Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Benedikt,
zítra Tibor.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Prostøeno s Milionáøem


aneb Povídky o milionáøi


Jedno moudré pøísloví øíká: Kdo šetøí má za tøi. Druhá moudrá pravda nám øíká: Desetník je král milionù. Krásné pøísloví, krásná rada, její¾ pravý význam poznáte, a¾ kdy¾ se s takovým milionáøem setkáte. Mù¾e to být èlovìk pracovitý, rozumný, ale kdy¾ to s tím šetøením pøehání, je to chudák, který vìtšinou ¾ije sám jen se svými penìzi. Èlovìk bez pøátel, bez radosti, èlovìk v jádru neš»astný.


* * *


Ne ¾e by to odkoukal z televize, ale zøejmì nìjakým nedopatøením dívku pozval na obìd.
Asi mi dá øízek, tak musím nìco vybrat ke kávì, øekla si dívka a zakoupila v supermarketu ètyøi zákusky. Naèinìná dílka s ovocem a vysokou vrstvou šlehaèky. Srdce se na nì smálo, jen se zakousnout. Vyplázla za nì stovku a nesla je jak svátost do auta. Zamíøila na sídlištì. Vidìl ji z okna, u¾ na ni èekal. Ale nevyšel pøed dùm, jen stiskl bzuèák, aby si otevøela vchodové dveøe. Zákusky od ní pøevzal, rozbalil a komentoval:
„Takové já nikdy nekupuju.“


Pøesto vyndal talíøek a polo¾il ho vedle cukøenky.
Mrkla na stùl. Tam stály pøipravené dva talíøe, vedle nich pøíbory, tácek se sušenkami srovnanými do øádkù s milimetrovou pøesností. Dva šálky na kávu s podšálky, prozatím bez kávy. Milionáø se sna¾il, pomyslela si dívka a èekala na pokyn, na kterou ¾idli ¾e si má sednout.


Øekl, ¾e kam chce. Usadila se a rozhlédla se kolem. Všude èisto, klidnì by se tady dalo jíst z podlahy, usoudila. Marnì hledala odlo¾ené brýle, tu¾ku, poèítaè. I ten mìl pøikrytý deèkou. Nikde teplíèko, zabydleno, nikde stopy, ¾e by tu ¾ili lidé.


Milionáø se otoèil k mraznièce, vytáhl jedno šuple a vyndával na kuchyòkou linku krabièky.
„Já mám všechno zamra¾ené. Nic se mi nemù¾e zkazit, nebo» to zmrazuji pøi teplotì -18°C.“
To dívku nesmírnì potìšilo. Nebo» kdyby zamrazoval jen o 2° ménì, mohl by umøít, škodolibì si pomyslela.


„Nedávno jsem koupil plecko ve slevì, tak jsem ho vzal tøi kila, já nejsem ¾ádný troškaø, hodil jsem ho na pekáè a upeèené rozporcoval do krabièek do mrazáku. Mám ètyøi šuplata a v ka¾dém nìco jiného. V jednom mám polévky, v druhém jídla, ve tøetím zeleninu…Tuhle jsem v supermarketu narazil na zlevnìný pórek za 12,90, tak jsem vzal ètyøi kusy. Tu zelenou èást nakrájím na 4 cm dlouhé dílky a to mám na polévku a bílou èást nakrájím na koleèka do masa na èínu.“


Ó jak promyšlené, ušklíbla se dívka. Zpùsobnì sedìla za stolem a jen v duchu kroutila hlavou.
Mezitím Milionáø otevøel krabièku, obsah vyklopil na talíø, který vsunul do mikrovlnky.
„Ještì zelíèko a knedlíky,“ øekl a vyklápìl další krabièku. „Mám to naporcované po ètyøech knedlíkách. Kolik jich sníte?“
„Dva,“ øekla dívka.
„Tak já si vezmu èest,“ mnul si spokojenì ruce Milionáø.
Zelíèko vyklopil na další talíø.
„Knedlíky neohøívám v páøe, ale v mikrosáèku,“ oznámil jí svùj zlepšovací vynález.
Dívka odevzdanì èekala. Milionáø ohøáté jídlo servíroval na talíøe, které si vzal k ruce ze stolu.

 



„Zelí se mi trochu nepovedlo, myslím, ¾e je kyselé,“ øekl, kdy¾ pøed ni polo¾il talíø.
Dívka zvedla vidlièku a nù¾ a podívala se do talíøe. ®ádný plátek masa nevidìla, jen naškubané masové kousíèky a vlákna. Jako by vyškraboval kastrol, napadlo ji. Stále mlèela a civìla do talíøe. Sbírala odvahu jak mu povìdìt, ¾e se pøi jeho nadité penì¾ence soustøeïuje na odpad.


„Dobrou chu»,“ pøerušil její myšlenky a pokraèoval v konverzaci. „Kdy¾ vaøím polévku, tak ve tøech hrncích. V ka¾dém jinou. Mám dost krabièek od ceresu, tak zaplním celé šuple a mám zásobu na ètrnáct dnù. Nemusím ka¾dý den vaøit. Pøijde poledne a já si vyberu, naè mám chu».“


Dívka pøevalovala kyselé zelí v ústech a mezitím zapomnìla, s jakou slevou a kde to zázraèné zelí s prošlou lhùtou zakoupil. Nevadí, ¾e jsou obì boty levé, hlavnì, ¾e jsou za babku, nejradìj by mu øekla, ale svùj názor si nechala pro sebe. Ka¾dé sousto do sebe soukala s vypìtím posledních sil, neschopná pochopit, ¾e on si pochutnal.


Vzal talíøe ze stolu, okam¾itì je umyl, utøel a uklidil.
„Dáme si kávu,“ prohlásil a dva šálky ze stolu pøenesl na kuchyòskou linku. „Smetanu nemám. Do kávy si dáme mléko. Já kupuji jen plnotuèné. Kdy¾ je v akci za 11,90, tak beru 15 krabic.“
Odmìøil kávu do hrníèkù a zalil horkou vodou. Pøinesl krabici plnotuèného mléka. Dolil po vrch oba hrníèky.
„Vyberte si zákusek,“ øekl, a kdy¾ na jeden ukázala, pøendal jej na talíøek. Sám si vzal zbývající tøi.


Zamíchali si kávu a dívka upila svùj první doušek. Ukrojila si ze zákusku. Koneènì první sousto, které není ve slevì.


Štìstí, ¾e nechtìl vìdìt, kolik dostane bodù. Nejradìji by mu øekla, koneènì vím, jak se stát milionáøem.


Marta Urbanová

* * *
Fotokolá¾ © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 23.06.2014  06:20
 Datum
Jméno
Téma
 23.06.  06:20 Bobo :-)))
 22.06.  11:23 Alena
 21.06.  21:41 Milada
 21.06.  08:03 peter dik