Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Romana,
zítra Al¾bìta.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Svatební noc? (8)

Ka¾dopádnì první noc v novém domovì.

Dopadlo to tak, jako vìt¹ina "svatebních" nocí. Naplánovaných, natì¹ených a nakonec - nic. Tedy z pohledu erotického.

 

Vybavila se mi jedna veselá zmínka o noci svatební:

" Nevím, co ti lidi na té svatební noci vidí! Celou noc jsem se koukal z okna a ono se nic zajímavého  nedìlo."

 

Nevím, jestli to byl pøesun v prostoru a èase, pøemíra zá¾itkù, ale. Bìhem první noci jsme tøikrát pøevlíkali postel, tøikrát vyprali a usu¹ili v su¹ièce. Su¹ièka se mi líbila, tu jsem doma nemìla.  Podivila jsem se, ¾e má jen jedno povleèení, ale na¹tìstí jen v duchu.

Pøes tuto noc jsme se pøenesli lehce.

I první dny a týdny byly ve znamení mého pocitu absolutního ¹tìstí, a¾ jsem se zajíkala blahem.

Nespletla jsem se v nìm! Je bájeèný! A navíc - oèekávala jsem mnohem men¹í "pøepych". Pøíroda, ve které se nalézal mùj nový domov, byla tak nádherná, namalovat jí, byl by to kýè!

Sídlo sedìlo mezi horami, kolem krásné lesy, obloha èistá a modrá, ¾e by z toho jednoho trefil ¹lak! Kolem ticho, mír, pohoda, tak nìjak to asi vypadá v ráji.

Po nìkolika dnech ON ode¹el do práce a já osamìla.

To ráno, kdy jsem osamìla v celém domì, jsem za¾ila krásné pøekvapení.

Po probuzení jsem se odhodlala - poprvé sama - prozkoumat dùm.

Sotva jsem vstoupila (jen v negli¾é) do obýváku, který mìl z obou stran místo stìn okna od pùdy a¾ k zemi, ztuhla jsem.

Do okna se koukalo asi patero oèí. Na mne.

Instinktivnì jsem si pøikryla svá òadra a ucouvla zpìt.

Nìkolik dnù jsem si zvykala na absolutnì tiché a nièím a nikým neru¹ené soukromí. Pozemek byl tak velký, ¾e pro po¹tu jsem posléze ke schránce, umístìné pøi vstupu na soukromé pozemky jezdila autem, pì¹ky by mi to trvalo dlouho.  

A najednou takový vpád do intimity!

Nejprve jsem zapochybovala o tom, jestli jsem se u¾ skuteènì probudila.

Rozpaèitì jsem stála v obýváku a hledìla do oèí stádu jelenù. Absolutnì klidní, sebejistí nahlí¾eli do domu, co¾e to tam je nového? Pøipadala jsem si jako v ZOO, ov¹em obrácenì.

Planeta opic. blesklo mi  hlavou.

Já za sklem v kleci a oni v pøírodì, venku, si mne prohlí¾eli a hodnotili.

Kalhotky jsem mìla hezké - èeské, krajkové. To by se jim mohlo líbit.

Jestli mají rad¹i boubelky, pak byli urèitì zklamaní. Jeliko¾ jsem ¹tíhlá. Pøevelice. No, babièka øíkala, ¾e vychrtlá (nohy jak "hajzlovy pavuk", to mne provázelo dìtstvím, kdy mne hodnotily oèi babièek a tetièek).

Co si mysleli kaliforn¹tí jeleni, netu¹ím. Ale èumìli tedy dlouho. Na mùj vkus pøíli¹ dlouho! Chtìlo se mi na záchod.

Zadupala jsem nohama pøesvìdèena, ¾e se polekají a zdrhnou.

Podcenila jsem je! Pøistoupili je¹tì blí¾ ke sklu, aby se koukli, kdo to tam tak smì¹nì dupe!

Vydr¾í to sklo?  Pala jsem se sama sebe.

Najednou z pravoboku pøicházela dal¹í uvítací suita.

Kolona krocanù.

Vedl je jeden veliký a za ním poslu¹nì kráèelo seskupení jeho harému.

Bylo mi najednou do smíchu!

Kdyby mne tak vidìli mojí kamarádi! Známí! Potrhali by se smíchem!

Vklouzla jsem zpátky do lo¾nice a do jedné z koupelen. Jen¾e - i tam bylo okno a¾ na zem a i tam jsem byla jako v porno podniku, za 100 Kè za minutu  k nahlédnutí.

Jeleni ani krocani v¹ak evidentnì nezaplatili nic - a ¾e oèumovali hodnì dlouho!

 

Nezbývalo, ne¾ se s nimi skamarádit a vzít je jako souèást místního koloritu a domácnosti.

Jeleny a krocany jsem tedy vzala na milost.

Hor¹í to bylo o pár dnù pozdìji.

 

Pøed hlavním vchodem byla taková terasa, dost veliká na to, aby se na ní dalo tanèit. Døevìná. Jednoho ráno jsem ¹la pozdravit (tentokrát u¾ své) staré známé jeleny a ouha! Sotva jsem jukla oknem ven, ztuhla jsem!

Sedìlo tam zvíøe - ale to bylo zvíøe!

Men¹í ne¾ tygr, ale mnohem vìt¹í ne¾ koèka! Blýskalo oèima a odmítlo opustit prostor, by» jsem ho k tomu nìkolikrát vyzvala (!).

Tak, teï nebudu moci vyjít  ven! Tváøilo se to absolutnì nepøátelsky, prskalo to a já ani nevìdìla, co to je!

Jmenoval se "rakún", jak jsem se pozdìji dozvìdìla. Èi tak nìjak.

 

Vyhodnotila jsem situaci. Dokud zvíøe neodejde, budu sedìt v baráku. ©la z nìj hrùza. Kytièky u¾ pøitom øvaly, ¾e chtìjí zalít. Venku byl zase jeden z tìch nádherných dnù a já nevystrèím nos!

Odkráèel asi za dvì hodiny, nìkam. Od té doby jsem mìla poøád strach, ¾e odnìkud na mne zaútoèí, ¾e sedí na stromì a èíhá. Od té doby jsem ho v¹ak u¾ na vlastní oèi nevidìla.

 

Byla jsem ale bláhová, kdy¾ jsem toto zvíøe pova¾ovala za nejvìt¹í nebezpeèí! To byla jen malinkatá ukázka zdej¹í pøírody!

Vbrzku jsem se "musela" kamarádit nebo je aspoò respektovat, s pavouky velikostí pingpongového míèku, brouky, hady (i chøestý¹i), krtky a ¾ábami, které byly veliké jak je¾ci.

Veverky, orli a kolibøíci mi nevadili, ti mne pozorovali jen z dálky. 

ON, mé bo¾stvo, prohlásil, ¾e oni tu byli døív (mìl pravdu) a mne nesmí rozházet pavouk, který se pino¾í pøes obývák, proto¾e je souèást pøírody a vetøelec jsem já.

 

Jo, kdyby to platilo jen vùèi hmyzu, tak to bych brala.

Ono to bylo ale trochu jinak. V¹echno bylo nakonec jinak!

 

Tenkrát jsem to ale netu¹ila. Zahlcena zá¾itky jsem prosvi¹tìla prvními dny jako snem.

 

Chtìla jsem být ¹»astná a BYLA JSEM!

Spád dal¹ích událostí mi v¹ak opìtovnì potvrdil, ¾e za v¹echno se v ¾ivotì platí. A s úroky!

 

 

Dana ©»astná



Komentáøe
 
 Datum
Jméno
Téma