Vnuci prezidenta T. G. Masaryka

Zvláštní osudy Herberta a Leonarda Revilliodových sepsala Libuše Paukertová – Leharová (*1933) a knihu vydal na podzim 2009 Zdeněk Susa ve Středoklukách (138 stran + 24 stránek ilustrací na křídovém papíru). Autorku již dobře známe od roku 2005, kdy pro současné české čtenáře objevila postavu mladší dcery TGM v knize, nazvané V exilu s Olgou Masarykovou-Revilliodovou. Poznala ji totiž v roce 1948, kdy odešla s rodiči do exilu a třicet let s ní udržovala přátelské styky.

V polovině 90. let autorka skončila svou mnohaletou kariéru v evropských úřadovnách OSN v Ženevě a upnula svou pozornost k literatuře faktu. Uveďme, že do exilu odešla v patnácti letech jako vnučka někdejšího předsedy vlády Františka Udržala a dcera diplomata Břetislava Morávka. Studium a pobyt v zahraničí ji přivedl do role trpělivé archivní badatelky a rovněž objevený literární talent způsobil, že máme od ní již dvě velmi čtivé, zasvěcené knihy s některými dosud neznámými skutečnostmi o rodinném životě švýcarského lékaře Henri Revillioda a z rodiny našeho prezidenta Osvoboditele. Jak známo, měl čtyři vnuky a dvě vnučky. Starší syn Herbert (1880-1915) byl otcem malého Tomáše a Herberta (oba však záhy zemřeli) a naopak jeho obě dcery Anna (1911- 78) a Herberta (1915-96) se dožily vysokého věku.

Mladší dcera TGM Olga (1891-1978) přivedla na svět své dva syny – Herberta v roce 1921 a Leonarda o rok později. Právě o těchto vnucích TGM máme v rukou vskutku pozoruhodné vyprávění, v závěru vybízející dokonce k diskusi a k dalšímu pátrání po záhadách, spjatých s jejich tragickou smrtí.

Snad pochopíme, že po smrti TGM musela i švýcarská rodinka čelit nepříznivým a pochmurným událostem. Evropská politická scéna se měnila a oba chlapci, vychováváni k demokratickému smýšlení, proti totalitnímu zlu a vlastenecky orientovaní na zemi původu své maminky a svého dědy. Ta prožívala krušné období a zvláště pak zrada našich spojenců v Mnichově v září 1938 celou rodinu hluboce ranila.

Osmnáctiletý Herbert, student ženevského klasického gymnázia, přemýšlel o budoucnosti, o lepším uspořádání Evropy, pohyboval se ve velice informovaném a sofistikovaném mezinárodním prostředí. Svědčí o tom úryvky z mnoha dopisů, které si vyměňoval s Francisem Leyem, jehož rodina byl od roku 1937 v Belgii.

Obou bratrů a vnuků TGM se přirozeně dotýkaly plány na obranu neutrálního a spořádaného Švýcarska, které se cítilo též ohroženo fašismem a nacismem. Kdyby Hitler porušil švýcarskou neutralitu, nemohla by Švýcarská konfederace pro Revilliodovi „zaručit vůbec nic“. Paní Olga proto nemeškala a v roce 1940 se ocitli oba její synové i s matkou ve Velké Británii. Šestašedesátiletý doktor Henri Revilliod zůstal sám v ženevském bytě. Největší břemeno z rozdělení rodiny nesla paní Olga.

Synové jí to vynahrazovali svou pílí a studiem edinburgské univerzity. Velikonoce 1941 trávili s Janem Masarykem okruhem jeho známých v Londýně. Také vánoční prázdniny 1941-42 strávili chlapci s matkou u přátel. Leonard začal brzy při studiu psát jeden esej za druhým. Téma Evropa a reforma ho natolik uchvátilo, že prostudoval Masarykovu Světovou revoluci, dopodrobna znal názory TGM z rozhovorů s Karlem Čapkem – nevadilo mu, že byl ve francouzštině, anglická vydání byla neustále k nedosažení.

To všechno jen do chvíle složení závěrečných zkoušek v červnu 1942, kdy se Herbert po vzoru svých spoluvrstevníků a přátel přihlásil jako dobrovolník do Královského letectva RAF a zanedlouho posílal dopisy plné optimismu z Leteckého kontrolního střediska na hranicích Walesu. Jak už to v armádách chodí, jeho dopisy mívaly nejrůznější razítka z míst, odkud je Leonard posílal, až také přistál v New Yorku, dále v Kanadě, později na Bahamách.

Autorka velmi podrobně líčí stoupající vojenskou kariéru a zejména okolnosti, které ji provázely. Zprávy vojenské rozvědky předávané RAF ohledně Leonarda, nutily velitele ke zvláštní opatrnosti. Možná, že se styděli za Mnichov, byli zahanbeni vysokou kvalitou československých letců, takže chtěli zabránit tomu, aby v britské uniformě nepadl vnuk TGM, navíc dobrovolník. A tak v jednom dopisu staršímu bratrovi uvádí, jaký dostali rozkaz: „I když někteří vojáci píšou otevřeně, aniž by byli chyceni, to neznamená, že je to dovoleno. A hlavně mi nepište, že víte všechno, že znáte můj konečný cíl, i když jste se to dozvěděli od jiných…“ Dopis píše i tetě Alici, dostává písmo i od Edvarda Beneše.

Podrobně je vylíčen tragický konec nadporučíka Revillioda nad ostrovem Tiree. Došlo k tomu 16. srpna 1944 a spolu s ním přišlo o život dalších sedm pilotů čtyřmotorového bombardéru Halifax. Na vojenském pohřbu na ostrově Tiree bylo kromě rodiny Leonarda, mnoho vysokých důstojníků, speciálem přiletěl Jan Masaryk z Londýna, kondoloval Edvard Beneš s chotí. Vyšlo mnoho důstojných a příznivě nakloněných nekrologů.

Jaký byl zvláštní osud druhého bratra – Herberta? Byl muzikálně velmi nadaný, vystudoval teorii hudby, harmonii, hru na housle a klavír, avšak po smrti svého bratra se již do dalšího studia nepřihlásil. Způsobil to i dlouhodobý pobyt v nemocnici, měl křehké zdraví a musel šetřit své síly. Na podzim 1944 se vrátil na filozofickou fakultu edinburgské univerzity, kde studoval v letech 1940-42. V té době se již komunisté připravovali k převzetí moci v Československu a neušlo jim, kam by po válce mířily Herbertovy studie historie a mezinárodního práva. V únoru 1945 zemřel na vnitřní krvácení jako následek střelné rány do břicha. Nepomohla ani rychlá operace v nemocnic i v Edinburghu. Nic nenasvědčovalo tomu, že by Herbert byl připraven spáchat sebevraždu.´

Dokument, který nahrazuje ve Skotsku zprávu soudního lékaře neexistuje, protože byl v minulosti zničen, konstatuje autorka ve své knize. Po zevrubném pátrání a líčení událostí, které následovaly, dospěla k několika dosud nevysvětlitelným otázkám, na něž hledá odpověď i tady u nás po listopadu 1989, kdy se může otevřeně a svobodně psát teď už i ve spojitosti se záhadnou smrtí Jana Masaryka. Spisovatelka Libuše Paukertová-Leharová má zato, že by všechny otázky měly být prozkoumány skupinami badatelů a zájemců o pravdivý osud Masarykovy rodiny, a to v různých zemích, s použitím širokého spektra pramenů v několika jazycích.

Miroslav Sígl