Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Sáva,
zítra Leopold.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna

Postupnì se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se pøáteli. Je tak na místì, kdo chce (není podmínkou), pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.


Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...

Tentokrát je to pohled na jednu kosí rodinku.


Prostì DéjàVu

Já vím, ¾e to tady u¾ pøed dvìma lety bylo – Pravdivé vyprávìní o kosí rodince v truhlíku. Ale ono se to opakuje a ta kosice, která si v polovinì bøezna zaèala stavìt ve stejném truhlíku jako pøed lety nové hnízdo, nevypadá jako stará zkušená máma, je štíhlejší a opatrnìjší.


Tehdy jsem kolem truhlíku mohla jít kdykoliv, vìšet prádlo kosici sedící na pìti vajíèkách za zády, nebo kdy¾ se otoèila, hledící mi z „oèí do oèí“. Vùbec se nebála a ráda zïobla ka¾dou ponravu, kterou jsem jí polo¾ila pøed hnízdo, vèetnì vajíèek natvrdo uvaøených a nasekaných na drobné kousky.


Taky jsem tehdy nikdy nevidìla, ¾e by se v krmení a zahøívání mròavého potomstva støídala s „otcem“ kosákem, jak jsem to vídala nyní.


Usoudila jsem tedy, ¾e se asi bude jednat o nìkterou kosí holku z bývalých kosátek, která si pamatuje, kde se vyklubala. No, nemusí to být jen mùj pøedpoklad, proto¾e kosù se na naší zahradì vyskytuje hojnì. A to od jara do jara, v zimì jsou pak denními strávníky, kteøí si to „svoje“ peèlivì a nesmlouvavì brání, ráznì vyhánìjí pøípadné vetøelce a nocují na vìtvích, natahujících se pøes bývalé kotce a¾ na støechu domu.


Kdy¾ jsem tedy sledovala kosici, která si peèlivì prohlí¾ela a prolézala podzimní výzdobu truhlíku, prošlou zimou notnì zdevastovanou, aby našla to nejideálnìjší místo, zaujalo mne to natolik, ¾e jsem se z kuchynì skoro ani nehnula, jen aby mi nic neuniklo.
Jen¾e z kuchynì pøes okno vidím truhlík jen z ánfasu, tak jsem vyu¾ila chvíle, kdy kosice odletìla sbírat další materiál pro stavbu, a pøistavila si pøed truhlík ¾ebøíèek dvoják. Do hnízda jsem vidìla nádhernì a obdivovala zruènost, s jakou kosice proplétala silnìjší kostru tenouèkými kousky vìtvièek a uschlé, poddajné trávy.

 


®ebøík a moje zvìdavost málem zpùsobila zmar veškerého ptaèího sna¾ení. Na ¾ebøíku mne toti¾ zastihla kosice vracející se ze zahrady se zobáèkem plným jemných stébel. Neèekala mne, letìla pøímo k hnízdu a moje pøítomnost ji vydìsila natolik, ¾e ostøe zakøièela a frnkla pryè. Pohled na ni mne v prvním okam¾iku rozesmál, no pøedstavte si ptáka s knírem! Vzápìtí mi došlo, ¾e by se, vylekaná, u¾ nemusela vrátit. Tak¾e ¾ebøík zmizel za vrátky kotce a já v kuchyni za oknem a ještì za záclonou, která, pokud jsem chtìla sledovat dìní na hnízdì, se nesmìla vùbec pohnout. Kosi sedìli v¾dy bokem a bdìle pozorovali okno. Staèilo, aby se záclona jen trošinku zachvìla, a byli pryè. Proto taky nemám ani jeden zábìr s kosem na hnízdì. Zkoušela jsem nìkolikrát opatrnì se pøiblí¾it s fo»áèkem, ale jakmile mne uvidìli vykukovat za rohem, uletìli s rozhoøèeným køikem.


Ve dnech stavìní se kosice na hnízdì pøíliš nezdr¾ovala, ani já jsem nemohla prostát celý den u okna, tak jsem se chodila dívat jen pøíle¾itostnì. No, dívat! Abych se dovìdìla, co nového uvnitø hnízda, musela jsem pøedevším vystihnout chvilku, kdy kosice odletìla, a pak s nosem pøitisknutým k truhlíku a rukama tøímajícíma aparát co nejvýš nad hlavou, vlastnì „naslepo“ jsem stiskla èudlík a pádila zase domù. Pøipadala jsem si jako“špion Šuškin“.


Nádherné bylo pøekvapení, kdy¾ jsem prvního dubna v 10:30 našla v hnízdì tøi vajíèka. Kochat jsem se mohla a¾ doma, kdy jsem vytáhla obrázek z fo»áèku na plochu a kdy kosí máma u¾ zase sedìla bez hnutí na hnízdì.

 


Trvalo pár dní, ne¾ jsem objevila první vyklubané holátko a s ním záhadu, kterou neumím rozluštit. Mìla by tam pøece být ještì dvì vajíèka! Pøedstava, ¾e dospìlý kos mù¾e tak velké vajíèko vzít do zobáku a vyhodit ho z hnízda mi pøipadala dost absurdní, ale stejnì nemo¾ná mi pøišla mo¾nost, ¾e to nìkolikacentimetrové holé ptáèátko na nìm le¾í???


A co pak, kdy¾ dva dny poté u¾ byla v hnízdì holátka dvì a tøetí vajíèko, které se nikdy nepromìnilo ve tøetí ptáèátko, aèkoliv s nimi sdílelo hnízdo zahøívané støídajícími se rodièi a navíc svými sourozenci.

 


Je ú¾asné pozorovat, jak ptaèí dìti rychle rostou. Však se taky rodièe starají, div si køídla neumávají, ještì ne¾ dosednou s potravou na okraj hnízda, u¾ se natahují dokoøán otevøené zobáèky. Jsou to jen vteøinky oddechu pro rodièe, ne¾ vyèistí hnízdo a spolknou bílý „raneèek“ s výkaly svých potomkù a frnk pro další potravu. Pokud se stalo, ¾e druhý rodiè pøiletìl døív, ne¾ první staèil nakrmit a vyèistit hnízdo, trpìlivì èekal na nìkteré z blízkých vìtví. Jednou jedinkrát se mi podaøilo ho zachytit v korunì habru. Pak jsem hned vyklidila pole, abych zbyteènì nerušila.

 

 


Poèasí bylo pravé aprílové. Kdy¾ se teploty vyšplhaly ke dvacítce a nìkdy i výš, sedìl v¾dy jeden z rodièù na kraji hnízda a svým tìlem s rozta¾enými letkami chránil ptáèata pøed sluncem, které v této roèní dobì dosáhlo svými paprsky a¾ do poloviny hnízda. A kdy¾ naopak se pøíval studené fronty postaral, aby teplota spadla témìø k nule a severovýchodní vítr øezal jako nabroušený nù¾, støídali se rodièe na hnízdì a zahøívali ptáèata. Vidìla jsem nìkolikrát, ¾e kos v dobì, kdy kosice trpìlivì sedìla na vajíèkách, jí nosil potravu. A šlo mi hlavou, jestli je dobøe, ¾e nám bylo dopøáno rozumu, a jestli by nám nestaèily jen základní pudy, tak jak je mají kromì lidí všichni ostatní tvorové, se kterými sdílíme planetu.


Z holátek se den za dnem stávali pohlední opeøenci, rostli jako z vody a ani jsem se moc nedivila, kdy¾ jsem vidìla, jak si u¾ zkoušejí letky a sna¾í se udr¾et na okraji hnízda. Odhadovala jsem, ¾e tak za týden èi dva budou schopní vyletìt. Ale to jsem se poøádnì spletla. V pondìlí dvacátého dubna jsem je vlastnì vidìla naposledy spoleènì v hnízdì. Chtìla jsem si vyfotit, jak si jedno z ptáèat procvièuje køidélka a pøitom balancuje na kraji hnízda, ale jakmile jsem se pøiblí¾ila, kosátko se pøikrèilo a jen koukalo.

 


Úterý jsem mìla rušný den, plno práce doma a na zahradì, tak¾e jsem se ke hnízdu dostala a¾ v podveèer. ®ádná hlavièka nevykukovala pøes okraj, ale upoutalo mne šustìní v rohu zdi za krytým bazénkem s deš»ovou vodou. Byla tam navátá hromádka suchého listí. Byla jsem jen krok od hnízda, tak jsem natáhla ruku a sáhla dovnitø. ®ádná opeøená tìlíèka, jen jedno vajíèko. Vìdìla jsem, ¾e jedno ptáèe bylo znatelnì vìtší a urèitì vyletìlo první. To druhé nedokázalo pøeletìt dva metry krytého bazénku a dosednout na vìtev nad ním. První, co mne napadlo, ¾e asi nepøe¾ije, jestli ho objeví nìkterá z koèek, které všechny prostory kolem našeho domu pova¾ují za svùj rajon. Nechtìla jsem se k nìmu pøiblí¾it, abych ptáèe nezpanikaøila, zvláš» kdy¾ se ze stromu nad ním ozval køik kosice. Byla to chvilka, ne¾ se mi podaøilo ten roh vyfotit. U¾ tam nic nebylo a køik kosice umlkl. Zvedla jsem hlavu a ve veèerním šeru jsem vidìla kosátko ve vìtvi nad sebou.

 


Pøíští den jsem se pustila do úklidu a chystání truhlíkù pro novou sezónu muškátù a všechno jsem i s kosím hnízdem vysypala pod keøe coby kompost. A tím se vyøešila i záhada se tøetím vajíèkem. Bylo v tom hnízdì po celou dobu. Aè zahøívané, nic se z nìho nevyklubalo. No, i takový je ¾ivot.


Dnes jsem se šla podívat, jestli vajíèko v tom vyhozeném hnízdì ještì je. Není, jak mù¾ete vidìt na pravé fotografii. Tøeba si na nìm pochutnal je¾ek, øíkal Toník.

 


Poznámka:
Autorka fotodokumantace se omlouvá za rozdílnou kvalitu snímkù. Byly poøizovány v rùznou denní dobu a v rùzných podnebních podmínkách jednoduchou verzí digitálního fotoaparátu, kde k autorèinì spokojenosti staèí jen umìt pøístroj zprovoznit a poté stisknout patøièný èudlík. Autorka je pøesvìdèena, ¾e coby reportá¾ní jsou ilustrace dostateènì jasné a spoléhá na vlídnost a pochopení ètenáøù.


Text a ilustrace Marie Zieglerová

* * *

Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 06.05.2015  05:40
 Datum
Jméno
Téma
 06.05.  05:40 Bobo :-)))
 05.05.  20:36 Mara kosátka
 05.05.  20:04 Kvìta :-)))
 05.05.  19:34 Marta U. Kosátka
 05.05.  18:58 Ludmila
 05.05.  14:19 zdenekJ
 05.05.  10:28 MilunaH
 05.05.  09:36 Vesuvjana díky
 05.05.  09:06 kusan
 05.05.  08:28 Von EMANCIPACI
 05.05.  08:23 Von Spøíznìná du¹e
 05.05.  05:55 KarlaA