SeniorTip

Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory

Navigace

Svátek

Dnes slaví svátek Otmar,
zítra Mahulena.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub

Uživatel: nepřihlášen

Anketa

Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!

Statistika

Podporují nás

Nadace OKD

SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006

Webhosting SvetHostingu.cz

První den ve škole - 2. září

Tak jsme jako správní Hujerovi doprovodili do první třídy další vnouče. Ještě zbývá jeden vnouček „na čekačce“ ve školce, ale i ten se brzy dočká…

Byla to velká sláva. K nastoupeným školákům promluvila paní ředitelka i starostka, vsadím se, že děti zaujala především informace, že v nedaleké cukrárně otevírají kvůli nim o hodinu dříve a každé z nich obdrží kopeček zmrzliny zadarmo. K cukrárně jsem s nimi nešla, ale dovedu si představit ten šrumec. Protože se jedná o středně velkou školu, pana cukrárníka ta sranda vyjde tak na 15 000 Kč. Ale je to gesto hodné podnikatele…

Naše Matylda je v 1. D. A považte, mají za třídního mladého pana učitele! Všechny děti jsou nadšené a možná i mnohé z 1.A, 1.B a 1.C jim ho závidějí. I rodiče to kvitují s radostí – určitě vnese do hodin elán, nadšení, moderní postupy. No, necháme se překvapit, ale chlapi bývají v kolektivu příjemným osvěžením a zejména pro kluky velkým vzorem.

Při té příležitosti jsem si vzpomněla na svůj vstup do školy - z prvního školního dne si přesně pamatuju, jak moc jsem se těšila a nutila mámu, aby mi stále dokola četla seznam děti, které budou patřit jako já do „béčka“ a které budou v „áčku“. V lavici jsem seděla se svou kamarádkou ze školky. Plakala jenom Marcelka, všichni ostatní byli v pohodě.

Pak před nás předstoupilo několik starších děti v pionýrském kroji, v rukou držely karafiáty. Přicházely k nám, každému podaly rukou a pronesly: „Ať se ti líbí ve škole…“ a šly k dalšímu, kterému řekly totéž. Nejvíc mě tenkrát mrzelo, že jsme první den nedostali žádný domácí úkol…

Letos pionýry naštěstí nahradila paní ředitelka s paní starostkou a místo karafiátů prvňáčky ozdobily stužkou, ale dovedete si představit, jak dlouho rodiče a prarodiče v tom vedru museli přečkat tuto slávu pro postupně více než stovku dětí. Pak jsme je mohli dovést ze hřiště do třídy a odkráčet, protože když jsme se všichni namačkali dovnitř, nedalo se v místnosti ani dýchat.

Co s nimi pan učitel probral, nám tedy zůstalo utajeno, nicméně Matylda už se nemohla dočkat, až zítra pana učitele zase uvidí.

Kéž by všem dětem elán vydržel po celý školní rok, a přes nelehkou společenskou situaci do školy chodily rády a hlavně si z ní do života odnesly přesně to, co budou jednou potřebovat.

Na závěr mi dovolte připomenout veršíky pana učitele Kobylky, který je uvedl na svém blogu a dovolil mi kdysi, abych je zveřejnila. On už není mezi námi, ale byl to učitel srdcem a duší, takové bych žákům přála…

Poprvé…

Jak ptáčeti
než opustí dlaň hnízda
ti srdce bije
a v ruce svíráš květ.
Ještě mašli do copánku
… a vykroč levou
otvírá se svět…

Eva Procházková

* * *
Zobrazit všechny články autorky