Nejen hák z Habrové
Navštívit soukromé muzeum Josefa Skoèdopole (*1949) v Panské Habrové, místní èásti Rychnova nad Knì¾nou, je zá¾itek. Tìm, kdo znají Poláèkovo Bylo nás pìt, se v souvislosti s onou Habrovou spíš vybaví Habrováci i s øíkankou Habrováci, hup, najedli se krup. Tady ale literatura konèí a zaèíná svìdectví o peèlivì organizovaném vesnickém muzeu – chce se øíct muzeu majitele z rodu obrozeneckých zapadlých vlastencù, slušelo by se však dodat z rodu technických odborníkù a¾ fajnšmekrù. V jeho sbírkách je i originální hák, pøedchùdce „veverèete“, tedy pluhu èi ruchadla, vynálezu bratrancù Veverkových, který lidé jmenovali „veverèe“. (I kdy¾ sami vynálezci ho nazvali ruchadlem; první brázdu s ním vyorali za kovárnou v Rybitví v roce 1827. Ostatnì tchynì pana Skoèdopole Miloslava Èáslavková pochází z rodu Veverkových …) V muzeu jsou i zemìdìlské stroje, postroje na konì do tahu i do koèáru, zastoupení tu mají všechny druhy pohonù vèetnì ¾entourù a stabilních motorù.
Vyberme z mimoøádného mno¾ství dokumentù jeden:
Koho by napadlo, ¾e tu najde tøeba XI. roèník 1901-1902 ilustrovaného ètrnáctideníku Hospodáøe, vìnovaného zájmùm a potøebám èeskoslovanského farmerstva ve Spojených Státech (to citujeme), který vydala Národní tiskárna, St. Omaha ve státì Nebraska, USA. Stejnì tak tu je shromá¾dìna odborná literatura historická i souèasná.
A z trojrozmìrných exponátù? Nepøekvapí, ¾e tu je vystavena plnì funkèní uèòovská práce precizního modelu parního stroje z roku 1917. „To je dùkaz, ¾e odborná pøíprava tehdejší uèòovské mláde¾e byla na úrovni, tøeba u tohoto modelu si museli uèòové vše nakreslit, vyrobit model, odlít ze šedé litiny a vypracovat,“ komentoval tento exponát Josef Skoèdopole, vyuèený opraváø v bývalé STS Rychnov nad Knì¾nou, navíc absolvent strojnické prùmyslovky, nyní pùsobící jako uèitel odborných pøedmìtù na této škole.
K vidìní tu jsou motocykly i auta:
Praga Piccolo z roku 1931, policejní 4dveøový Tudor z roku 1950, Š 110 R Coupé z roku 1978, Škoda Felicia kabriolet z roku 1960 (získal ji od Josefa Bárty, tehdy vedoucího vývojové dílny v automobilce Kvasiny) a Jawa 700, rok výroby 1934. „Ta byla originálním pøedvádìcím automobilem zakladatele kvasinské automobilky Ing. Františka Karla Janeèka. Má originální technický prùkaz, kde jsou uvedeni i další jeho majitelé, to mnì potvrdil i syn zakladatele automobilky Ing. Karel Janeèek. Jezdila také v zimì na solených vozovkách, a proto mìla dìravé zkorodované podbìhy. Na jaøe 2003 jsem se pustil do její opravy, byla potøeba klempíøská i lakýrnická práce, a proto¾e zachovaná originální barva byla paøí¾ská modø, kamarád mnì pùjèil nikdy nerozbalený blatník motocyklu Praga 350 s touto barvou, šikovný lakýrník z kvasinské automobilky s kamarády lak udìlal doma v gará¾i, jsou tu i vybroušené lemy podle šablony. Poprvé byla pøedvedena veøejnosti 14. èervna 2003 na letišti Mladá Boleslav u pøíle¾itosti 100. výroèí letectva, pak 2004 na oslavách kvasinské automobilky, na srazu pracovníkù vývoje a zahajovala i vojenské manévry „Cihelna Králíky“ jako jediné civilní auto,“dodal.
Na dokreslení:
Jako záklaïák slou¾il u raketového vojska v Kostelci nad Orlicí, a kdy¾ veliteli posádky pplk. Devátému vyhoøel Moskviè, udìlal mu za tøi odpoledne a veèery elektroinstalaci. Na vojnì získal i kvalifikaci autoelektromechanik –zdrojaø 1. tøídy u¾ zaèátkem 2. roèníku se zkouškami a poté i baterkáøský výuèní list. S tím se pak jako specialista dostal do pøísnì tajných hangárù, kde byly instalovány nosièe raket (vozidla s raketami musela být schopná bezpodmíneènì vyjet). V Kovodru¾stvu Lipovka pak pracoval na paltestu (seøizování motorù, nejbli¾ší v té dobì byl a¾ v Hradci Králové), odtamtud pøešel 1975 na rychnovskou prùmyslovku uèit pøedmìt diagnostika motorových vozidel v pomaturitním studiu automobilového opravárenství.
Proto¾e technika byla èím dál slo¾itìjší, bylo tøeba øešit v co nekratším èase technické problémy automobilù. V roce 1988 dokonèil zkušební zaøízení na simulování veškerých závad v dobíjecí soustavì a promìøování obvodù vèetnì tranzistorových regulátorù napìtí a kontrole na osciloskopu (co¾ je princip dodr¾ovaný dodnes). S ním na soutì¾i uèitelù Východoèeského kraje v prosinci 1988 získal 1. cenu v oboru elektromechanik a v dubnu 1989 v Praze na soutì¾i uèitelù odborných pøedmìtù z Èech a Moravy 2. cenu v tvorbì uèebních pomùcek (jen popis a schémata pøedstavovaly 40 listù).
V letech 1995 - 97 byl vedoucím støediska praktické výuky v SOU Kvasiny, pak z dùvodu dalšího sni¾ování pracovníkù pøi úbytku ¾ákù sám odešel do tamní automobilky na linku, provádìl rekvalifikace pracovníkù a na personálním oddìlení zajiš»oval odbornou pøípravu zamìstnancù a školení. V tomto období vznikl sbìratelsky cenný kalendáø, proto¾e byl vydán k výroèí v roce 2000. Nápad vznikl v papírnictví na jaøe 1999 u prošlého ètrnáctideníku kalendáøe s rù¾emi (poèet vyrobených vozidel v automobilce se shodoval), pak následovalo shánìní aut a práce na nich. V kalendáøi automobilky Škoda byla publikována fotografie z roku 1934, na ní¾ pøedvádí tehdy 19letá zamìstnankynì kvasinské automobilky osobní automobil JAWA (licenci DKW), kterým byla zahájena výroba automobilù v Kvasinách na Rychnovsku.
Tato mimoøádnì bystrá a se závidìníhodným pøehledem i myšlením Vìra Víšková (zemøela 2008) ¾ila v nedaleké Dobrušce. K pøekvapení všech nám ochotnì ukázala originální ještì neretušované snímky z roku 1934 (pøi retuši zmizelo nádra¾í) a pøidala i drobnost – její karikaturu, kterou pro ni v roce 1944 namaloval Jiøí Šlitr, spolupracovník jejího man¾ela ve skuhrovské firmì Porkert.
Majitel muzeu teï chce ukonèit zrestaurování motocyklu JAWA 500 z roku 1930, zvaného rumpál. Jeho zvláštností je, ¾e Ing. František Janeèek zakoupil v Praze 1929 licenci motocyklu WANDERER, zaèal jej vyrábìt a vznikla znaèka JAWA.
„Dominantní myšlenky jsou technika, ne veteše, vìc musí fungovat k úèelu, ke kterému byla sestrojena, pamìti mají být dochovány v písmu, mù¾e to být zdrojem informací pro další generace. Informace a vyprávìní pøedkù se èasem zapomenou nebo popletou, navíc mnohdy i v dobì vyprávìní obtì¾ují. Skuteèná vìc je víc, popis ani obrázek zá¾itek nevyvá¾í. V roce 1998 nás našel v Panské Habrové Joseph Barta (*1917) z Washingtonu, který po revoluci zpracoval rodokmen svého rodu od roku 1750 a jen¾ byl potomkem rodiny sestry mého pradìda Josefa Zahradníka. Proto se chci podívat do USA za potomky vzdálených pøíbuzných,“ dodal.