Vánoèní strom patøí neodmyslitelnì ke kouzlu køes»anských Vánoc. Jeho vùnì doká¾e navodit sváteèní náladu i zapøísáhlým morousùm. Ozdobený stromek, na nìm¾ záøí svíèky a prskavky, doká¾e spolehlivì zklidnit i nejvìtší neposedy a spolehlivì je alespoò v dobì vánoèní odvést od poèítaèových her èi komiksù v èasopisech.
Podle legendy vdìèí vánoèní strom za svùj vznik opatu Kolumbánovi z Luxeuilu a Bobbia. Kolumbán ¾il v 6. století a je bezpochyby jedním z nejvýznamnìjších øeholníkù a øádových reformátorù raného støedovìku. V roce 573 trávil opat Vánoce na dvoøe burgundského krále Gontrana. Panovník byl teprve nedávno pokøtìný a obyvatelstvo království bylo pohanské, nepøátelské a plné pochyb o novém uèení. O svátku Narození Pánì slavili zimní slunovrat a Kolumbánovým snahám pøiblí¾it jim pravý význam vánoèních dnù vìnovali jenom malou pozornost. Na svátek Spasitelova narození shromá¾dil Kolumbán zveèera své druhy na kopci kolem starobylé jedle, kterou domorodci uctívali o zimním slunovratu jako modlu. Ozdobil ji hoøícími pochodnìmi rozvìšenými do tvaru køí¾e. Neobvyklé poèínání mnichù a záø ohnì pøilákaly zástupy lidí a Kolumbán k nim pronesl kázání o narození malého Je¾íška v dalekém mìstì Betlémì, chlévu s oslíkem a volem, chudém Josefovi a vyvolené Marii. Mo¾ná, ¾e právì tu noc pøišel na svìt pøièinìním irského mnicha zvyk strojit vánoèní stromeèek.
Vánoèní stromek ale do tradice Vánoc nevplul nikterak snadno, aèkoliv o to pevnìji k vánoèní dobì nyní patøí. Po celý støedovìk se nedochovala ¾ádná zmínka, která by svìdèila o rozšíøení kultu vánoèního stromku. Jen ve staré francouzské písni ze 13. století zpívali trubadúøi nìkolik slov o stromu s hoøícími svícemi. Katolická církev pova¾ovala zdobení stromù za pohanský zvyk a krutì ho pronásledovala. Smíøila se s ním a¾ na konci 16. století. Zelené vìtve stromku mìly pøipomínat rajský strom Adama a Evy, kteøí slaví svùj svátek o Štìdrém dnu.
Postupnì zaèaly vánoèní stromeèky zdobit o Štìdrém dnu kostely a knì¾í pod nì stavìli jeslièky. Do šlechtických sídel stromy pronikly v polovinì 17. století, ale byly spíše výjimkou ne¾ bì¾nou souèástí vánoèních oslav. Nejstarší písemnì dolo¾ený osvìtlený stromeèek se rozzáøil v soukromém domì v nìmeckém Štrasburku v roce 1642. Zdobily ho voskové a lojové svíèky. Do Francie se vánoèní stromeèek dostal v 19. století spoleènì s princeznou Helenou Meklenburskou, provdanou za vévodu Orleánského. Novoman¾elka uvedla stromeèek v roce 1840 ke královskému dvoru do Tuilleries a vyvolala spoleèenskou senzaci. Kult vánoèního stromeèku si pøisvojili i Anglièané. Po celou dobu vánoèního veselí stál na èestném místì v anglických domácnostech nazdobený stromeèek. Místnost, ve které se nacházel, zdobilo jmelí, bøeè»an a vavøín.
Ve Výmaru byl v roce 1924 poprvé na evropském kontinentì postaven na veøejném prostranství vánoèní strom osvìtlený elektrickými ¾árovièkami. Nová móda pøišla do Nìmecka z Ameriky. Tam se první elektricky osvícený vánoèní stromeèek rozsvítil roku 1912 na Madison Square v New Yorku.
A kdy poprvé vidìly stromek Èechy? Na poèátku 19. století stával na samém jihozápadním okraji pra¾ského Støí¾kova letohrádek Šilboch zvaný té¾ Ztracená varta. Patøil tehdy intendantovi Stavovského divadla Janu Karlovi Liebichovi. Ten o Vánocích roku 1812 pøekvapil své hosty do té doby nìèím v Èechách nevídaným - ozdobenou vánoèní jedlièkou.
sváteèní náladu i zapøísáhlým morousùm. Ozdobený stromek, na nìm¾ záøí svíèky a prskavky, doká¾e spolehlivì zklidnit i nejvìtší neposedy a spolehlivì je alespoò v dobì vánoèní odvést od poèítaèových her èi komiksù v èasopisech. 
soukromém domì v nìmeckém Štrasburku v roce 1642. Zdobily ho voskové a lojové svíèky. Do Francie se vánoèní stromeèek dostal v 19. století spoleènì s princeznou Helenou Meklenburskou, provdanou za vévodu Orleánského. Novoman¾elka uvedla stromeèek v roce 1840 ke královskému dvoru do Tuilleries a vyvolala spoleèenskou senzaci. Kult vánoèního stromeèku si pøisvojili i Anglièané. Po celou dobu vánoèního veselí stál na èestném místì v anglických domácnostech nazdobený stromeèek. Místnost, ve které se nacházel, zdobilo jmelí, bøeè»an a vavøín.