Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Tibor,
zítra Sáva.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Vyprávìnky pana «opky


Podivní tvorové z jiného svìta (1)


Vlastnì nejsou ani tak podivní, jen jiného druhu ne¾ my a nìkteøí i dosti vzácní. ®ijí ale na této zemi velmi, velmi dlouho a mezi námi pak u¾ od dob, kdy jme se tu objevili i my, lidé. Nìkteøí nám škodí, jiní zase slou¾í, z nìkterých máme hrùzu, jiné obdivujeme.
Mnozí z nich se skrývají a netou¾í se s námi setkat a my je pro svùj ¾ivotní spìch a pachtìní nejen nevyhledáváme, ale mnohdy ani nevidíme, nebo vidìt nechceme. Nìkteøí lidé je milují, vìnují celý svùj ¾ivot jejich studiu a poznávání, píší o nich celé knihy, fotografují je a filmují, jiní se o nì zajímají jen jako amatéøi, a ti ostatní je potkají, pokud vùbec, jen zcela náhodou. A to jsou právì ti, kterým se jeví jako neviditelní a podivní.
A o kom ¾e je øeè? No pøece o krasavcích i pøíšerkách, o škùdcích i pomocnících – o broucích a mravencích, ale i o motýlech, mouchách, vosách a jiné létající èeládce, zkrátka o tvorech ze svìta hmyzu.
Miluji pøírodu, její lesy a vodu, tak¾e nechodím se zavøenýma oèima, ale pøesto jich v mém dlouhém ¾ivotì bylo pìt, které jsem vidìl jen jednou a které u¾ asi nikdy více nespatøím. Vím, ¾e jsou na svìtì ještì mnohem vzácnìjší a bizarnìjší exempláøe, ale tihle byli pro mne první a jediní, a musím na nì vzpomenout nejen proto, ¾e byli pro mne tak vzácní, ale také proto, ¾e pøi nich došlo v¾dy k nìèemu, co stojí za zmínku i z jiného dùvodu a na co na jsem dodnes nezapomnìl.


Krtono¾ka

Byl èervenec roku 1938 a já si u¾íval právì zaèínajících prázdnin. Bylo mi deset a jako vesnický kluk jsem byl od rána do veèera venku. Hrál jsem s kamarády kopanou, pásl husy, chodil na trávu pro králíky, lezl k sousedovi na švestky, chytal v Rokytce pod kolodìjským zámkem møenky a hrouzky a podílel se s ostatními na všech tìch klukovských nezbednostech.

S oblibou jsme bìhali po lese a honili veverky, tedy ne ¾e bychom nìjaké ulovili, ale bavilo nás støílet po nich prakem ¾aludy. Nepamatuji se, ¾e bychom byli nìjakou vùbec trefili, ale bylo to vzrušující nejen pro „lov“ samotný, ale také proto, ¾e to bylo zakázané. Objevovali jsme podzemní hnízda vos a drá¾dili jejich obyvatelky, abychom pak prchali pøed jejich ¾ihadly a pro¾ívali tak dobrodru¾ství lovcù pronásledovaných lvy, co¾ nám pøíjemnì zdvihalo hladinu adrenalinu, o nìm¾ jsme tehdy ovšem nemìli ani tušení.


Bylo tedy samozøejmé, ¾e jsme pøi tom znali mnoho z té ¾ou¾ele bìhající, lezoucí, plazící se, létající, i vodní. Znali, ale jejich jména byla buï lidová, jak je nazývali rodièe, nebo nám vùbec neznámá, tak¾e jsme si je mnohdy pokøtili sami (brundibár, dráèek, bzikavka, blá»ák, nebo èernobrk). Byly ovšem také „hmyzové“, kteøí ¾ili velmi skrytì, nebo kteøí se v našem prostøedí vùbec nevyskytovali. V dobách, kdy neexistovala televize a na drahé pøírodopisné knihy nebyly peníze, nemìlo desetileté dítì prakticky ¾ádnou mo¾nost vidìt je alespoò na obrázku. To byl i mùj pøípad, ale naštìstí se mi dostalo milosti jednoho takového tvora na vlastí oèi uvidìt.


Mìl jsem v Kostelci nad Èernými lesy hodného strýèka Slávu Vacka, který byl in¾enýr-geodet a mìl firmu zabývající se melioracemi polí a luk a stavbou vodních nádr¾í a rybníkù. A právì toho léta zakládal nový rybník v obci Leè nedaleko Karlštejna. Byla to práce na nìkolik týdnù, a tak tam se strýcem byly i tøi z jeho dìtí. Ubytování mìly v jednom statku, a tak strejda nabídl mým rodièùm, abych tam s nimi týden pobyl. Byl jsem z toho nadšen. Být daleko od domova, bez rodièù, s bratrancem a sestøenkami, vidìt, jak se staví hráze – to byla vìc!


Jednoho pondìlního rána u nás zastavil strýcùv asistent s autem, nalo¾il mne i tatínka a odvezl nás krásným sluneèním dnem pøes Prahu, podle Berounky a kolem hradu Karlštejna, do malé vesnice Leèe. Uvítání bylo bouølivé a po bájeèném obìdì jsem se ocitl jako v pohádce.
Prolezli jsme s bratrancem Slávkem celý statek, od sklípku se studánkou a¾ po patra špýcharu, maštal s koòmi i kravský chlév a honili se s hospodáøovými psy po sadì za humny. Po svaèinì s jahodami a smetanou tatínek opìt odjel domù a já se poprvé octl bez rodièù mimo domov a strávil první noc na slamníku pod trámovým stropem a s vùní sena táhnoucí sem otevøeným oknem z poseèené louky za humny.

 


Druhý den odpoledne nás strejda zavedl na stavbu, aby nám ukázal, jak se zakládá rybník, a já s obdivem zíral, jak dìlníci zatloukali ruèním beranidlem pomocí lan tlusté dubové piloty do místa budoucí hráze. Jiní skládali z vozù velké hrubé kameny dovezené z lomu a ti zbývající rovnali budoucí dno rybníka. Tehdy nebyla ¾ádná tì¾ká technika bì¾nì k dispozici tak¾e všechno musely zastat jen šikovné lidské ruce.


Sedìl jsem stranou na hromádce prken na budoucím bøehu a pozoroval ten cvrkot, kdy¾ jsem uslyšel nìjaký køik a uvidìl skupinku dìtí a pøedáka Jaromíra, jak na mne z druhé strany volá a mává. Sebìhl jsem dolù ke Slávkovi a obìma sestøenkám a zíral! Páni, v krabici od høebíkù bìhal podivný nahnìdlý a asi šest centimetrù dlouhý tvoreèek, jakého jsem ještì nikdy nevidìl! Mìl válcovité tìlo se silnými pøedními no¾kami, na høbetì køidélka a ze zadeèku mu trèely dvì dlouhé „štìtiny.


„To je krtono¾ka, dìti“, pouèil nás Jaromír, „to je u¾ tøetí, kterou tu chlapi ze zemì vyryli. Je to škùdce na zeleninì, ¾ere její koøínky ale ráda smlsne i masité sousto. Všimnìte si jejích pøedních no¾ek, které se podobají krtèím a které umí velmi dobøe pou¾ívat, podívejte,“ vyndal tìlíèko z krabice a zavolal na jednoho z dìlníkù: „Francku, hoïte mi do tý škatule lopatu hlíny!“


Francek nabral plnou lopatu i s drobnými kameny, naplnil krabici a¾ po okraj a vrch ještì úderem lopaty pøiplácl. Jaromír na ten mlat krtono¾ku polo¾il a ta se v m¾iku zavrtala tak hluboko, a¾ bylo slyšet jemné drápání na dno, jak se sna¾ila dostat ještì hloubìji.
Všichni jsme nad tím u¾asli, ale pøekvapením ještì nebyl konec. „Pìkný, co?“ pozoruje Jaromír náš údiv a dodává: „To není ale všechno, ona umí ještì lítat a plavat a navíc je to i muzikant, umí vrzat jako cvrèek nebo luèní kobylka.“


Tomu u¾ se ale zdráháme vìøit, a tak je krabice vyprázdnìna, malý hrabáè v hrsti a Jaromír ho vyhazuje do vzduchu. A opravdu, on letí. Ne sice tak rychle jako støeèek, ale rozvá¾nì zamíøí ke slunci a po nìkolika metrech tì¾kého letu dopadá na zem.
„Rychle, chy»te ji,“ volá náš uèitel, „jinak nám zmizí pod zemí. Ještì vám musí pøedvést kraula!“


Bratránek Slávek zareagoval rychle, tak¾e se mu podaøilo toho aviatika ještì v poslední chvíli chytit a vrátit do krabice. S Jaromírem v èele se celá naše smeèka, rozšíøená ještì i o tøi nevìøící dìlníky, odebrala k pøehrazenému potoku. Jaromír nad jeho klidnou hladinou obrátil krabici dnem vzhùru a krtono¾ka ¾bluòkla do vody. Ve vteøinì se vynoøila a, svìte div se, za rychlého mrskání no¾ek a veslování krtèích pracièek pøeplavala na druhou stranu tøímetrové tùòky, kde se vyškrábala na bøeh a za nìkolik vteøin zmizela v jeho mìkké pùdì.
„Tak co, u¾ mi vìøíte, ¾e to všechno umí? Jen tu muziku vám nepøedvedla, hraje toti¾ zásadnì jen v noci,“ smál se Jaromír a odešel zkontrolovat další zara¾enou pilotu. My se rozbìhli ke statku, kde u¾ nás èekala odpolední svaèina a zakrátko i veèeøe.


Zùstal jsem v Leèi ve spoleènosti bratránka a dvou jeho sester a¾ do nedìle, kdy mne domù odvá¾el sám strýèek. Pøi cestì se se mnou dokonce zastavil i na Karlštejnì, kde mi koupil turistickou hùlku se štítkem, na ni¾ jsem byl velice pyšný a kterou chovám dodnes jako jednu z mála upomínek na své dìtství.


Nikdy jsem na tenhle prázdninový týden nezapomnìl, nejen proto, ¾e jsem nikdy pøedtím nebyl mimo domov, ale také vidìl, jak se staví rybník (který je tam dodnes) a poznal ten bájný Karlùv hrad, ale hlavnì, ¾e jsem tam poprvé v ¾ivotì, a zatím také naposled, spatøil ten podivný hmyz, krtono¾ku obecnou, jinak té¾ Gryllotalpu vulgaris L.


Ludìk «opka

* * *
Ilustrace © Aleš B
öhm

Zobrazit všechny èlánky autora

 



Komentáøe
Poslední komentáø: 10.03.2015  21:30
 Datum
Jméno
Téma
 10.03.  21:30 ferbl
 10.03.  04:57 Bobo :-)))
 09.03.  22:37 Ludìk
 09.03.  12:29 kusan krtono¾ka
 09.03.  12:26 Von
 09.03.  12:19 Blanka K.
 09.03.  10:23 Vesuvjana díky
 09.03.  08:22 Marta U. Krtono¾ka
 09.03.  06:16 Bobo :-)))