Vzpomínáte si ještì na své první setkání se svou budoucí tchýní ?
Já velmi dobøe.Vešla jsem k nim do bytu a ona mnì podala talíø s nìjakým domácím peèivem a øekla... Vezmi si toho hòupa!
Ale hned se opravila…
No toho hòupa, mého syna toho si radìji neber!
Tak se u nás øíká tady tìm koláèkùm, ty ochutnej…
Mìla jsem ji poslechnout. Udìlala jsem to ale pøesnì naopak. Koláèek jsem neochutnala, mìla jsem trémou sta¾ené hrdlo, ale toho hòupa jsem si vzala. Bylo to nejhorší rozhodnutí mého ¾ivota…
Mùj man¾el byl sice velice hezký, ale taky velice nezodpovìdný mu¾. Dìlat dìti, to ho bavilo, ale ani ho nenapadlo, ¾e by se o nì mìl taky starat. Rád si vypil a kdy¾ pøišel v tomto stavu domù, nìkdy lítaly i hrnce z okna.
I kdy¾ to usmiøování nìkdy stálo za to, nešlo to do nekoneèna. Rozvedli jsme se. Ale tím to mezi námi neskonèilo. Poøád jsem mìla utkvìlou pøedstavu, ¾e dìti potøebují otce…
Asi potøebují, ale jiného ne¾ byl mùj exman¾el. Nìkolikrát jsme se pokoušeli dát znova dohromady. Mìsíc, to bylo maximum. Déle nám to nevydr¾elo. Moje tchynì náš vztah vylo¾enì podporovala…
Jednou za èas, kdy¾ pøišla rozmazlovat naše dvì dìti jedním banánem, popouzela mì proti nìmu, a jeho zase proti mnì. Všechno jsem byla ochotná vydr¾et. Ale kdy¾ moje dìti pøišly jednoho dne s pláèem: Maminko, proè nám to ta babièka øíká, proè tì poøád pomlouvá? V¾dy» ty jediná se o nás staráš, tak jsem øekla dost!
