Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Romana,
zítra Al¾bìta.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jsem tam, nejsem tam. (9)

 

Kromì zvíøat venku jsem vlastnila i zvíøátka domácí. V den mého pøíjezdu mi oznámil, ¾e mi urèitì nebude vadit, ¾e má dvì koèky. V záplavì nových informací a zá¾itkù mi toto sdìlení nìjak zapadlo do temných hlubin mé zkou¹ené du¹e.

 

Koèky jsem nikdy moc ráda nemìla. Jsem ryze psí èlovìk, svého pejska jsem poøádnì oplakala. Dobøe, teï budu mít koèky.

 

Pravda, ráno mne okukovaly z dálky. Jedna byla obrovská, rezavoèerná, nádherná, ale polodivoká. Nenechala se pohladit, ani pøiblí¾it se k ní více ne¾ na tøi metry nebylo mo¾né. Nevadilo  mi to.

Ta druhá, mnohem men¹í, prý byla její matka. Do mého pøíjezdu to byla koèka venkovní, domù chodila jen obèas, opravdu velmi zøídka.

Bìhem dvou týdnù se zmìnila v koèku domácí. Samozøejmì, díky mì.

 

Byl to první tvor,  který mne pøivítal, komunikoval se mnou, byl se mnou. A chce se mi napsat - skoro tvor poslední.

Je¹tì jsem netu¹ila, ¾e to bude ¾ivá bytost, se kterou si budu povídat nejvíce, se kterou strávím nejvíce èasu, a ¾e si ji nesmírnì zamiluji.

Na¹e pøátelství zaèalo velmi opatrnì. Nevím, která z nás byla více nedùvìøivá a podezøívavá. Ona mìla výhodu domácího prostøedí.

Já jsem byla vetøelec.

Stejný pøístup a stejnì opatrný vývoj pøátelství se odehrával pozdìji i s JEHO dìtmi. Sice to byly nepomìrnì vìt¹í nervy, trému jsem mìla ¹ílenou, ale konec dobrý, v¹echno dobré. Ale bylo  to nìco jako "pøedkonec".

Velmi záhy jsem Laidy pustila dovnitø domu, zaèala hýèkat, mazlit se s ní, mluvit s ní a zkou¹et na ní moji angliètinu. Odvdìèila se mi obrovskou pøítulností, u koèky a¾ neuvìøitelné.

Po pár týdnech ON oznámil, ¾e Laidy musí z bytu, ¾e trousí chlupy a vùbec. nepøiná¹í u¾itku. Laidy okam¾itì zaèala tahat za sebou no¾ièku, a sténat. Kámen by se ustrnul!

Nosila jsem jí na rukách a ON øekl, ¾e u¾ je stará, ¾e u¾ asi dodejchává, ¾e to je asi její konec.

Vydìsilo mne to. Pøece mi neumøe druhá ¾ivá bytost, která mne vzala na vìdomí, ví o mì a tráví se mnou v¹echen èas! Peèovala jsem o ni jako o dìcko, zpívala, krájela maso.a chtìla jí vytvoøit krásný konec. I ON souhlasil, ¾e kdy¾ u¾ to tedy má spoèteno, ¾e mù¾e zùstat doma.

Jednou jsem v¹ak neèekanì vykoukla ven a Laidinka si pohodovì skákala v trávì, ¹mejdila a oèividnì jí nebylo vùbec nic.

V momentì, kdy jsem na ni zavolala, zaèala opìt neuvìøitelnì kulhat. Héreèka! Mìla jsem se od ní tenkrát uèit! Mìla jsem pochopit! Tenkrát.

 

Zemøela asi za dva roky, roztrhal ji právì ten potvor rakún. Prý bojovala tvrdì a stateènì, ale nakonec prohrála.. Obreèela jsem ji stejnì, jako svého pejska.

 

V prvním týdnu mého pobytu se odehrála jedna historka, která mne také MOHLA varovat, ov¹em nevarovala.

Jediný èlovìk, který bydlel v na¹em sousedství, byl nìjaký skot, Andre. Rodina byla hluboce vìøící, zastánce rodinných tradic a zapøisáhlý nepøítel rozvodù. Prý.

Z tohoto dùvodu jsem pøed nimi byla ukrývána, zapírána.

Pocit, kdy¾ si  pod oknem vyprávìl ON s Andreem a já sedìla ti¹e jak pìna v pracovnì byl zvlá¹tní. Byla jsem tam? Nebyla jsem tam?

 

Nerozumìla jsem jim sice ani slovo, ale bylo jasné, ¾e ON hraje osamìlého, opu¹tìného mu¾e. ®e má doma "schovanku", by asi zapøel i na muèidlech. Trpìlivì jsem tedy èekala, a¾ náv¹tìva odejde, abych mohla projevit své bytí.

 

Bylo to poprvé, ale zdaleka ne naposled.

 

 

 Nebezpeèí?

 

 Zvíøátka byla v¹ude, byla v¹ude i zvíøata.

Lidé ¾ádní.

Asi tøetí den mého bytí v domì jsem objevila na lednièce pí¹»alku. ®e by pozùstatky po dìtech? Joj, ty mne mìli pøijít ohodnotit a¾ za dva týdny . ale byli u¾ velicí! 19 a 20 let.

Nesmìle jsem se tedy zeptala k èemu je pí¹»alka.

"Ta pí¹»alka je pro tebe ¾ivotnì dùle¾itá!", dìl mùj skoroma¾el.

"Jestli tì u¹tkne chøestý¹, bude¹ pískat, nepøetr¾itì pískat! Je to domluvený signál a pøijede nìkdo z okolí, nìjaký soused, aby tì okam¾itì odvezl do ¹pitálu. V tomto pøípadì je ka¾dá minuta prodlení smrtelná."

Usmála jsem se, taková pitomost. Chøestý¹. Já vím, ¾e tady ¾ijí, sly¹ela jsem o tom. Ale neumìla jsem si pøestavit, ¾e se s ním setkám tváøí v tváø.

Ulo¾ila jsem tuto informaci na svùj harddisk - do oddìlení : informace zajímavé, ale zhola nepotøebné a zazipovala.

Asi za dva týdny poté jsem si jen v kra»asech a tílku povídala s kytièkami. S kým jiným také. Trochu jsem je odplevelila a koukala na tu exotickou flóru. Okopávala jsem keøíèky, aby mìly více kyslíku a bylo mi blaze. Nádhera! Nebe modré, tak ¹ílenì modré, sluníèko svítilo, stromy ¹evelily, kolem klid a mír. I v mé du¹i byl.

 

Najednou mi u nohy nìco za¹u¹tilo. Kouknu blí¾, sehnu se - a zkoprním!

Byl to had. Vidìla jsem ho poprvé. V gará¾i byly nìjaké relikvie - chøestící ocásky mrtvých chøestý¹ù a byla jsem pouèena, ¾e podle tìch ocáskù je poznám.

Had nebyl veliký. Ale chøestil.

Postavil se proti mì a chøestil. a chøestil.

Pí¹»alka byla v domì, já venku.

Jsem tvor navýsost mírumilovný, i zabití mouchy mi dìlá potí¾e. Ne, ¾e bych  mouchy milovala, ale u¾ ten pocit køupnutí, který pøi zavra¾dìní vydává ka¾dý ¾ivý tvor, i hmyz, mi nedìlá dobøe.

Teï mi v hlavì znìla výstra¾ná zvonkohra.

Buï on, nebo já. Pro pí¹»alku nedobìhnu. Sotva se pohnu, zaútoèí. Tato informace  mi také z hlubin mozku vyplynula  napovrch.

 

Je zajímavé, jak nìkdy vteøina trvá dlouho a jak nìkdy ubìhne. Tahle  trvala snad vìènost. Pud sebezáchovy, chu» ¾ít?

Prostì jsem se najednou rozmáchla kopaèkou a hadovi usekla hlavu.

Bylo mi ¹patnì.

Zaèala jsem zvracet a zároveò se smát. Divná reakce.

Kdy¾ pøi¹el mùj pán domù, byla jsem bledá, ale hrdá, ¾e jsem pøe¾ila.

Sdìlení o mém prvním zabití pøijal klidnì, chladnì a ptal se, co bude k obìdu.

Mìla jsem chu» zaøvat, ¾e had na paprice, ale udr¾ela jsem se.

 

Po dobu mého pobytu jsem vidìla je¹tì asi pìt chøestý¹ù, ale u¾ jsem ¾ádného nezabila. V¾dy jsem tichounce ustoupila zpìt ze svých pozic. A navíc, u¾ jsem byla opatrnìj¹í. Nakonec co, byli tu døív  ne¾ já.

 

Setkáním s chøestý¹em ale výèet nebezpeèí, která na mne mohou èíhat, neskonèil.

Pár dnù nato mi bylo oznámeno, ¾e se musím nauèit støílet.

"Proè?", nechápala jsem. "Tady? V¾dy» tu nikde nikdo není! A já po hadech støílet nebudu!", trucovala jsem.

 

"Prostì se nauèí¹ støílet a basta. Jsi ve svobodné zemi, tady je demokracie, ví¹? A právo na soukromí a soukromý majetek je posvátný! Kdyby náhodou nìkdo vstoupil na ná¹ pozemek, má¹ právo ho zastøelit. Bez pozvání tady prostì nikdo nesmí ani dva prstíèky strèit!".

Sice jsem si neumìla pøedstavit jak já na nìkoho  míøím a u¾ vùbec ne, jak zmáèknu spou¹». Ale pøece se nebudu hádat! Jestli¾e mùj pán velí nauèit se støílet, nauèím se støílet! Nakonec, v hodinách civilní obrany jsem nebyla ve støelbì nejhor¹í! Tøeba budu pochválena a dostanu zase dal¹í plusový bod.

 

Pøinesl pìt láhví od coca coly a tøi rùzné støelné zbranì. Nevyznám se v nich. Jako voják základní slu¾by mi vyjmenoval z èeho se která skládá, jak se èemu øíká, èím se to nabíjí a jak se s tím zachází. Tyto informace jsem odmítla vpustit vùbec, ani sekce informace zajímavé, ale nepotøebné je nepøijala.

Po èásti teoretické pøi¹la èást praktická.

 

Láhve od coca coly stály na paøezu a chechtaly se. Já zpoèátku taky, tak¾e tam bylo pìknì veselo. Jen mùj profesor se tváøil vá¾nì.

Nejdøív mi do ruky vrazil to nejmen¹í co mìl v arzenálu.

Bylo to malé, studené a dost tì¾ké. Neèekala jsem to.

Vojenský povel: "Støílej!"

 

Namíøila jsem  jak jsem byla zvyklá u vzduchovky a zmáèkla spou¹».

Lahve se rozchechtaly je¹tì více a já zaøvala bolestí.

Oblast mezi ukazováèkem a palcem bolela a já mìla pocit, ¾e mi byla právì amputována ruka. Na to jsem pøipravena nebyla.

Já jsem se pøestala smát ihned, láhve a¾ po pìti minutách.

 

Zbraò mi byla vymìnìna a pøitulila jsem se k nìjaké dlouhé pu¹ce, ta mi byla známìj¹í.

Pak u¾ jsem støílela o sto ¹est, na láhve, na stromy - omylem a chtìla jsem, a» u¾ je konec vyuèování.

Koneènì zvonilo.

Ono ani tak nezvonilo, jako ¾e bylo usouzeno, ¾e se tedy strefím, kdy¾ budu chtít a ¹lo se domù.

 

Na tuto lekci jsem si jednou vzpomnìla.

To kdy¾ pøijelo pøed dùm neznámé auto plné neznámých lidí.  Schovala jsem se do gará¾e a èekala, co z toho bude. ®e bych utíkala do lo¾nice pro nìjakou støelnou zbraò mne ani nenapadlo.

Lidi vystoupili, koukali kolkolem, usoudili, ¾e asi ¹patnì odboèili, nastoupili a odjeli.

 

Netu¹ili, ¾e zrovna unikli smrti! Kdybych byla odvá¾nìj¹í a poslu¹nìj¹í (!), u¾ bych po nich pálila. Ale byli jen ètyøi. A já byla zvyklá støílet po pìti kusech.

 

Pí¹»alka, pu¹ka, revolver nebo co to bylo, byly v domì. ON mìl pocit, ¾e jsem tím pádem v bezpeèí, já jsem se rozhodla, ¾e tyto rekvizity nebudu brát na vìdomí. Spokojeni jsme byli tedy v¹ichni.

Láhve, lidi, zvíøata, já i ON.

 

Dana ©»astná

Pozn. autorky: Volné virtuální povídání - podobnost se skuteènými osobami je èistì náhodná.



Komentáøe
 
 Datum
Jméno
Téma