ZUB, ZUB, ZUB, ZUBZANY
a taky o tom, že zmizelo boží oko

Stačí se v Poláčkově rodném městě dívat: Tak nejdřív otáčející se velké reklamní hodiny před velkoprodejnou Kněžna, nyní Quantum, ukazují rozdílné časy. Pak dál - jedna rychnovská firma má po městě reklamy i billboardy a inzeruje, že sídlí v jedné známé rychnovské ulici. Podívejme se té adrese na zoubek. Původně se totiž jmenovala Smrtkova, ale obávám se, že nikdo už neví proč.

Z listiny, uložené ve věžičce zdejší radnice, se dozvídáme, že město chtělo už roku 1872 za nákladu velkých peněz, aby železnice vedla přes Rychnov. Dotyční c. k. úřadové však pranic nehleděli na zájmy nejen jednotlivých měst, ale jim též na blahobytu aneb zkáze půl sta tisíce obyvatelů zcela nic nezáleželo. Teprve 26. října 1893 byla otevřena dráha Častolovice–Solnice, první lokomotivy se jmenovaly Rychnov a Solnice, tehdy se jelo poprvé i naposled zadarmo a od té doby se platí jízdné, jak o tom svědčí i citát z Poláčkova Bylo nás pět: Bejval Antonín šel k pokladně a tam koupil pro všechny lístky do Indie a pokladník ho žádal, aby mu přivezl indické známky, a Bejval odvětil: „Proč bych nepřivezl? Přivezu.“ A pak jsme jeli pořád pryč a vlak si ustavičně povídal: „Ratata - Ješiňáci jsou prasata,“ a vůbec mluvil sprostě a děsně rychle a my jsme to mluvili s ním. No a ten, kdo se o tuto dráhu zasloužil, byl obecní starosta (1890–1899) a současně okresní starosta (1891–1894) rychnovský rodák Jan SMRTKA. Nechť je nám prominuta ještě poslední rouhavá poznámka: Tehdy se této dráze říkalo Rychnovsko–solnická místní dráha, ve zkratce RSMD, což se někdy četlo Rychnov Smrtkovu má dráhu. No tak po něm byla pojmenována Smrtkova ulice, ale ta se teď jmenuje ZBUZANY a ne ani náhodou ZUBZANY.

A boží oko? Nedej bože, aby mrklo, nebo nedej příroda, jak říkal kdysi velký rychnovský straník zvaný malý Mao, aby si nezadal s pánembohem. No, nemrkne, ono se za minulého ztratilo. Prostě za komunistů nesmělo být v průčelí ve štítu měšťanského domu na Starém náměstí, a tak tam byl ve štuku vyobrazen zvon, tedy spíš zvoneček. Nám stačí si prohlížet staré fotografie a na nich ono boží oko je. Jenže přišla doba polistopadová a s ní podnikatelský boom – z toho domu je penzion U Zvonu a jeho projekt byl spolufinancován Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj jako součást projektu na vybudování restaurace s penzionem. Tak stojí na ceduli u jeho vchodu. Holt si někdo nedal práci a nenechal tam původní název s božím okem. Teď tam je úplně nahoře v noci krásně nasvícený zvon. Že v tom domě bývala vyhlášená Zemanova cukrárna, do níž chodíval se spolužáky i Jiří Šlitr, je pravda – tady je svědectví, vyfotografovala se před ní i s její majitelkou paní Zemanovou celá jeho třída a milého Jiřího jsme označili šipkou.

V Praze mají vedle Husova pomníku na Staroměstské náměstí skutečný a historický dům U Zvonu, a my inu ho tu vidíme na rychnovském Starém náměstí docela nehistoricky. Mladá generace by řekla sorry. Ti poučenější by dodali, že by stačilo třeba porovnávat obrazy Panenky Marie Svatohavelské, kterou mívali ve starých rychnovských domácnostech, ale co je pro nás důležité: Pokaždé na něm dole rychnovské Staré náměstí s postupně se měnícími fasádami. No a tam to je jasné, že šlo o boží oko.

Musím říct, že v oné restauraci je příjemně, ale nevím, proč tam jsou fotografie ze staré Paříže. Žijeme v Poláčkově rodném městě, tady studoval Jiří Šlitr, tak co kdyby uvnitř na stěnách byly třeba obrázky ze starého Rychnova?

Josef Krám