Nebyl pátek, nebylo ani tøináctého, pøesto takový den nastal. A zrovna tehdy, kdy¾ jsem mìl odvézt dceru s vnouèaty na pár dní k nám na chalupu.
Hned ráno jsme se museli vrátit pro zapomenutou vìc. Nejsme povìrèiví, tak nám toto varování nic neøíkalo. Pak jsme zjistili, ¾e do obchoïáku za kopcem se stì¾í dostaneme, proto¾e celá cesta byla obsazena stojícími vozy a kolona se témìø nehýbala. Rozhodli jsme se obrátit a nakoupit jinde, ale tam nìkteré vìci ze seznamu nemìli, jiné zas byly o tolik výraznì dra¾ší, ¾e jsme se neodhodlali je koupit. Pak jsme se rozjeli za dcerou a vnouèaty a dorazili o pùl hodiny pozdìji. To u¾ mì rozmrzelo, proto¾e jsem zastáncem a aplikátorem pøísloví, ¾e pøesnost je zdvoøilost králù. Náladu mi spravila skuteènost, ¾e se podaøilo do auta slo¾it nejen nákup, man¾elku, dceru, dvì odrostlejší vnouèata s jejich bágly, ale i jejich zlatého retrievra, svìøeného do výchovy na slepeckého psa. Kolony na výjezdu byly díky dovoleným vcelku podmìreèné. Pak to ale nastalo.
Neèekaná objí¾ïka mìstem nás donutila jet jinudy, a kdy¾ jsme se dostávali na výpadovku, po pøejezdu tramvajových kolejí se ozval zlovìstný rachot. Píchli jsme pneumatiku, poprvé po devíti letech s naší Felícií. Bylo dost po jedenácté, ruèièka teplomìru se šplhala ke tøicítce. Nic naplat, na rušné ulici musel ven pes, nákup i bágly, abych se dostal k rezervì. Výstra¾ný trojúhelník byl zdeformovaný, naštìstí nefoukal vítr, tak¾e se nakonec podaøilo ho vztyèit. Po odmontování zadr¾ovacího šroubu pøišlo pøekvapení: rezerva nešla vyndat, jakoby byla pøilepená ke karoserii. Také byla. Koneènì jsme ji horko-tì¾ko vyndali, povolili matice kol a pøilo¾ili hever. Nastal další zádrhel: aèkoliv u¾ jsem kdysi dávno pou¾ití tohoto typu nacvièoval, ne a ne ho zalo¾it tak, aby nepodklouzl. Trvalo to témìø ètvrthodinu, na frekventované ulici v ¾áru tropického dne. Pes s panièkou odpoèívali naštìstí ve stínu, pejskovi jsem závidìl misku s èerstvou vodu. Nakonec jsem rezervní pneumatiku úspìšnì namontoval a dìti získaly nesprávný dojem, ¾e výmìna kola je tì¾ko pøekonatelný problém. Práce, kterou jsem obvykle zvládal do 10 minut trvala pùl hodiny. Man¾elka neustále vyjadøovala obavy, zda oblemptaná, jakoby roze¾raná rezervní pneumatika vydr¾í cestu a náhle nepraskne. Jakmile na dálnici tachometr ukázal více ne¾ sto, u¾ jsem byl obdaøen vá¾ným varováním a pøipomínkou, jaký poklad vezu. Popravdì øeèeno, také jsem si nebyl jist, co rezerva udìlá.
Po pøíjezdu jsem nemìl ani chu» na jídlo, tak¾e jsem se spokojil s gulášovou polévkou. Ostatní na tom nebyli o mnoho lépe.
Pozdì odpoledne jsem nalo¾il „píchlé“ kolo na kárku a vezl do blízkého vesnického pneuservisu. Samozøejmì, podle zákona schválnosti, bezdušové pneumatiky neopravovali, nemìli na to vybavení…
Pøilepení rezervy mi ale objasnili: Do prostoru se dostal rezistin, jím¾ mi nedávno v servisu vyspravovali narušenou ochranu spodku karoserie…
Ne¾ jsem rezistin z vyhrazeného prostoru pro rezervu a z kola toluenem dostal, byla tma.
