsem rùzných takových nádivù nafoukaných, sebevìdomých, kteøí si myslí, ¾e jim svìt a hlavnì v¹echny ¾eny musí padnout k nohám, kdy¾ mají vilu v Jihoafrické republice, na Bahamách, dùm v Los Angeles a druhý kdesi zase jinde, takových jsem  potkala dost. On se nezeptal, kam, èi za kým jedu. Jestli mne tam nìkdo èeká. Prostì pøedpokládal, kdy¾ VELKÝ ON dá nabídku takové nìjaké Èe¹ce, která ani neartikuluje správnì, ¾e se s prominutím po...
Chtìla jsem mu  pùvodnì vyprávìt, ¾e tento úkon se mi málem povedl na poèátku cesty, ale on mne opravdu neposlouchal. Mluvil. Mo¾ná trpìl samomluvou, kdo ví. A smìroval mne k taxíku.  

Nechala jsem ho - sebejistého - v pøesvìdèení, ¾e za ním kráèím. Myslím, ¾e mu trvalo dost dlouho, ne¾ pøi¹el na to, ¾e si vypráví pouze sám se sebou. Kdy¾ jsme potom na sebe zcela náhodou - asi za ètyøi mìsíce narazili v restauraci v Sacramentu, poøád mìl je¹tì tik ze ¹oku, ¾e jakási nepøíli¹ mladá ¾en¹tina odmítla jeho pøízeò. Snad mu u¾ v nìjakém soukromém sanatoriu zalepili potrhané sebevìdomí, a cestuje se svoji minita¹kou dál. Dámy, pozor na nìj!
Vý¹ka cca 185 cm, váha 90 kg, oèi modré (ïábelsky modré, takové ty které se vám zapíchnou do oèí a prolezou pak zcela bez zábran celou va¹i hlavu)! Pøedtím samozøejmì ohodnotí pøední i zadní èást objektu, vyzkou¹í si va¹e IQ pomocí záludných otázek, vycení svùj perfektní chrup, neodolatelnì se usmìje - a je pøesvìdèen, ¾e jeho partitura skonèila a zcela zákonitì nastane druhá: ¾enský objekt zaène ¹ílet, tou¾it a prát se o jeho pøízeò.
Pak nastává jeho zøejmý druhý akt - ale ten jsem u¾ na¹tìstí neza¾ila.. PROTO®E! 

TAM, u velké sklenìné stìny se tísnila hromada dychtivých lidí, koukali dolù na ten zmatek. Nejvíce nervózní a z dálky viditelnì na pokraji zhroucení stál nádherný chlap. V kvapíkovém rytmu zuøivì ¾výkal ¾výkaèku, 100 skusù za vteøinu, v levém uchu mìl náu¹nici. Ruce v kapsách, bílé kalhoty, bílou sportovní ko¹ili a nádherné oèi. Èerné, mírnì pro¹edivìlé vlasy na spáncích, hustý plnovous, ale elegantnì zastøi¾ený, mohutná, imponující postava. V¹echno se mi na nìm zdálo krásné a ideální!
"ON". 

"JÁ" -  170 cm vysoká, 60kg hubená postava s roztøesenýma nohama, mé èerstvì odbarvené vlasy do platinova,  za 7 tisíc udìlaný permanentní make-up,  kostýmek modré barvy, lodièky, které stály tolik, co normálnì stálo moje obutí zimní i letní na dva roky. Spodní prádlo nejvy¹¹í kvality, abych posléze zjistila, ¾e to v¹e JE ©PATNÌ! 

Pomalu jsem k nìmu zezadu pøistoupila, zavazadla nechala nìkde u výtahu a zakryla jsem mu oèi. Nic blbìj¹ího mne nenapadlo a zvesela jsem zavolala? Hádej, kdo to je? 

Od této chvíle jsem u¾ nikdy u nìho nevidìla tak krásný pohled, slzy v oèích, byla na nìm znát obrovská úleva a ¹tìstí. ©tìstí, ¹tìstí, ale takové, ¾e jsem se rozbreèela já. Objal mne tak silnì, ¾e jsem nemohla dýchat. Breèel taky. ©eptal: ". miluji tì, lásko, jsem nej¹»astnìj¹í èlovìk na svìtì, MY JSME TO DOKÁZALI!!!!! Nikdy nebude¹ litovat, ¾e jsi za mnou pøijela! Teprve teï uvidí¹, jak bude¹ ¹»astná, nic ti nesmí chybìt, bude¹ mít v¹echno a ze v¹eho nejvíc mou lásku a porozumìní. Pøísahám, ¾e od této chvíle budu ¾ít jen pro tvùj úsmìv a kdy¾ budu cítit, ¾e jsi ¹»astná, od ¾ivota ji¾ nechci nic."
Takto a podobnì mne opøádal krásnými slovy, vyznáními lásky, poøád se na mne díval, usmíval se, objímal, líbal - a v¹ichni kolem nás se usmívali také a dìlali nám místo. 

Ano. Mùj nepravdìpodobný sen se zaèínal naplòovat.
Jeden malý mráèek, který jsem ale ihned odkázala do patøièných mezí:"Proboha, to sis musela vybrat ze v¹ech východù právì ten!? Ty neví¹, ¾e právì tam jsou nejhor¹í celní a hranièní úøedníci? Málem jsem tu dostal kvùli tobì infarkt!"

Na celém jeho slovním pøednesu byla zajímavá poslední vìtièka: ON mohl dostat infarkt - kvùli MÌ!!!  V této chvíli jsem ale vnímala jen jeho a pak - dostala jsem ten známý ¹ok, kdy¾ nìkdo sedí skoro celý ¾ivot v Evropì, exotická je Itálie, Chorvatsko a Rakousko a najednou sedí v San Franciscu, co¾ se stává jistì milionùm lidí. Ale já jsem tam u¾ v této minutì prý patøila  napoøád, na vìèné èasy a nikdy ne jinak.

Rad¹i bych sly¹ela díky svým zku¹enostem, ¾e tam jedu "Doèasnì", jako byl svého èasu stanoven pobyt spøátelených vojsk v na¹í republice, ale byla mi od této chvíle intenzivnì implantována my¹lenka, ¾e tam prostì doma jsem, doma budu a to a¾ do smrti. HOWGH! Dìl mùj budoucí man¾el. 

Nebylo slad¹í hudby pro má u¹iska, doposud v¾dycky jsem v¹echno musela u¾ dvacet let rozhodovat sama. Jestli pr¹í, jestli je tøeba otevøít okno èi co je a není napoøád. Najednou vedle mne byl chlap, který to rozhodl za mì.
Panenko Márjá Podsrpenská!!!
U¾ TAM mne mìl kopnout kùò, pokud mo¾no velký a " bezcitný"!
Urèitì by to bolelo míò, ne¾ budoucí chvilky mého umírání.

Jen¾e, kdybychom znali napøed v¹echno co nám ¾ivot nachystal, pøipravil a nìkdy docela zlomyslnì za¹modrchal, nebyl by to ¾ádný ¾ivot, ale nuda.
Stejnì si myslím, ¾e ka¾dý máme svého dramaturga, re¾iséra, nápovìdu a zále¾í jen na tom, jakou kvalitu dostaneme do vínku. Ten mùj re¾isér se zøejmì s dramaturgem ani autorem díla moc neshodl. Mìli mezi sebou neustálé spory a tak jsem byla mnohokrát ponechána napospas své nápovìdì a to byla mrcha zákeøná! Ta se asi opravdu nudila, tak si svùj jednotvárný ¾ivot zpestøovala lstivými, úkladnými a záludnými podvrhy nápovìdy, které v pùvodním textu nebyly!

Ale i tak, kdy¾ u¾ re¾isér prosadil svou koncepci, taky by ka¾dého urèitì hned napadlo, ¾e je to avantgardní umìlec, se sklony k sadismu a nevyzkou¹eným experimentùm.

Zaèíná DEN první, ¹ílený sled dìjù, neèekané promìny, zaèínám být doma TAM. Bez mo¾nosti návratu. Implantát se ujal, zahnízdil v mé zmatené du¹ièce a vzkvétal. Pravidelnì zaléván a hnojen mým budoucím man¾elem, partnerem, pøítelem, milencem, láskou, a zvíøetem. Mým muèitelem, který mne rozmazloval a zároveò ubíjel.

Dalo se toto v¹echno vydr¾et bez následkù? Nedalo.

Tak¾e jak to zaèalo?

Krásnì.

Dana ©»astná



Komentáøe
 
 Datum
Jméno
Téma