Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Mahulena,
zítra Romana.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Náv¹tìva u zubaøe aneb (16)

 

  Ze zubaøù mám strach odjak¾iva. Nepopsatelný! Není to normální strach. Je to fóbie. Dodnes jsem se s ní nenauèila ¾ít.

S tímto paralyzujícím strachem a mu¾em mého ¾ivota po boku jsem vstoupila tedy do èekárny zubního specialisty na pøedmìstí Sacramenta.

Jednopodla¾ní budova. U¾ to mne zaujalo, nebo» pocházím z mìsta, a kromì soukromých vilek se v rámci ¹etøení s prostorem hnalo v¹e do vý¹ky.

V èekárnì bylo útulno, pokud se to dá øíct o èekárnì u zubaøe. Na nejvìt¹í stìnì visela obrovská zarámovaná barevná ( a podle mého názoru pøí¹ernì kýèovitá!) fotografie. Nìjaká rodinka se tam tetelila. Starý správnì americky velký automobil, mu¾, ¾ena a dvì dìti. Syn a dcera. Prostì idyla. V¹ichni mìli vycenìný bìlostný chrup do prostoru tak vyzývavì, ¾e se mnì v hlavì asociovala piraòa.

Byly to zuby krásné, zdravé, bílé, a jejich. Tedy - rodiny lékaøe.

Zdravotník sám mìl podmanivý úsmìv a v oku pøesvìdèení, ¾e v jeho  péèi budou mít v¹ichni tak bezchybný chrup.

Jen já ne.

Pro mne u¾ bylo pozdì, jeliko¾ jsem dosud byla v péèi doktorù "východních", a jak mnì pozdìji bylo vysvìtleno, východní zubaøina v jejich pojetí bylo nìco mezi léèbou pomocí ¹amana èi zaøíkávání, v lep¹ím pøípadì si mysleli, ¾e dodnes u nás doma peèují o zuby místní kováøi.

U zubaøe, pøed zubaøem, pod zubaøem i nad zubaøem nemluvím nikdy, ani doma ne. Tady se k mému "normálnímu" mlèení pøidala neznalost jazyka anglického, tak¾e jsem byla ti¹e jak dvì pìny.

Lejstro, které mnì bylo s úsmìvem pøedáno vyplòoval mùj prùvodce. Nìco se mnì ptal, ale bylo to zhola zbyteèné. Já nejen, ¾e obklopena odérem zubaøiny nemluvím, já nesly¹ím, nevidím, jen ti¹e vibruji.

Zøejmì odhadem vyplnil dotazník, kde bylo asi 60 otázek. Netu¹ím, co v¹echno po mnì chtìli, babièka v KSÈ nebyla, dìdeèek umøel, kdy¾ jsem je¹tì nebyla na svìtì, a já byla v SSM. Ale chodila jsem i do nábo¾enství! Mìla jsem tedy jeden èerný a jeden bílý puntík, jen¾e jsem netu¹ila, který je který.

Co jsem sly¹ela zøetelnì, bylo prohlá¹ení mého druha"

"Tak, a jen tento úkon nás bude stát 60 dolarù..".

Nebyla jsem schopna násobit, kolik to vlastnì je, a bylo mnì to  venkoncem jedno.

Pak mne odvlekli do dal¹í místnosti. Bylo jich tam hodnì. Místností i rùzných postav, lékaøe z fotografie jsem v¹ak nezahlédla.

Podaøilo se jim nìjak mne vpasovat do lehátka. Nìkde hrála hudba, kolem mne samé obrazovky, èudlíky, ale vrtaèku jsem nevidìla. To mne uklidnilo, ale ne nadlouho.

Veselá osùbka mne vyzvala, abych otevøela ústa. Nesly¹ela jsem ji, nerozumìla, ale instinktivnì vytu¹ila.

Mùj "ON" se postavil pùl metru za mne, a èíhal.

Já jsem zavøela oèi, pomodlila se otèená¹, a odevzdanì jsem èekala chvíle pøí¹tí.

Po krátké chvilce, kdy se mnì do úst koukala ona ¾ena, nìco zvolala.

Pøispìchal nejen lékaø, ale i dal¹ích asi pìt lidí. Postupnì se mnì koukali do úst v¹ichni, jeden po druhém a nìco si povídali. A smáli se.

Mnì to skoro urazilo. Bylo mnì to nepøíjemné, jak mne okukovali, a pøivolali dal¹í posily.

"Jé¾i¹marjá", blesklo mne hlavu, "asi jsem vzácný pøípad, tøeba mnì tam objevili nìjakou smrtelnou chorobu, vzácnou, a teï si s tím nevìdí rady".

Mùj skoroman¾el se ke mnì naklonil, a pøekládal. Taky si to mohl u¹etøit, pøestala jsem toti¾ vibrovat, a zaèala se stydìt.

"Hele, oni se koukaj, v ¾ivotì to je¹tì nevidìli! Ty prý má¹ velice slo¾ité stomatologické úkony v ústech, ale ten materiál, ten materiál .. Hele, prý to vidìli jednou ve ¹kole, jako zku¹ební vzorek, na kterém se cvièili. No teï se mne ptají, jak dlouho to má¹? Jak dlouho to má¹?"

Jako v¾dy u zubaøe stejná situace. Nacpou vám do pusy vatu, nástroje, ruce, a pak se vás nìco ptají. Dodnes jsem nepochopila, jestli to dìlají schválnì, nebo jestli si v zápalu výkonu svého povolání opravdu nev¹imli, ¾e k mluvení je tøeba úst, a to pokud mo¾no prázdných. Dìlají to zubaøi na celém svìtì, zøejmì.

Pak si na¹tìstí jeden z oèumujících v¹iml, ¾e mám snahu mluvit.

Dostala jsem volno.

"Patnáct let!", zakvílela jsem. "To mnì dìlala moje kamarádka, okorunkovala mnì moje zoubky v polovièní narkóze, proto¾e u¾ jsem je mìla proplombované na døeò". Chtìla jsem je¹tì nìco dodat, nìco inteligentního, ale ON brisknì pøekládal, a oni se znovu zaboøili mezi mé socialistické zoubky.

Komunikace mezi námi, tedy mnou, le¾ícím paco¹em, a svitou odborníkù probíhala pak podle tohoto scénáøe:

ONI se nìco zeptali.

ON mnì to pøelo¾il.

JÁ jsem odpovìdìla.

ON jim to pøelo¾il.

Oni se divili.

S hrùzou jsem si pøedstavila, jak bude vypadat vy¹etøení tøeba u gynekologa.

To ON bude stát vedle mì, a pøekládat?

Pøi té pøedstavì jsem se orosila.

Ihned pøiskoèila jiná osùbka, a orosené èílko mne jemnì utøela.

Vùbec - starostlivost, vybavení, zaøízení i hromada starajících se na mne dojem udìlaly. To jo. Pak mne ON vyzval, abych se podívala. Já mìla køeèovitì zavøené oèi poøád.

Koukla jsem tedy, a pøede mnou na obrovské barevné obrazovce byl mùj chrup.

Hrùza!

V takové nahotì, a v takové velikosti jsem nemìla èest ho vidìt, a u¾ jsem se ani tak moc v¹em èumilùm nedivila. Vidìla jsem nástroje, které mnì ¹mejdily v ústech, a sly¹ela lékaøùv uklidòující hlas. Vidìla jsem divné zuby, vzadu tuny  amalgámu. Co zub, to zásah.

Lékaø brzy objevil vadu (zøejmì jich objevil tisíce, ale tu bolestivou urèil spolehlivì).

Prasklá korunka na jednièce vlevo.

Vidìla jsem vadu na vlastní oèi.

Prasklina, a díra, a co teï.

Pak jsem byla rotujícím zpùsobem dotázána, zda chci injekci, nebo ne.

Normálnì ji chci v¾dy.

Pøeklad mého miláèka v¹ak v sobì nesl hrozbu - dal¹í dolary fuè!

Odmítla jsem injekci, a pøipravila se na smrt.

Bìhem nìkolika málo minut, kdy jsem se pøipravovala na bolest, bylo po v¹em. Prý mnì to laserem zalepil, opravil, vylep¹il.

Pak mne pohladil po ruce, a - teï jsem mu rozumìla! Øekl:

"Hotovo, pro tentokrát. Dìkuji za náv¹tìvu."

Vystøelila jsem z ordinace jako dìlová koule, a chtìla být pryè.

"Stùj!", zaøval na mne mùj tlumoèník.

"Musíme zaplatit úèet!"

Ztuhla jsem. Tolik lidí se kolem mne motalo, pou¾ili nìjakou metodu, kterou neznám. Zaøízení, nástroje, døevem oblo¾ené stìny a koberci podlahy jasnì dávaly tu¹it, ¾e úèet nebude pro mého miláèka stravitelný.

"Rentgen, to máme . shit, to jsou sumy! Celková prohlídka, laserový zákrok, èi¹tìní zubù .", vypoèítával pohøebním hlasem, a co zákrok, to hlub¹í a hlub¹í hlas. Propadal se ze sopránu do basu, poslední výèet u¾ nebyl sly¹et, proto¾e jeho hlas selhal.

Pøikroèil k pultu, a hovoøil s kasující postavou.

Zdálo se mnì, ¾e nìjak dlouho. ®e by smlouval? ®e by øíkal, ¾e mne vlastnì nezná, ¾e mne potkal jen tak na ulici, a ze soucitu se mne ujal? Nebo prosí o tabletku kyanidu v pøedtu¹e, ¾e tato náv¹tìva zdaleka nebyla poslední, a moje chrupovi¹tì zruinuje jeho úèet?

Najednou se jeho tváø rozjasnila, celý pookøál, potøásl si rukou s touto také se usmívající tváøí, a vykroèil ke mnì. Vzal mne kolem pasu, dal mnì pusu, a vykroèili jsme koneènì ven.

"Pøedstav si" To se tu je¹tì nestalo! To se nestalo asi nikde v Americe! To je gól!", jásavì poskakoval vedle mne, a radoval se.

"Oni ti to udìlali gratis! ®e prý opravdu nic podobného je¹tì v rukou nemìli! To ví¹, tady moc Èechù ani jiných jinokrajcù nepøijde, tak z toho byli úplnì uneseni! Oni si to dokonce vyfotili! Lásko, to je teda nìco" Tomu nemù¾u uvìøit! "

"Jo", povzdychla jsem. A v duchu jsem pøemítala, zda budeme poka¾dé chodit k jinému zubaøi a doufat, ¾e to taky je¹tì nevidìl, a tím opravíme mùj chrup k dokonalosti. Kolik je v okolí asi zubaøù, kteøí nemìli na køesle èlovìka z východu? Kolik já mám vlastnì tìch korunek, které mù¾ou zaèít praskat jak ledy na jaøe?

Zatím co miláèek jásal, divil se a støídavì se smál a kroutil hlavou, já jsem pøemý¹lela, ¾e ode dne¹ka budu jíst pouze stravu tekutou, a zuby budu chránit jako oko v hlavì. A zmìním ono rèení, budu si chránit zuby, jako v Americe.

To jsem je¹tì netu¹ila, jak pøehnaná péèe ohrozí na¹e úèetnictví.

Nitkování!

"Je to bì¾ná praxe! To jen vy, na východì, nevíte, co to je! Je to normální!"

Zakoupil mnì speciální nitì, a já nitkovala.

Zcela logicky se mnì ka¾dým nitkováním ka¾dá korunka posunula o kousínek dolù, vlastnì jsem si je tím slavným nitkováním dennodennì pomalièku sundávala.

Na¹tìstí - úplnému zmaru mého chrupu zabránil mùj zcela (pro mne) neèekaný odjezd domù.

Moje kamarádka mne pak v¹echno zase spravila, ale kdy¾ mnì pøedlo¾ila úèet, mìla jsem pocit, ¾e jsem v té Americe vlastnì poøád.

 

Dana ©»astná

 

Pozn. autorky: Volné virtuální povídání - podobnost se skuteènými osobami je èistì náhodná.

 



Komentáøe
Poslední komentáø: 31.12.2004  22:36
 Datum
Jméno
Téma
 31.12.  22:36 Vìra NL pro Katku
 31.12.  07:22 Katka nevím, èím to je
 29.12.  23:46 Vìra NL pro Katku
 29.12.  14:50 Katka Paní Vìøe
 29.12.  00:08 Vìra NL pro Olivera
 28.12.  11:12 OLIVER Vìra NL
 26.12.  19:41 Vìra NL lékaøská péèe v cizinì
 25.12.  12:36 OLIVER Za v¹ím jsou peníze
 24.12.  06:57 Kamila svatky
 23.12.  13:18 Zdena darek
 23.12.  13:14 Jasmina abych pravdu rekla-