(stalo se pøed mnoha lety, v hlubokém socialismu…)
Pracovištì, kterému se øíká propagace, bylo na šachtì v¾dy støedem pozornosti kvùli zajímavé práci i osazenstvu samotnému, které se na ní podílelo.Bývaly èasy, ¾e tito propagaèní pracovníci mìli tolik práce, ¾e jim chodili vypomáhat i horniètí uèni. Do uèení pøicházeli chlapci odevšad, jedni šikovní a ti druzí – škoda mluvit!
Budu vám vyprávìt pøíbìh, jeho¾ jsem byla jedním z aktérù, a který se ze zaèátku podobal hororu ze špatného filmu…
Jedné tøeskuté zimy jsme pøipravovali – jak jinak - výzdobu „Vítìzného února“, která spoèívala ve zhotovení co nejvìtšího poètu panelù, kterými se šachta zdobívala, tedy její oplocení. Pøi tom nám pomáhali zmínìní uèni. Byla to práce, kterou jsme nenávidìli, hlavnì pro nesmyslnou instalaci panelù, která se provádìla za ka¾dého poèasí i pøi –20 st. C.
Jednoho dne jsme pøišli ráno na smìnu a z propagaèní dílny se linul nelibý zápach. Vyvìtrali jsme, podotýkám, ¾e venku mrzlo a¾ praštìlo, vše prozkoumali, prošli i všechny barvy, zda se nìjaká nekazí, NIC !
Nìjak jsme to vydr¾eli. Zato druhý den byl v dílnì „smrad“, ¾e i tchoø byl vedle nìj navonìný fešák. Zkrátka, byl to takový zápach, ¾e i po krátkém pobytu se nám zvedal ¾aludek.
Obrátili jsme se na vedoucího: „Soudruhu vedoucí, tady se nedá pracovat, strašnì to tu smrdí! Prošli jsme všechno a nic jsme nenašli, tady je asi pod podlahou mrtvola!!!“
Tenhle vedoucí byl svìdomitý komunista, chtìl mít vše v poøádku a proto nás odbyl. „Mì to nezajímá! Otevøete okna, obleète si kabáty a malujte! Únor nepoèká!“ Byli jsme zoufalí, co dìlat, kdy¾ nejde dìlat?! Minuta po minutì ubíhala….
A tu se ozvalo to nejtišší dìvèe z kolektivu. „Tak tady já robit nebudu! Zvracej a mrzni si tu šéfe, sám!!!“… Ten zbledl a povolal údr¾báøskou èetu, aby vytrhala na propagaci podlahu, proto¾e se tam nachází asi mrtvola! Pracovníci zmínìné èety okam¾itì nastoupili a my jsme èekali ,co bude. Chlapi trpìli, ale stateènì odstranili lino a pak vytrhávali z døevìné podlahy desku za deskou….Kdy¾ bylo dílo zkázy asi z vìtší poloviny vykonané, pøišel je zkontrolovat jejich mistr.
Dodnes nikdo neví, co ho to napadlo, sáhl za ústøední topení a vytáhl dùlní uèòovskou svaèinu s rozkládajícím se masem. Na tenhle moment, kdy se na to pøišlo, do smrti nezapomenu! Chvíli jsme tupì zírali a pak jsme zaèali kuckat smíchy, ten nás však v zápìtí pøešel, to kdy¾ jsme si uvìdomili, ¾e budeme potrestáni z planého poplachu a co víc, vytrhanou podlahu dostaneme k úhradì. Víte, kdo nás zachránil?
„Vítìzný únor!“- proto¾e ten se nezadr¾itelnì blí¾il a soudruzi byli rádi, ¾e jsme výzdobu nakonec stihli.
Na uènì jsme pak dávali lepší pozor, abychom nemuseli zase nìkdy hledat pøípadné mrtvoly, ale ještì dlouho jsme mìli z ostudy kabát, to kdy¾ na nás havíøi pokøikovali: „Propagace, nemáte tam nìjakou mrtvolu?“
