Střípky z mocnářství

vám nabízíme neučesaně a na přeskáčku. Kyvadlo odporu k Rakousku se už přesunulo na opačnou stranu, a tak i ty střípky jsou spíše vlídné a úsměvné…

Krásný Klemens

Diplomat si nemusí myslet, to co říká, ale musí myslet na to, co říká.

Tak se prý v mládí říkalo Klemensi Wenzel Nepomuk Lothar knížeti Metternich-Winneburg-Ochsenhausen, vévodovi z Portelly, Klemensi Wenzel von Metternich (1773 - 1859). Vysoký, štíhlý, modrooký blonďák, možná skoro předobraz nacistických ideálů árijské rasy. „Tento jemný obličej s mírně zahnutým nosem, zarámovaný světlými vlasy vlnícími se na ramenou, oživený snivě modrýma očima, je ušlechtilý jako tvář mladičkého německého rytíře na starých podobiznách.“ Ostatně Metternich vlastně byl Němec a vlastně i Prušák rodem, Rakušan se z něj stal volbou a sňatkem. Přiženil se na statky moravské šlechtičny Eleonory Kounicové. Před napoleonskými válkami uprchla rodina na své panství v Kynžvartu, v západních Čechách.

Na malém prostoru nemohu a ani nechci podrobně líčit složité peripetie politikova života. Vstoupil úspěšně do rakouské diplomacie, zastupoval Rakousko u mnoha dvorů, včetně Napoleonova a trochu zjednodušeně dodám, že byl jedním z hlavních architektů Evropy doby ponapoleonské. Byl i u vzniku Svaté aliance, jakéhosi spojenectví státníků Evropy, trochu pod vedením ruského cara. Dodám ještě, že Metternich patrně velmi citlivě vnímal expanzivní tendence Rusů a snažil se je korigovat a mírnit. Není ale sporu o tom, že v metternichovské době Rakousko velmi vzkvétalo a jeho konzervativní politika přinášela ovoce relativního klidu a rozkvětu.

Zdá se, že Metternichův vztah k ženám byl obdivný i praktický. „Středem mužského kruhu musí být duchaplná žena. Všechno pak nabude jiného vzezření, nápady získají na svěžesti a nic se nevyrovná zvláštnímu taktu a svérázné moudrosti, již umí rozvinout uvážlivá a půvabná žena při důvěrných setkáních.“ A naopak: „ženíme se proto, abychom měli děti, ne abychom uspokojovali přání srdce“. S krásnou a mladičkou kněžnou Kateřinou Pavlovnou Bagrationovou, manželkou ruského generála, se například neoženil, přestože s ním přivedla na svět dceru. Dopočítávat se kancléřových nemanželských dětí by asi byla ztráta času. Těch manželských bylo také hodně, nezapomínejme, že přežil tři manželky.

Metternichovou femme fatale byla kněžna Zaháňská, paní kněžna z Babičky. „Kdybys byla muž, byla bys mým přítelem. Dokázali bychom spolu mnoho a dosáhli velkolepých úspěchů.“ V době Vídeňského kongresu, v létech 1814-1815, končily napoleonské války, Evropa se ukládala k poměrně dlouhému míru a ve Vídni vládlo nejen nadšení z vítězství, ale i valčík. Kněžna Kateřina Vilemína, v té době opravdu v mimořádné formě, krásná, zralá a vzdělaná žena mezi třiceti a čtyřiceti, byla ale tehdy ochotná rakouskému kancléři být už jenom přítelem. Podle některých zpráv okouzlila i cara Alexandra.

  Metternich měl milostné pletky i s příslušnicemi francouzského císařského dvora, ale také s citem a vkusně zapojoval do politického života různé překvapivé svatby. Zahraniční politiku Rakouska řídil prakticky 40 let, po smrti císaře Františka v roce 1835 ještě řídil říši, dokonce skoro samostatně, protože císař Ferdinand, zvaný Dobrotivý (časem se k tomu zvláštnímu květu na Habsburském stromě vrátím) byl skoro veden kancléřem až do své abdikace v roce 1848. V tom roce ale skončila i Metternichova politická kariéra. Jeho „jednota v různosti“ už nestačila revoluční době. Konzervativec a zapřísáhlý monarchista už nesměl tahat za provázky loutek na císařském dvoře. Musel odstoupit z funkce. Na čas dokonce emigroval, ale zbytek života už dožil na svém panství v Čechách.

 Krásný Klemens byl velmi výrazným politikem 19. Století, zejména jeho první poloviny. Když se ohlédneme bez zbytečných předsudků, nebudeme počítat milenky a nemanželské děti, ale přiznáme mu vzdělání i politickou obratnost. Smetl ho vlastně až revoluční rok 1848, ale ten smetl v Evropě hodně zatuchlého, možná i dobrého. Ve své hrobce v Plasích u Plzně snad odpočívá v pokoji.

Josef Hejna

* * *

Zobrazit všechny články autora