Za koèárky, ale i Goèárem
do rychnovské radnice ke shlédnutí sedmé výstavní sezony muzea hraèek 
Tip na výlet
Novým pøírùstkem muzea hraèek, je¾ vzniklo v kvìtnu 2005 v prvním poschodí radnice z roku 1804 na Starém námìstí v Rychnovì nad Knì¾nou (v ní dopsala roku 1825 svoji slavnou Domácí kuchaøku M. D. Rettigová), je novinka - unikátní atypický domeèek pro panenky, i se schodištìm, pokojíky, koupelnou a na støeše s tenisovým kurtem (po jeho odklopení se objeví svítidla, je¾ zajiš»ují osvìtlení všech místností). 
Vytvoøil jej slavný èeský architekt Josef Goèár (1880 Semín – 1945 Jièín), jeho¾ díla pøedevším z kubistického a funkcionalistického období patøí k vrcholùm èeské moderní architektury. Vysoce oceòován je také jeho podíl na urbanistických koncepcích nìkterých mìst, zejména Hradce Králové. Novinkou je i panenka podomní obchodnice s poctivými bavlnìnými kostièkovanými punèochami a staøièká školní tøída.
Co jiného k vidìní?
Tak napø. stavebnice z roku 1900 s pøebalem, na nìm¾ jakýsi profesor pøírodovìdy má na zádech plechovou schránku, z ní¾ vyskakuje rùzná havì». Pøekvapením pro pøíchozí je, ¾e tuto plechovou schránku s odklápìcím víèkem tu vidí ve skuteènosti. Pøipomíná nám, ¾e to byla velmi oblíbená hraèka tehdejších dìtí, kdy chodily hodnì do pøírody, odchytávaly rùzné ¾ivoèichy a v tìchto schránkách si je pøinášely domù.
Nejen holèièky zaujmou další nové exponáty - americké papírové vystøihovací panenky i s pùvodní kazetou z pøelomu 19. a 20. století. Na ty panenky v dobovém obleèení (vzadu se stojánky) pak dìti vystøihávaly a zavìšovaly šatièky. A proto¾e byly vedeny k manuální zruènosti, mohly si je i vyšívat (šatièky byly prodírkovány). Vedle upoutá dìtský klobouènický obchod z doby kolem roku 1910, kdy si dámy hodnì kupovaly klobouky; taková prosperující klobouènictví byla v ka¾dém, i menším mìsteèku.
Najdeme tu i kdysi velmi slavné Richterovy kostièky z roku 1880, zvané taky kotvové nebo ankrové (Anker = nìmecky kotva) z Rudolfstadtu. Jejich zvláštností byl patentovaný materiál (v ruce pùsobí jako kámen, pøitom šlo o barvený písek a plavenou køídu, která se dávala do forem a sušila za vysokých teplot osm dnù), na tehdejší dobu velmi moderní stavebnice; z ní se daly dìlat mozaiky a tøeba i hlavolamy. Tehdy šlo o nadèasového výrobce, který hodnì investoval do inzerce a vydával i nádherné propagaèní ètyøjazyèné (nìmecky, èesky, polsky a maïarsky) barevné propagaèní letáèky k tìmto stavebnicím.
Z hlediska regionálního je tu pøekvapivá i Bouèkova abeceda Mami, u¾ píši (továrnu mìl naproti rychnovskému pivovaru) a dìtský koèárek osmipérák BESOL, výrobek Kovodru¾stva Rychnov nad Knì¾nou.
V expozici M. D. Rettigové vidíme i nù¾ky na zakracování knotù, tzv. kratiknot, dále pak nástroj na vykrajování jádøincù (vytvoøil krásnou spirálku) a taky dùmyslný louskáèek na oøechy (zaklapneme a skoøápky se nerozletí po místnosti). Toto muzeum je toti¾ pøesnì tam, kde v letech 1824 – 1834 mìli byt man¾elé Jan Alois Sudiprav Rettig, rodák z nedalekých Kvasin, a jeho man¾elka Magdalena Dobromila Rettigová ta právì zde dopsala svoji slavnou Domácí kuchaøku. Návštìvníci uvidí dobové kuchyòské a domácí vìci, jako valchu, máselnici, zvon na praní prádla, ruèní praèku, kuchyòskou polici, ¾ehlièku na døevìné uhlí i s podlo¾kou, hrnek povidlák, rùzné sbìraèky, kvedlaèky, ale taky š»ouchadlo na brambory a parádní vyšívané utìrky. Návštìvníka asi zaujmou i další souèásti ka¾dé tehdejší domácnosti, jako byla bible, ale stejnì tak domácí odìv z doby Magdaleny Dobromily, sluneèník, ruènì vyšívaná kabelka, široký slámový klobouk s pentlí a vlèími máky, ruènì háèkované rukavièky, pléd a zachovalý cestovní kuføík.
Toto muzeum hraèek ve tøech místnostech roènì navštíví pøes pìt tisíc lidí, expozice byl u¾ pøedtím podstatnì rozšíøena a obohacena o typicky èeský fenomén – ètyøi domácí loutková divadla i s dobovou dokumentací, mezi nimi i loutkové divadlo Vojtìcha Suchardy z Nové Paky, v nìm bývalo a¾ 130 loutek, tøeba i vlk v babièèinì èepci. Z pøírùstkù zaujme i dávno zapomenutá hra Slavní mu¾ové èeští, návštìvníci tu mj. najdou habešánka (jeho prodejem ve 30. letech 20. století podporovali naši lidé Habešany proti italským fašistùm) i panenky v podobì Shirley Templové, dìtské hvìzdy amerického filmu, ale i panenka v podobì jeptišky. Z dalších exponátù tu je k vidìní (a slyšení) hrací strojek symphonion se tøicítkou dírkovaných desek, dìtská expozice je obohacena o dìtskou ¾ehlièku s tìlískem a podstaveèkem pro ni, o dìtský mandl, sporáèek, laternu magiku na film i sklenìné diapozitivy, kde se svítilo svíèkou, i dìtský ponk s náøadím.
Muzeum hraèek zahrnuje období od roku 1880 do 60. let 20. století. K vidìní jsou hraèky pøevá¾nì nìmecké - výrobci panenek s porcelánovou hlavièkou byli toti¾ hlavnì v Nìmecku kolem Sonnenbergu u Waldhausu a tradici tam nepøerval totalitní systém jako u nás. Ze vzácných exponátù zde jsou i panenky i èeské; v okolí Karlových Var bylo 80 porcelánek, které se zabývaly výrobou porcelánových panenek. Další zemí, kde se panenky vyrábìly, byla Francie, u nás to byli menšinoví výrobci panenek pøi porcelánkách, i kdy¾ jejich tìla s kloubovýma rukama a nohama vyrábìli domáètí dìlníci. Bohu¾el takových panenek se zachovalo málo.V tomto muzeu najdeme stovku panenek s porcelánovou hlavou, z jiných materiálù pak další stovku, k tomu koèárky, pokojíèky, dobové fotografie atd. Pøíchozího nejspíš pøekvapí, ¾e byly i panenky charakterové, vyrábìné podle skuteèného dítìte, èi textilní panenky budoárové; tyto "panenky na pohovku", které nebyly urèeny ke hraní, byly v¾dy elegantnì, módnì obleèené do interiéru 20. a 30. let 20. století. Vyrábìly se z látky a jejich obleèení bylo kvalitní a nákladné.
K vidìní tu je mj. z pøelomu 19. a 20. století nádherná 120 cm vysoká panna s porcelánovou hlavou v dobovém obleèení a další budoárové panenky, které byly urèeny jen jako dekorace do bohatých domácností a tomu taky odpovídala i výbava panenek, jako bylo pøevleèení no noc a na vycházky.
V druhé místnosti najdeme exponáty do 30. let 20. století - zaujme dobový pokojíèek z roku 1930 s funkèním osvìtlením a pùvodním nábytkem. To byla doba, kdy byly bì¾né celuloidové panenky - ty se sice vyrábìly vedle porcelánových u¾ od pøelomu 19. a 20. století ( kolem roku 1900 byl celuloid daleko dra¾ší ne¾ porcelán). Pou¾ívaly se i tzv. papírmaše (papiermache), forma se pou¾ívala stejná jako u porcelánových, ale plnila se právì touto papírovou masou. Tyto panenky, urèené spíš pro chudé dìti, byly ale stejnì krásné, stejnì sdìlné jako ty porcelánové, a èasto mìly i mrkací oèi. Rozdíl? Tyhle panenky jsou ohrané, s porcelánovými si toti¾ kolikrát dìti ani nesmìly hrát. Èeští výrobci úzce spolupracovali s Francií, a tak naše panenky ze 30. let jsou hodnì podobné panenkám francouzským.
Ve tøetí místnosti jsou k vidìní koèárky ze 40., 50. i poèátku 60. let, jeden z nich - z 20. let - patøil rodinì továrníka z Tøebechovic pod Orebem. Dál tu najdeme knihy z 30. let, jako byli Marbulínci, Hráèci, a nechybí ani Ferda mravenec. Kuchyòská lineèka, naprosto stejná jako v té velké kuchyni, co mìla maminka, v kuchyòce uhláèek, v pokojíècích kamínka a dokonce tenkostìnný porcelánový servisek.
Expozice je doplnìna dobovými fotografiemi, dvìma funkèními parními strojky, ten jeden tu pøedvádí (je na elektriku, získali ho v hodnì zbídaèelém stavu), ten druhý není v provozu - z bezpeènostních dùvodù nelze tu zapalovat pevný líh. Zaujme originální stavebnice Märklin i s pùvodními pøebaly, vláèek z 50. let, kompletní èeské Štorchovo loutkové divadlo z doby kolem roku 1930 vèetnì bedny se zasunutými kulisami. Výèet by byl dlouhý - obchod z roku 1930, který se vyrábìl v Ústí nad Orlicí, k tomu pohádkové kní¾eèky reklamy, co se dávaly ke ka¾dému zbo¾í (z jedné strany byla reklama, z druhé pohádka), formièky na cukroví, divadélko s plochými loutkami, døevìné kostky v pùvodní krabici, maòásci, preciznì vyrobená panenkovská houpaèka z pøelomu 19. a 20. století.
"Naše muzeum se vìnuje hlavnì èeským hraèkám, které obklopovaly èeské dìti do roku 1965. Je tu tak i miniaturní dìtská televizka s kompletními pohádkami, které se posunovaly na kotouècích a kde na obrazovce bì¾el jakoby pøíbìh. Holèièky zaujme i pùvodní fungující panenkovský fén na ploché baterie," dodala prùvodkynì paní Pecháèková, která zaèala sbírat panenky kolem roku 1990.