ZOO za korunu
Moje známá mi zavolala, ¾e pøijede do Prahy a ¾e se chce podívat do ZOO na ¾irafy. Co je to za pitomost? Ne, já s tebou nepùjdu! Co tam budu proboha dìlat? Já ten smrad z opic nesnáším a ještì vypláznu pìtistovku za vstup. Ne, já nejsem padlá na hlavu. Ale nakonec jak jsem stará, tak jsem blbá, u¾ jsem s ní sedìla v metru a fièely jsme si to na holešovické nádra¾í.
Kdy¾ jsme vystoupily u ZOO, tak jsem si všimla, ¾e na jídelníèku je grilovaná ryba. Hned se mi zlepšila nálada. Tu si dám k obìdu! A zamíøily jsme k pokladnì do fronty. Já si vytáhla platební kartu. Ani jsem se nedívala na tabuli, kolik to stojí, byla jsem odevzdaná dát cokoliv. U okénka øíkám: jeden celodenní pro seniora a podávám jí kartu. Jedna paní z druhé fronty to slyšela a øekla: Vy to máte za korunu. Co za korunu, jakou za korunu, dìláte si z nás blázny èi co, blekotala jsem a za okénkem se ozvalo: Obèanský prùkaz. Tak jsem podala, oè ¾ádala, ona mi strèila vstupenku a øekla si o korunu. Já jsem od kasy vyšla jako ve snách. Co je tohle za pitomost. Naposled jsem tady byla pøed padesáti lety a to lístek tak levný nebyl. Nevìdìla jsem, co si o tom mám myslet. Je to za korunu, tak tøeba nic neuvidíme. Vešly jsme turniketem do zahrady a zaèaly jsme se bùhvíproè radovat. A radovaly jsme se èím dál víc. Jeèely jsme, jaká je to krása s porovnáním, co bylo pøed lety. Všude bujela zeleò, ¾ádný suchopár a nevábné vùnì. Vydaly jsme se cestou do nebe. Mìly jsme brýle proti slunci a lilo z nás jak z konve. Tohle nevyšlápnu, pomyslela jsem si, ale najednou to nebylo a¾ tak zlé, kráèely jsme jako po rovinì serpentinami, upravenou cestou lemovanou kvetoucími nádhernými kvìtinami, ¾e jsme se musely zastavovat, abychom tu krásu pøe¾ily.
Najednou, ani nevím jak, jsme stály nahoøe u klece ledních medvìdù. Seshora crèel vodopád a dole bylo polární moøe. Chybìl tu jen led. Medvìd mohl kdykoliv pøijit a skoèit na nás, tak byl obraz realistický, ¾e jsme si a¾ po chvíli všimly, ¾e nás dìlí silné sklo. Usadily jsme se hned naproti jejich kleci a civìly jsme na nì, co nám pøipravili. Kolem nás se rojil køik. Dìti lítaly sem a tam, dìdeèkové cvakali fotoaparáty a rodièe tlaèili koèárky a fotili mobily u klecí své ratolesti. Vlastního slova nebylo slyšet. Medvìdi nebyli hloupí, byli to profesionálové. Vìdìli, kdy vstoupit na scénu, jak pózovat, kam jít na rampu, kde se otoèit, odejít a zase se vrátit. Byla to témìø módní pøehlídka v jenom v tomté¾ bílém ko¾ichu. Ani já jsem neodolala, pøistoupila jsem a¾ ke sklu a ta potvora manekýna se pøedvádìla, jako by vìdìla, kdy maèkám spouš». Tak se podívejte, jak jsem v noblese, v pìtihvìzdièkovým hotýlku all inclusive. Ka¾dý mì oèumuje, co víc si pøát.
Tak tady ji máte, královnu
Je jisté, ¾e jsme u ní nemohly zakoøenit, kdy¾ moje známá si chtìla zakoupit jednu ¾irafu. Musely jsme se pøesunout k jejich výbìhu. Tak jsme se valily s proudem dál. Kdy¾ jsme dosáhly poloviny cesty, schovaly jsme sluneèní brýle a spustil se prudký šílený liják. Nìkde za námi padaly kroupy, ale nás nedostihly. Byly jsme duchapøítomné a vytáhly paraplata. Ale vtom jako z udìlání se oba deštníky scukly, udìlaly krach a rozletìly se na kusy. Byly na vyhození. Tak jsme promptnì vklouzly do krámku a zakoupily si za padesátku pláštìnky. Kdo jste si takovou pláštìnku ve vajíèku zakoupili, tak jistì víte, ¾e je proti všemu mo¾nému, jen ne proti dešti. Ale zima v ní nebyla, tím pádem jsme neprochladly a po pøeháòce a kafíèku jsme se mohly posunovat k cíli své cesty. Sloni majestátní jako stodoly se neprocházeli ¾ádnou vyprahlou savanou, ale svì¾e zelenou Afrikou. ®irafy jako mrakodrapy nad mìstem se pohybovaly, jako by stály.
Tak jsme to pøe¾ily. No nádhernej den! Nádherná ZOO proti komanèské dobì. Krása k neuvìøení!
ZOO za korunu
