Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Sáva,
zítra Leopold.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Cyklista
Vìnováno skeptikovi

Kdy¾ jsem byl malý chlapec, tak metr nad zemí, pøestal jsem se zajímat o kolobì¾ku. To byl pokrok v dopravì z hlediska malého kluka. Od kolobì¾ky vìènì otluèený kotník si odpoèinul a tak se koneènì mohl zotavit. Moje první kolo bylo dámské. Nástup byl bez problémù a tak se „drandilo“ po ulicích mìsta. Provoz byl po válce docela malý, auta se prohánìla jedno za druhým a tak všechny tøi za den nebyla nebezpeèná partì klukù, kteøí jezdili jako splašený. Strýèek byl ale názoru, ¾e bych mìl mít poøádné kolo pro chlapy. Nastupovat na pánské kolo byl problém. Vìtší problém ale byl, ¾e jsem nedosáhl na šlapky. Ten rám byl pøece jen trochu vysoko. Jezdit pod rámem, jak se u nás øíkalo, byl dobrý trénink pro páteø.

…tak u¾ se jezdí a dokonce nad rámem.
Teï je potøeba to kolo trochu upravit. Víte co je to volnobì¾ka? To je takové zaøízení, které pøi nešlapání krásnì vydává cvakavé zvuky. My jsme šli ještì dál. Drátek umnì namotaný na vidlice a narafièený do drátù kola, udìlá ten zvuk a dokonce i kdy¾ se šlape. Heè !?
Bylo mnoho dalších vylepšení, na které si dnes díky tomu Nìmci (Alzhaimerovi) u¾ nevzpomenu.
Mùj brácha, o deset let starší, si koupil nové kolo Favorit. To bylo nìco! U¾ ¾ádná páková brzda, brzdové torpédo a hlavnì pøehazovaèka. Pøedstavte si tøíkoleèko. Výkøik techniky. Dal za nìj tenkrát snad celou první výplatu. Po vojnì u¾ ale zaèal jezdit s ètyøpérákem a v nìm vøeštící synovec. Kolo se zaèalo dìdit.
Zkrátím to. Koneèným dìdicem jsem byl já. Moje ¾ena najezdila po Krušných horách hodnì kilometrù. Po pøestìhování do Èeského ráje, jsme se „zkolovali“ celá rodina. Pak jsem na Favorita nasedl sám. Koneènì. Je¾dìní po Èeském ráji je vskutku nádhera. Z jara se to kolem cesty hem¾í tøešnìmi, v létì jablky a na poli se také nìco najde. Jediné, co se v prùbìhu roku témìø nemìní, jsou hospody a jiné „obèerstvovány“. Obèas z toho bývá docela  zajímavá kombinace ovoce, zeleniny a piva.

Jeden èas jsem jezdil s kolegou z práce. Koupil si nádherné znaèkové kolo, lesknoucí se skvost. V kopci namíchal nejlepší z dvaceti osmi kombinací pøevodù a kmital nohama, zatím co já jsem tlaèil kolo a obèas na nìj poèkal. Jiøí mì poøád pøesvìdèoval, ¾e bych si koneènì mìl poøídit poøádné kolo. Mìl jsem dva protiargumenty. Jaké kolo se ztratí pøed hospodou,  moje a nebo jeho? Na co tolik rychlostí, kdy¾ v kopci stejnì slezu a tlaèím. Jeho protiargument byl, ¾e musím jezdit rychle, aby nebylo vidìt, co je to za rachotinu. Naše rodinné výlety z poèátku zaèínaly pøed domem. Postupnì  se ale zkracovaly trasy podle našich sil. Proto nastoupila technika. Kola na auto a rozšíøili jsme cestování o Jizerské hory. Pøiznám se, ¾e rekordní trasa byla osmdesát km a to jet se vykoupat na Bran¾e¾.

Pak se do mì pustili doktoøi a svaøili mi tøi bederní obratle, nebo nìco podobného se stejným úèinkem. Víte, ¾e pøi nasednutí musíte udìlat tak zvaný koèièí høbet? Najednou jsem nemohl pravou nohu pøehodit pøes sedlo. Co teï? Koupím tedy nové kolo. Dámské. Dámské kolo pro stodvacetikilového chlapa ale neroste na stromì. Dokonce je nemají ani ve speciálních krámech. Rozhodnutí, ¾e kolo bude dámské a tak do deseti tisíc padlo. Kolo je za šestnáct, pánské a má odpru¾eno vše, co se odpru¾it dá.
Pro nasedání jsem si vypracoval metodu baletního nástupu. Popíšu. Ke kolu pøistoupíte z levé strany. Uchopíte pevnì øídítka. Provedete úkrok vlevo a tak vytvoøíte cosi co pøipomíná dvì tøetiny písmena N (samozøejmì velkého tiskacího). Poté pravou nohu elegantnì zvednete do výše takto sní¾eného sedla a plavnì jí pøehodíte na druhou stranu sedla. Pak ji¾ nastane poslední fáze nástupu. Pøisunout levou nohu zpìt ke kolu, odstrèit se  a odjet. Vypadá to pùsobivì, ale je to nároèné na nástupní prostor. Zabrat tøetinu vozovky chce obezøetnost. Na zkoušku jsem to prubnul z pravé strany. Ze škarpy se ale blbì vylejzá. Proto nedoporuèuji. 

Pøi našich „tùrách“ se potkáváme s cyklisty ve sportovních ohozech, jak frèí kolem a mám dojem, ¾e leckteøí ani nevìdí, kudy vlastnì jedou. My se rádi pokocháme pohledem po krajinì. Apartní obleèek od Vietnamcù je kombinován s pøilbou, která je opravdu cyklistická. To bude poznávací znamení, skeptiku, a¾ se propracuješ do našeho „Èeského edenu“.
Proto ti pøeji brzké uzdravení.
Míra Herout
Další èlánky autora:
Sen
Dobro


Komentáøe
Poslední komentáø: 22.03.2008  08:06
 Datum
Jméno
Téma
 22.03.  08:06 Bobo :-)))
 21.03.  20:08 Rù¾ena
 21.03.  15:18 wiki
 21.03.  08:46 Vesuvanka díky :-)))