Střípky z mocnářství

vám nabízíme neučesaně a na přeskáčku. Kyvadlo odporu k Rakousku se už přesunulo na opačnou stranu, a tak i ty střípky jsou spíše vlídné a úsměvné…

* * *

Tragédie v Mayerlingu

Už když se zamyslíte nad hlavním „hrdinou“ té tragédie, napadne vás možná to, co mě. Následník trůnu byl spíše obětí špatných sudiček, podivné rodiny, problematických vychovatelů. A také problematické genetiky obou rodin. Psychické nemoci se u Habsburků vyskytovaly už pár set let a rodina císařovny Sissi byla také poněkud zvláštní. Přesto musím zdůraznit., že následník Rudolf (Korunní princ Rudolf, 1858 – 1889) se projevoval jako dítě inteligentní. Narodil se ovšem už jako plukovník, neboť tato hodnost mu byla propůjčena už v okamžiku zrození, a tak těžko zpochybňovat jeho vojáctví a vztah v armádě.

Znalost několika jazyků byla u Habsburků skoro samozřejmostí, vojenské vzdělání vstřebávali od dětství. Rudolf měl navíc smůlu na mimořádně tupého hofmistra, kterého mu přidělili. „Otužoval“ ho výstřely do spaní, místo aby poslouchal pohádky, byl poléván studenou vodou a mnohé další pedagogické úlety mu určitě radostné dětství nepřipravily. Svou roli určitě sehrál i spor mezi matkou Sissi a tchyní Alžbětou. Zdá se ovšem, že o výměnu tyranského hofmistra a vychovatele se zasadila především babička Alžběta. Přesto si patrně Rudolf následky „spartánské výchovy“ nesl celý život.

Rudolfově mysli ovšem byly blízké přírodní vědy, zejména ornitologie, tu by možná časem rád i studoval. Ostatně k jeho oblíbeným učencům patřil i Alfred Brehm, jehož ilustrovaný Život zvířat patřil a možná ještě patří k základům této vědy. Než půjdeme s už dospělým Rudolfem do jeho pražské posádky, připomeňme si ještě, že podle vzpomínek pamětníků to nebyl žádný filmový milovník. Řídké rezavé vlasy, opravdu žádný krasavec, ale na to se u následníka trůnu příliš nehledělo.

Na císařovnu pohlížel vždy spíše jako na milovanou a krásnou ženu, matkou mu příliš nebyla, milovaná možná trochu jinak. Rudolf a ženy je vůbec téma nejednoduché. Do Prahy narukoval v roce 1878 jako plukovník pěšího pluku, a tak se zdá, že od narození příliš nepovýšil. Nevěnoval se tam ale jenom vojenskému řemeslu, navštěvoval také řadu večírků, společenských událostí a všude byl pochopitelně vítaným hostem. Traduje se třeba jeho románek s chudou židovkou, kterou rodiče poslali na venkov, aby ji před Rudolfem ochránili. A ona tam nešťastně onemocněla a zemřela. Rudolf údajně chodil dlouho na hřbitov k jejímu hrobu. Mezi jeho milkami dlouho hrála hlavní roli Mizzi Casparová, které prý dokonce jednou i nabízel společnou sebevraždu, ale ona s posměchem odmítla.

Probírám ovšem milenky a zapomínám, že Rudolf byl dlouho a “šťastně” ženatý. To šťastně dávám do uvozovek, protože snad dokonce žádal papeže o souhlas k rozvodu. Dcera belgického krále Sofie patrně také nebyla z rodu opojných krasavic, ale s Rudolfem si své užila. Měl mimo jiné i neléčitelnou kapavku, snad v důsledku toho časem přešel také na morfium a alkoholu se nevyhýbal nikdy. Když ovšem Sofie porodila jenom dceru a ne následníka trůnu, manželství se rozpadlo.

Patrně první, kdo si všiml Rudolfova horšícího se tělesného i duševního stavu, byla právě manželka Sofie. Dokonce snad orodovala i u otce císaře, protože cítila, že Rudolf vlastně vyhořel i jako následník i jako muž. Ovšem příkop mezi otcem a synem se neustále prohluboval a starý pán už asi ani neuměl ho obejít, nebo překlenout.

Baronesa Mary Vetserová vstupuje do hry vlastně až v závěru dramatu. Často bývá předváděna jako oslnivá blonďatá krasavice, což je ale omyl. Krasavice to nesporně byla, dokonce velmi vyhledávaná a obletovaná. Ale ne blondýnka, spíše dáma italského typu, tmavá, s krásnýma a uhrančivýma očima. Dokonce se říkalo, že jí v žilách koluje trocha orientální krve. Navíc těžko pochybovat o tom, že mladá dívka s milencovým záměrem souhlasila.

Z dostupných dokumentů a vzpomínek se zdá, že Rudolfova sebevražda patřila k těm opravdovým, bilančním. Nebyla určená pro efekt. Napsal tuším čtyři dopisy na rozloučenou a dával také do pořádku veškerou svou korespondenci. Nebyl vůbec hloupý a uvědomoval si, co jeho sebevražda bude znamenat pro rod i zemi. Prakticky by ani neměl nárok na pohřeb v posvěcené zemi. A tušil, co to může znamenat pro mocenské šachy na habsburském trůnu.

Vlastní akt sebevraždy a pozdější následky nebudu podrobně rozebírat. I dnes se občas zprávy trochu rozcházejí. Dlouho se třeba tvrdilo, že Vetserovou Rudolf zastřelil v lese dřív a byla tajně pohřbena v místním kostelíku. Mrtvou Mary opravdu odváželi potají a stejně potají byla pohřbena, s největší pravděpodobností ale obě mrtvá těla nalezli sloužící ve společném pokoji. Pochmurní milenci našli svůj společný konec 30. ledna 1889 v loveckém zámečku Meyerling ve Vídeňském lese. Tolik malý a stručný opis tragédie, staré skoro 150 let. Princi Rudolfovi sudičky sice nadělily bohatou a slavnou rodinu, ale minimum lidského štěstí. No a baronesa Mary...

Už doletěla létavice,
už uzavřel se vodní kruh.
Už nikdy, nikdy, nikdy více,
kéž je ti milosrdný Bůh

(Vítězslav Nezval: Manon Lescaut)

Josef Hejna

* * *

Zobrazit všechny články autora