Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Marcel,
zítra Renáta.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Okna

Je veèer a nastává klid. Èervánky obarvily celé okolí do ruda. Nedá mi a jdu se podívat z okna.

Vidím okna proti mému oknu. Pomalu se tu a tam rozsvítí, nìkde zase zhasne. Zadívám se do jednoho z oken, jen¾ svítí. Svìtlo je mìkké, teplé. V tìchto dnech ladí s pøírodou.

Za jemným vzorkem záclon vidím nohy na stole. Fantazie se roztanèí.

Nohy na stole jsou mu¾e. Unavené nohy, které celý den bìhaly po stavbì, vláèíc s sebou bøímì celého tìla. A mo¾ná i nìjakého nákladu. Silné svalnaté nohy, které teï bla¾enì upadají v neèinnost. Majitel, za tím oknem, tìchto nohou patrnì chrlí rozkazy. Jako tøeba: „Maruš, máme pivo? Hoï sem jedno! Sem òákej vyprahlej.“ A po chvilce vskutku vidím jiné nohy, jen¾ se pøiblí¾í k tìm na stole. Chvilku pobíhají kolem. Pak usednou do køesla. Je to moment, kdy mohu vidìt i barvu celé noèní košile.

A tak u¾ vím, ¾e za tímto oknem, prostì prostém, jsou lidé. Prostí lidé. Na parapetu je pelargonie, jen¾ tak nìjak roste, nesourodì, ovšem v pravidelných intervalech se zde objevují rù¾e a karafiáty. V pøekrásných vázách. Usednu zpìt, na to své køeslo a pøemítám. Kolik osudù se rozehrává za takovými okny...

Radostí, bolestí....krásy i ošklivosti. Zdraví, nemocí. Èehokoliv lidského, se mù¾e za okny udát. Sedím a zatím co zašívám dìravé pono¾ky, mo¾ná nìkdo kouká do mého okna. Zvìdavì. Chce mo¾ná trošku vidìt mùj svìt.

A já se zítra zase kouknu z okna. Zvìdavì. Vidìt svìt nìkoho cizího.

A rozhrnu závìsy.
­­­­­­­­
* * *

Nemohu dnes spát. Hlavou se mi honí tisíce myšlenek. Bolavé tìlo, od vìèného pøekulování v posteli, nedá jinak, ne¾ na chvilku vstát. Protáhnu tìlo, ¾e si ohøeji mléko, pak snad spánek pøijde. Kdy¾ mléko odevzdám do péèe plamenù hoøáku plynu, kouknu se ven. Mé oèi pøehlédnou prázdné ulice mìsta a domy kolem. Jejda, ještì nìkdo nemù¾e spát! Svìtlo v jednom z oken mne potìší, ¾e nejsem ve svém utrpení sama. Zadívám se, zda neuvidím náznak pohybu v onom oknì.
 

Záclony jsou øídké, patrnì staré. Zastínìní závìsy, pro lidi v tomto oknì, není dùle¾ité. Mohu vidìt mnoho. Rozeznám nábytek, poházené obleèení na pohovce, knihy na stole. Zatímco se sna¾ím rozpoznat druh kvìtiny v rohu místnosti, vskutku se cosi mihne. Sleduji bedlivì, postavu kdesi vzadu v místnosti. Probìhne opìt, svìtlem bílé malé záøivky, jen¾ je patrnì nìkde na stole pod oknem. Zahlédnu batoh. Postava pohodí na zem jakési knihy, nebo èasopisy. Postojí a vypadá, ¾e pøemýšlí. Já mám èas prozkoumat onu postavu. Štíhlá, vysoká, krátké vlasy. To bude mladý mu¾. Stojí široce rozkroèen, jak mu¾i stávají. Pak se ztratí ve tmì. V tento moment mi mléko vyteèe na sporák. Otevøu okno, ze kterého jsem tak koukala.

Ucítím ledový venkovní vzduch. I pøes mrazivé obláèky mého dechu, však neodolám dokoukat pøedstavení v oknì naproti.

Tajemná postava, se uchýlí k oknu. Bere postupnì poházené vìci na zemi. Polo¾í je na sùl pod oknem, na pøedem pøipravený papír. Spìchá. Odhodí nìkolik potrhaných obalù za sebe.

Podlaha se vyprázdní, a mnì je zima. Jakoby cítil, ¾e se nìkdo dívá, naskládá všechny ty zabalené vìci a spoustu obleèení pøed okno. Záclona se nalepí na sklo okna. Hora vìcí mi brání vidìt dovnitø.

V tento moment si to uvìdomím. Mladík se patrnì balí na vánoèní svátky domù. Nebo k milé, èi za pøáteli.

Nemohu spát proto, ¾e vánoce se blí¾í. Chci mít taky vše zabalené, pøipravené. Hlavu mi zatì¾ují starosti o dokonalost. „Tak to pøece není!!!“ Øeknu nahlas. Mléko pøeteklo? No a co.

Zítra je taky den! Kastrolek dám na balkon, sporák posypu solí, zavøu mráz venku za oknem.

Pùjdu pod peøinu a schoulím se k man¾elovi. Vánoce jsou pøece svátky radosti! Seknu se stresem. Jdu spát. Proto¾e ten mladý mu¾ jede za nìkým koho má rád, ale já jsem s tìmi koho mám ráda, teï a tady.

 
Eva Rydrychová
* * *
Fotografie https://fotoblysk.com/kontakt/

Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 24.12.2020  15:25
 Datum
Jméno
Téma
 24.12.  15:25 Evussa Moc velké díky v¹em
 22.12.  20:27 Marta
 22.12.  20:07 Vesuvjana díky
 22.12.  17:41 Dagmar Moc pìkný pøíspìvek
 22.12.  15:52 Edita
 22.12.  15:38 Dagmar Moc pìkný pøíspìvek
 22.12.  13:13 Jitka
 22.12.  12:19 Kvìta
 22.12.  11:02 Von
 22.12.  09:07 Renata ©.
 22.12.  08:59 Václav
 22.12.  07:29 Ivan
 22.12.  05:44 Milada