Dovolená s manželkou

aneb Povídky o milionáři

Jedno moudré přísloví říká: Kdo šetří má za tři. Druhá moudrá pravda nám říká: Desetník je král milionů. Krásné přísloví, krásná rada, jejíž pravý význam poznáte, až když se s takovým milionářem setkáte. Může to být člověk pracovitý, rozumný, ale když to s tím šetřením přehání, je to chudák, který většinou žije sám jen se svými penězi. Člověk bez přátel, bez radosti, člověk v jádru nešťastný.

* * *

Věřte nebo nevěřte, že pojedu na dovolenou s manželkou, o tom předem nepadlo ani slovo.

Když už byla dovolená zaplacená, oznámil mi pan Franci: Co jsme ušetřili na ceně zájezdu, o to víc si tam můžeme dopřát. Vezměte si s sebou kávu, čaj, cukr, chleba. A dvě, lépe tři šišky salámu. Já ještě beru ocet.

Na co?

Budu tam dělat saláty.
Ty si tam můžeme koupit.

Hospodská jídla já nejím.

A pár dnů před odletem: Přibalil jsem pár sušených hub.

K čemu zas tohle?

Budu vařit polévky ze sáčku.

Pro koho?

Třeba pro sousedy. A pokračoval: To manželka ještě doma usmažila jíšku a brala ji ve skleničce s sebou.

Za hodinu volal znovu: Zakoupil jsem si konzervu párků a nějaké olejovky. Nejlépe v tomatě. Ty já nejradši.

Proboha, zaúpěla jsem.

Manželka brala řízky, tak si tři usmažím a vezmu si ještě z mrazáku dvě stehýnka. Mám je zmražená na dvacet stupňů.

Vždyť si tam můžeme koupit grilované kuře.

To bude drahé.

Na internetu píší, že sedm leva.

Ale manželka tam kupovala jen broskve. A abych nezapomněl, jak budete mít těžký kufr? Píšou, že má mít dvacet kilo a já si beru deset piv, tak kdybych se do váhy nevešel, dal bych si něco k vám.

Dobře. A podívejte se, jestli jsou na pláži lehátka a slunečníky.

To není moje starost. Žena ušila z padáku plachtu, ta mi postačí. A vezmu dalekohled. Dívám se na projíždějící lodě.

Na letišti jsem zašla do obchodu a koupila si voňavku.

Kolik stála? Zajímalo ho.

Když jsem řekla cenu, šly na něj mrákoty, otřel si čelo a zdůraznil: Manželka si nikdy voňavky nekupovala. My jsme dávali výplaty do jedné krabice a z té jsme si oba brali. Nikdy jsem si pro sebe nic nenechal a ona také peníze nevyhazovala. Natož za voňavky!

Samozřejmě, že na tuhle větu posléze zapomněl a svěřil mi, že z ušetřených peněz koupil manželce zlatý náramek, který nenosila z obavy, aby ho neztratila.

V apartmánu jsme každý zamířil do jiné ložnice. Než usnul, ještě mi řekl: Já mám v hlavě budík. Jak uhodí šestá, jsem vzhůru.

A já jsem ho potěšila: Já spím tak do devíti.

Ráno, když jsem se probudila, nebyl na pláži, jak jsem očekávala, byl v gala a já od něho měla na stolečku přichystáno na snídani. Když jsem se vysprchovala, poučil mě, že nemám pokládat sprchu na kohoutky, ale vrátit ji na své místo. Snímat sprchu z držáku že je nevhodné a instruoval mě, jak se sprchovat. Poté vzal můj mokrý ručník a pověsil ho na šňůru s poznámkou, že to tak dělala manželka. A kolíčky že nemám dávat jako on na okraj, ale deset centimetrů do středu, abychom si své ručníky odlišili. Když jsem si poté uvařila kávu, šel zkontrolovat, jak jsem pověsila ponorný vařič, který dle manželčiny rady bral pokaždé s sebou. Samozřejmě, že visel špatně. Ukázal mi tedy správnou polohu. Pověsila jsem ho přesně tak, jak to dělávala jeho manželka.

Rozhodl, že se budeme koupat v moři.

Já oponovala, že bych raději k bazénu. To bylo striktně zamítnuto.

S manželkou jsme chodili jen k moři. K bazénu nikdy!

Když jsme přišli na pláž, pomohla jsem mu roztáhnout padákové plátno, kterým třískal vítr. Ukázal mi, jak ho v rozích zahrabat do písku. Jak to dělala manželka, pomyslela jsem si a šla jsem si sednout do stínu trsů travin.

On si nazul ploutve a plaval daleko do moře. Když se vrátil, neposadil se na svůj padák do té výhně, ale vedle mne do stínu. Večer se na pokoji divil, že ho bolí kolena. Vyndal z kufru fastum gel a poctivě si je namazal.

Další den jsme šli na pláž a já koupila slunečník. Rituál se opakoval. K večeru s hrůzou zjistil, že má kolena do ruda.

To je tím fastum gelem, řekla jsem nazdařbůh.

Kdepak! To je tím, že jsem seděl s vámi na tom písku a nachladil se.

Šel k doktorce, aby mu píchla kalciovku, ale ona mu napsala recept. Z obavy, že recept bude něco stát, ho vyhodil a skuhral dál.

A ty vaše sexuální řeči nesnáším! Napadl mě. Manželka tak nemluvila.

Jaké řeči, dělala jsem neviňátko.

Řekla jste doktorce, že jsem se miloval v písku.

Začala jsem se chechtat nahlas.

Další den šel jako beránek se mnou k bazénu.

Měla byste si ostříhat vlasy.

Jako manželka, poznamenala jsem v duchu a obrátila jsem stránku: Koupíme si grilované kuře, rozhodla jsem.

Na jeho námitky jsem rázně odsekla: Koupím si tedy půlku sama a vy si skočte na hlavu!

Podvolil se. Dali jsme si panáka. Každý ze svého. Přinesli jsme kuře a trhali ho rukama, on se cpal s chlebem, já bez, to vše pod baldachýnem vinné révy. Hrozny nám visely přímo nad hlavami a dozrávaly. V ten moment na manželku maličko zapomněl. Ale bylo to jen zdání. Ve skutečnosti s námi seděla u stolu a podivovala se, čeho je ten její Franci schopen, když ona je na pravdě boží.

Příště: Dovolená s milionářem...

Marta Urbanová

* * *

Zobrazit všechny články autorky