Úvodem, ne¾ se rozepíšu o zájezdu, nìkolik málo poznámek - spíše srovnání. Vzhledem ke svým nedávným zá¾itkùm se domnívam, ¾e k tomu, co chci napsat jsem kompetentní.
Není to tak dávno, co jsem popisoval mé cestování na východ od našeho státu. Je to naprosto neporovnatelné s cestou do Norska. Na Ukrajinì jsou nejménì o 20 let pozadu, co se týèe zajištìní cestování. Tam nás kontrolovali, nejen na hranicích, ale i ve vnitrozemí. O Moldávii radìj nemluvit. Na cestì do Norska jsem ani nepostøehl, kdy jsme byli v Polsku, Nìmecku, Švédsku. Vezli nás velice spolehliví øidièi, kteøí neudìlali ¾ádné pøestupky, proto jsme se nesetkali za celých 5000km ani s jedinou kontrolou. Hygiena byla zajištìna na všech èerpacích stanicích, a» u¾ zadarmo nebo za poplatek. O tom se nám „na východì“ ani nesnilo. Další rozdíly nebudu popisovat.
Prosím proto všechny pøípadné ètenáøe, aby zapomnìli na „Dubiska“ a byli hrdí na to, ¾e jsme se pøiklonili tam, kde jsme po celé naše dìjiny patøili.
Náš zájezd byl expedièní. Znamenalo to, ¾e jsme si vozili kuchyni. Mimo jediné destinace, kde jsme pøespali tøi noci, jsme se ka¾dý den stìhovali do jiné oblasti. Navštívili jsme Hemsdalfjel, Hardangervidda, Jotunheimenu. Navštívili jsme také fjord Sogne, prohlédli jsme si nejvìtší ledovec Evropy Josterdalbrenn splazu Nigardsbreen. Zajezdili jsme si na raftingu na øece Sjoi.
Norská pøíroda je pøekrásná. Má svùj osobitý ráz a je v ní mnoho napìtí. Musíme si uvìdomit skuteènost, ¾e jsme hodnì vysoko na severu a ještì v devìt hodin veèer je svìtlo. Poèasí je zde nevyzpytatelné. Stalo se nám, ¾e jsme vystoupili na sedlo a vidìli jak se k nám blí¾í veliký èerný mrak z vedlejší doliny. Nejen, ¾e z nìho hodnì pršelo, ale také se i blýskalo. S vìdomím, ¾e jsme vlastnì nejvyššími body v krajinì jsme si pomáhali dostat se mimo bouøku. Øídili jsme se podle místních turistù. Také radìji obrátili a šli nazpìt. Shodou okolnosti i druhý den za stejné situace se bouøka obrátila a naše údolí po okolních horách obešla. Kdy¾ jsme se vrátili do výchozí polohy, bouøka u¾ øádila v kotlinì pøed námi. Jestli na nás spadlo dvacet kapek, tak nepøeháním. Poèasí nepøedvídatelné. V terénu neustále vládlo napìtí dané mraky a terénem. Moc mne mrzí, ¾e nejsem schopen svými fotografiemi toto napìtí zachytit…
Nádherná je túra na vyhlídku z høebene nejt쾚í stìny Evropy. Trvala mi a mé ¾enì zhruba tøi hodiny. Jdete, spíše šplháte, po kamenech. Kdy¾ vyèerpaný a se starostí, jak se bezpeènì dostanete dolù, vyšplháte na vrchol sedla, nesmíte udìlal ani krùèek dopøedu, nebo» stìna konèí a kolmo padá dolù.
Pøiznám se, ¾e mnì poøádnì sevøelo, kdy¾ jsem se podíval dolù. Bylo dosti chladno a vìtrno. Pár snímku a honem dolù. Má ¾ena byla prozíravìjší a šla jinou cestou ne¾ já. Na této cestì, sice delší, ale s menšími kameny, jsme bezpeènì sešli. Tyto sestupy na kamenitých cestách jsou velice nebezpeèné. Musíte se naprosto soustøedit na ka¾dý krok. Zakopnout a upadnout si neumím pøedstavit a radìji pou¾ívám k podporu hole.
Další krásný zá¾itek je pohled na kolmou stìnu Trolltindan zdola. Mìli jsme štìstí a vidìli pøi akci dva horolezce. Šplhali sice na protilehlé stìnì, ale klobouk smekám (viz Galerie).
Další zpestøením zájezdu byl Raft na øece Sjoi. Tento zá¾itek jsem si nemohl nechat ujít. Stálo to za tìch 850Kè. Tuto akci zajiš»uje Èeská CK. Nejprve nás proškolili s pøedvedli jak se zachraòuje vypadnuvší plavec. Pak nás nauèili veslovat a nakonec jsme podepsali revers. Vyfasovali jsme neoprény, boty, helmy a plovací vesty. Donesli jsme si šestièlenné èluny na vodu, pozdravili diváky a pluli. Zpoèátku byla voda klidná. Velké pøekvapení nás èekalo, kdy¾ jsme zaboèili do poklidné zátoky. Lodivod nám øekl, a» si všichni sedneme na jeden okraj lodi. Pak raft obrátil dnem vzhùru a my se ocitli ve vodì. Prvního vytáhl mne. Pak u¾ jsme vytahovali ostatní, nebo» jsme byli pouèeni, jak tonoucího vytáhnout. Na raftu byly dvì ¾eny. Jízda byla velice zajímavá. Podle povelu jsme museli veslovat. Jednou byl èlovìk nahoøe a podruhé ve vodní díøe. Házelo to s námi ostošest. Pøed posledním, nejhorším mlýnem jsme u bøehu zastavili a vedoucí se zeptal jestli chceme do toho vodního pekla., kde se pøed námi posádka pøeklopila. Dva èlenové posádky vystoupili a my se do toho pustili. Kdy¾ jsme do té vaøící vody vjeli dostali jsme z boku takový kopanec, ¾e jsem spadl na dno raftu k nohám druhého háèku. Vyrovnal jsem to a nalo¾ili jsme dva plavce na bøehu a ve zdraví dojeli do cíle. Plavba trvala i se školením 2,5hod. Zá¾itek na celý ¾ivot…
Ještì jsme navštívili Královský skok Ridder spranget Došli jsme také k nejvìtšímu ledovci Evropy. Lodí jsme pluli po nejdelším fjordu Sogne (galerie). Projeli jsme Orlí stezkou s jedenácti serpentinami.
Potìcho zá¾itcích jsme sice nále¾itì unavení, ale spokojeni odjí¾dìli domù. Cesta autobusem pokraèovala do Trelleborgu ve Švédsku, se zastávkou v Lilehameru. Trajektem pak do Roztok a pak u¾ velice fádní krajinou a¾ na naše hranice. Jediné zpestøení byly vìtrné elektrárny v Nìmecku. Nedej Bo¾e, abychom taková monstra postavili u nás.
Na zájezd se sešlo 40 turistù ve vìku od dvaceti a¾ po nejstaršího úèastníka, kterému bylo 78 let. Zúèastnil se všech akcí, které se konaly. Na zájezdì byla také Euro poslankynì paní Rögnerová, velice pøíjemná a skromná ¾ena.
Na závìr bych ještì poznamenal - Norsko je zaslíbená zemì pro turistiku. Stanovat mù¾ete kde se vám zlíbí. Také se to vyu¾ívá. Stany vidíte na místech, kde by normální èlovìk, ani psa nevyhnal. Napøíklad na nejvìtší náhorní planinì Evropy. Tam stanovali Èeši a den pøed naším pøíjezdem tam bylo mínus 6stupòù. Velký vítr tam je poøád. Kempy jsou pøimìøenì vybavené. Všude byly lednièky a nìkde i mikrovlnky. O hygienu je postaráno, za sprchy se platí. Nikde jsem v pøírodì nevidìl honosné stavby. Norsko je bohatá zemì, ropa, plyn, ale nedává to okázale na obdiv. Je tam trochu drá¾. Chléb nás stál asi 70Kè 1kg. Pro turisty jediná a myslím zásadní chyba - špatné znaèení turistických cest. Na vrcholech hor není oznaèený ani název hory, ani nadmoøská výška.
Norsko jako cíl turistické cesty ka¾dému zdravému a alespoò trochu trénovanému turistovi mohu vøele doporuèit!
naprosto neporovnatelné s cestou do Norska. Na Ukrajinì jsou nejménì o 20 let pozadu, co se týèe zajištìní cestování. Tam nás kontrolovali, nejen na hranicích, ale i ve vnitrozemí. O Moldávii radìj nemluvit. Na cestì do Norska jsem ani nepostøehl, kdy jsme byli v Polsku, Nìmecku, Švédsku. Vezli nás velice spolehliví øidièi, kteøí neudìlali ¾ádné pøestupky, proto jsme se nesetkali za celých 5000km ani s jedinou kontrolou. Hygiena byla zajištìna na všech èerpacích stanicích, a» u¾ zadarmo nebo za poplatek. O tom se nám „na východì“ ani nesnilo. Další rozdíly nebudu popisovat.
Norská pøíroda je pøekrásná. Má svùj osobitý ráz a je v ní mnoho napìtí. Musíme si uvìdomit skuteènost, ¾e jsme hodnì vysoko na severu a ještì v devìt hodin veèer je svìtlo. Poèasí je zde nevyzpytatelné. Stalo se nám, ¾e jsme vystoupili na sedlo a vidìli jak se k nám blí¾í veliký èerný mrak z vedlejší doliny. Nejen, ¾e z nìho hodnì pršelo, ale také se i blýskalo. S vìdomím, ¾e jsme vlastnì nejvyššími body v krajinì jsme si pomáhali dostat se mimo bouøku. Øídili jsme se podle místních turistù. Také radìji obrátili a šli nazpìt. Shodou okolnosti i druhý den za stejné situace se bouøka obrátila a naše údolí po okolních horách obešla. Kdy¾ jsme se vrátili do výchozí polohy, bouøka u¾ øádila v kotlinì pøed námi. Jestli na nás spadlo dvacet kapek, tak nepøeháním. Poèasí nepøedvídatelné. V terénu neustále vládlo napìtí dané mraky a terénem. Moc mne mrzí, ¾e nejsem schopen svými fotografiemi toto napìtí zachytit…
Stálo to za tìch 850Kè. Tuto akci zajiš»uje Èeská CK. Nejprve nás proškolili s pøedvedli jak se zachraòuje vypadnuvší plavec. Pak nás nauèili veslovat a nakonec jsme podepsali revers. Vyfasovali jsme neoprény, boty, helmy a plovací vesty. Donesli jsme si šestièlenné èluny na vodu, pozdravili diváky a pluli. Zpoèátku byla voda klidná. Velké pøekvapení nás èekalo, kdy¾ jsme zaboèili do poklidné zátoky. Lodivod nám øekl, a» si všichni sedneme na jeden okraj lodi. Pak raft obrátil dnem vzhùru a my se ocitli ve vodì. Prvního vytáhl mne. Pak u¾ jsme vytahovali ostatní, nebo» jsme byli pouèeni, jak tonoucího vytáhnout. Na raftu byly dvì ¾eny. Jízda byla velice zajímavá. Podle povelu jsme museli veslovat. Jednou byl èlovìk nahoøe a podruhé ve vodní díøe. Házelo to s námi ostošest. Pøed posledním, nejhorším mlýnem jsme u bøehu zastavili a vedoucí se zeptal jestli chceme do toho vodního pekla., kde se pøed námi posádka pøeklopila. Dva èlenové posádky vystoupili a my se do toho pustili. Kdy¾ jsme do té vaøící vody vjeli dostali jsme z boku takový kopanec, ¾e jsem spadl na dno raftu k nohám druhého háèku. Vyrovnal jsem to a nalo¾ili jsme dva plavce na bøehu a ve zdraví dojeli do cíle. Plavba trvala i se školením 2,5hod. Zá¾itek na celý ¾ivot…