Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Otmar,
zítra Mahulena.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Edward Jenner, objevitel oèkování proti èerným neštovicím

17. kvìtna 1749  -  26. ledna 1823

Kdysi hovoøívala maminka o své tetì, která se narodila v polovinì 19. století, ¾e byla „poïobaná od neštovic“. V dobì pratetina narození byla na našem území poslední velká epidemie této smrtelné nemoci. Sama maminka nìkolikrát opakovala, ¾e i nìkteøí z jejích uèitelù podle jejich vzhledu tuto chorobu pøekonali. Není to tedy zas a¾ tak dávná doba, slyší-li èlovìk o tom, ¾e to nìkdo skuteènì pro¾il...

V té dobì, kdy choroba po celém svìtì øádila, byla pova¾ována za jednu z pohrom lidstva srovnatelnou s morem, nevyhýbající se pánùm ani kmánùm. I Marie Terezie nechala po pøekonání této choroby odstranit ze své blízkosti zrcadla. Pro mnohé, obzvláštì ¾eny, bylo zohyzdìní oblièeje vìtší pohromou ne¾ smrt, proto¾e tím se i zmenšovaly šance najít si man¾ela a tím i vznikalo omezení spoleèenského uplatnìní. Nemoc však napadala také sliznice, èím¾ docházelo i k jiným následkùm ne¾ jizvy - a sice pøedevším k oslepnutí.
Lidé se pokoušeli rùznì bránit. Bylo známo, ¾e v Turecku i v severní Africe se lidé pokoušeli o umìlou nákazu èernými nebo také pravými neštovicemi tím, ¾e se infikovali oslabenými zárodky této nemoci z usušených neštovièných puchýøù. V Anglii toto zavedla a tím se i proslavila Lady Mary Wortley Montague, man¾elka velvyslance v Turecku, která dokonce nechala oèkovat svého syna v roce 1717; i anglický král Jiøí I. z jejího popudu nechal oèkovat své dìti. Ale virus èerných neštovic je velmi zhoubný, zároveò se lidé nakazili i jinými chorobami; úmrtnost oèkovaných se sice dost zmenšila, ale stále umíralo hodnì lidí.

Bylo tedy nutné uva¾ovat o jiné ochranì. Po zkušenostech jiných lékaøù i zemìdìlcù rozpracoval metodu ochrany proti èerným neštovicím anglický lékaø Edward Jenner.

Tímto èinem se stal nesmrtelným. Málokdo však ví, ¾e byl také úspìšným pøírodovìdcem - vìdecky uznávaným se stal kvùli práci o kukaèce obecné a mohl se stát i slavným vzduchoplavcem, proto¾e v balónu létal u¾ za rok po slavných Montgolfierech. Byl také významným geologem a paleontologem s pozoruhodnými nálezy zkamenìlin. Tyto další jeho neobvyklé èiny zcela zapadly ve stínu jeho nejvìtšího objevu.

Edward Jenner se narodil 17. kvìtna 1749 v Berkeley v gloucesterském hrabství na jihozápadì Anglie. Podle urèitých pramenù byl osmým z devíti dìtí svých rodièù, i kdy¾ v rùzných pramenech je jak poèet jeho sourozencù, tak jeho poøadí mezi nimi rùzné. Tento údaj však udává Jennerovo muzeum v jeho rodném mìstì, tedy ho pova¾uji za nejpravdìpodobnìjší. Jeho otcem byl reverend Stephen Jenner (1702 - 1754), mistr svobodných umìní, faráø v Rockhamptonu a vikáø v Berkeley. Maminka Sarah, rozená Hoad (1708 - 1754) pocházela rovnì¾ z knì¾ské rodiny. Rodièe byli pomìrnì dobøe situovaní, ale oba zemøeli, kdy¾ bylo Edwardovi pìt let. Vyrùstal pak u své starší sestry Mary (1730 - 1810), která se provdala za otcova nástupce reverenda G. C. Blacka, a u svého bratra Stephena (1732 - 1797), který byl pozdìji faráøem v Rockhamptonu.

První vyuèování získal Edward od dalšího duchovního z vedlejší vesnice Wooden-under Edge a pak byl poslán na støední školu do nedalekého Cirencesteru. Proto¾e se rozhodl být lékaøem, od svých ètrnácti let se po dobu sedmi let uèil u ranhojièe Ludlowa, opìt nedaleko, v tr¾ním mìsteèku Chipping Sodbury. Prameny tomuto ranhojièovi nemohou pøijít na jméno - nìkteré mu dávají køestní jméno Abraham, jiné John a jiné Daniel. - Rozhodnutí uèit se ranhojièem uèinil Edward na základì nìkolika souèasných zkušeností - tj., ¾e studium na univerzitì bylo drahé a vysoké školy byly zamìøeny pøíliš teoreticky.

A¾ v roce 1770 - po vyuèení - pøešel Edward Jenner studovat anatomii u významného skotského chirurga Johna Huntera (1728 - 1793) do londýnské nemocnice svatého Jiøí (St George Hospital). V podstatì Londýn v té dobì ¾ádnou univerzitu pro lékaøská studia nemìl. U nemocnice svatého Jiøí vznikla univerzita a¾ v 19. století. Jenner se tedy stal Hunterovým chirurgickým asistentem a bydlel v jeho domì na Jermyn Street. Zde se od svého uèitele uèil pøedevším peèlivému zkoumání.

Bývají citována slova, která se sna¾il doktor Hunter, odborník na krevní obìh, vštípit svému mladému posluchaèi: „Don't think, try“ (Nepøemýšlej, zkus to). - U Huntera se v roce 1772 Jenner seznámil i s dalšími zajímavými osobnostmi - s moøeplavcem - kapitánem Jamesem Cookem (1728 - 1820) a s významným pøírodovìdcem, který se zúèastnil Cookovy výpravy na Nový Zéland - Sirem Josephem Banksem (1743 - 1820). Cook mu dokonce nabídl místo lékaøe na budoucí výpravì opìt do ji¾ního Tichomoøí, co¾ Jenner odmítl, proto¾e byl rozhodnut, ¾e se vìnuje práci praktického lékaøe. S Hunterem zùstal Jenner v pøátelském vztahu a¾ do jeho smrti, dopisoval si s ním, a Hunter byl tím, který Jennera pozdìji navrhl za èlena Royal Society - britské královské akademie vìd.

V roce 1773 se Jenner vrátil do svého rodného kraje a zaèal provozovat praxi venkovského lékaøe. - Jak v té dobì bylo jedinì mo¾né, objí¾dìl své pacienty na koni; jeho „obvod“ mìl 400 ètvereèních mil (pøes tisíc km ètvereèních). - Praxe ranhojièe v té dobì spoèívala v pouštìní ¾ilou, pøikládání pijavic; chirurgické zákroky se dìly bez jakékoli anestézie. - Jenner mìl povìst rychlého a obratného chirurga, tak¾e jeho operace netrvaly dlouho.

V roce 1778 se neš»astnì zamiloval, ale podrobnosti nejsou známé.

V roce 1785 získal Jenner dùm Chantry, pohodlné georgiánské sídlo v Berkeley, kde bydlel a¾ do své smrti s výjimkou cest do Londýna a pozdìji do svého statku v Cheltenhamu, který si koupil a¾ v roce 1810. - Dokonce mìl na pozemku tohoto domu doškový pøístøešek pro chudé pacienty, kteøí nemohli platit, pøedevším v dobì po konci století, kdy se oèkování u¾ stalo známým. V Chantry je nyní Jennerovo muzeum. Byl velmi spoleèensky èinný, pøedevším ve svém oboru - spolu se svými kolegy zalo¾il místní lékaøskou spoleènost v Rodboroghu, ale také patøil po roce 1780 i k podobné spoleènosti v Alvestonu, nedaleko Bristolu, kde se lékaøi podle jeho ¾ivotopiscù setkávali ka¾dou støedu.

Chirurgové, lékaøi a ranhojièi si pøedávali svá pozorování a nálezy. Jenner k tìmto zasedáním pøispìl napøíklad svými pojednáními o angínì pectoris, zánìtech oèí a chorobách srdeèních chlopní, o vínanu antimonylodraselném, kterému se øíkalo dávivý vinný kámen, který je prudce jedovatý a u¾íval se proti parazitùm. Jennerovo zlepšení jeho vlastností spoèívalo ve zvýšení jeho úèinnosti a sní¾ení jedovatých úèinkù. Ale místní páni doktoøi se zabývali i jinými aktivitami. Byli nadšení pokusy s letem balónù, které provádìli nejdøíve s horkým vzduchem a pak s vodíkem Francouzi - bratøi Joseph (1740 - 1810) a Etiéne (1745 - 1799) Montgolfierové. První balón s vodíkem vzlétl v Paøí¾i v srpnu 1783.

Jedním z nadšencù pro vzduchoplavectví byl blízký pøítel Jennerùv, rovnì¾ chirurg, William Fisher Shrapnell (1765 - 1817) a druhým další lékaø Caleb Hillier Parry (1755 - 1822). Parry se pokusil v nedalekém Bath Crescentu vypustit v lednu 1884 balón bez lidské posádky. Balón letìl 19 mil. Horší zkušenost mìl druhý Jennerùv pøítel Shrapnell. Jeho let, kterého se zúèastnil ještì s jedním pøítelem, místní tisk, který se zúèastnil vzletu balónu, dost „rozmázl“. Jenner tedy svùj let balonem zaèal trochu utajenìji na nádvoøí berkeleyského zámku dne 2. záøí 1784. Letìl deset mil a pøistál na poli u Kingscote, kde podle pozdìjšího novinového èlánku polekal nìkolik ¾encù - a vlastnì si doletìl pro nevìstu! Nedaleká usedlost Kingscote Park patøila toti¾ panu Anthonymu Kingscotovi, který mìl tøi dcery. - Sleèna Catherine Kingscote (1761 - 1815) se stala v roce 1788 Jennerovou man¾elkou.

Man¾elé mìli tøi dìti - Edwarda (1789 - 1810), Catherine (1794 - 1833) a Roberta Fitzhadindea (1797 - 1854). O Edwardovi mladším je známo, ¾e byl mentálnì zaostalý. Pouze Catherine se provdala a mìla dìti. Podle souèasného rodokmenu Jennerových je zøejmé, ¾e jeho potomci ještì ¾ijí a ¾e jeho poslední potomek se podle dostupných pramenù narodil v roce 1985.

O Jennerovi se také ví, ¾e rovnì¾ hrál v místní kapele na housle a také skládal básnì. Podle jedné z nich je patrné, jak velkým byl odpùrcem otroctví:

„Kdy¾ nebudu mít co jíst,
zdali pro kráde¾ kousku chleba
èernocha zbièuješ, Massa, jako ¾ito,
a dokonce ubiješ k smrti;
kvùli èemu ten trest,
mù¾e být za zloèin osvobozen?
Ten, který nebohého negra koupil,
vìdìl, ¾e mne bílý mu¾ ukradl!“

Zároveò se Jenner vedle své lékaøské praxe vìnoval pøírodovìdným studiím ve svém okolí, z nich¾ jsou zmiòována jeho pozorování ropuch a je¾kù, migrace ptákù a jejich pøezimování a dále práce o vývojových stádiích tasemnic. Mnohé z tìchto prací dìlal pro svého uèitele Huntera, který mu dokonce ukládal cíle pozorování, jak svìdèí dochovaná korespondence, bohu¾el pouze ze strany Huntera.

Jennerova práce o pozorování kukaèky obecné „Observations on the natural History of the Cuckoo“ (Pozorování pøirozeného vývoje kukaèky) byla otištìna v roce 1788 ve „Philosophical Transactions of the Royal Society“ (Filozofická pojednání Královské spoleènosti) - èasopise královské akademie a na základì tìchto pozorování byl v tém¾e roce Jenner zvolen èlenem této akademie vìd. Jeho záznamy o zpùsobu parazitování kukaèek, jejich pøizpùsobení se tomuto zpùsobu ¾ivota byly natolik podrobné, ¾e k jejich ovìøení došlo a¾ ve dvacátém století pomocí fotografií. Nìkteré své studie nestaèil Jenner bìhem svého ¾ivota zveøejnit; uèinila to po jeho smrti a¾ jeho rodina.

V roce 1792 získal Jenner korespondenènì lékaøský titul z univerzity St. Andrews ve Fife ve Skotsku.

O problému èerných neštovic uva¾oval Jenner u¾ dlouho. On sám byl oèkován èernými neštovicemi u¾ v dìtství ve vìku osmi let. Tím se dá vysvìtlit i jeho odvaha a víra, ¾e se sám nenakazí. Sám byl také nìkdy ¾ádán o oèkování podle souèasného zpùsobu a svá pozorování zaèínal u lidí, kteøí u¾ kravské neštovice mìli. Obecnì bylo toti¾ známo, ¾e pøedevším dìveèky od krav, které se nakazily kravskými neštovicemi s mnohem mírnìjším prùbìhem, neonemocnìly èernými neštovicemi.

V té dobì se èerné neštovice neúèinnì léèily pomocí rtuti, antimonu apod. Jak u¾ bylo uvedeno, oèkování samotnými èernými neštovicemi se zcela neosvìdèilo. Ji¾ jiní lidé v té dobì si povšimli podobného úèinku kravských neštovic; Jenner nìkteré pøedchùdce ve své pozdìjší zprávì zmínil, avšak podstatnì pro jeho objev bylo jednak mít ideu, kterak mù¾e naka¾ení kravskými neštovicemi zpùsobit imunitu proti èerným neštovicím, dále pozorovat, studovat a sna¾it se experimentovat, aby idea byla potvrzena, a koneènì seznámit svìt s koneènými výsledky.

Jenner napøíklad studoval jednotlivé fáze nemoci u krav. Nejdøíve odebíral obsah vøídkù kravských neštovic a aplikoval je u lidí, kteøí u¾ èerné neštovice prodìlali. Zjistil, ¾e se kravskými neštovicemi nenakazili. A¾ po dvaceti letech peèlivého zkoumání získal Jenner svolení od rodièù malého Jamese Phippse (1788 - 1853), aby mu provedl oèkování kravskými neštovicemi. Pou¾il pøitom látku získanou z puchýøku dojièky, která se nakazila pøi dojení krávy. Od latinského slova „vacca“, co¾ znamená „kráva“, vznikl odborný výraz od té doby pou¾ívaný - tj. vakcinace.

Phippse Jenner naoèkoval v kvìtnu 1796 v jednom dni. Skalpelem mu øízl do kù¾e na obou pa¾ích a vpravil do ran hnis seškrábnutý z puchýøù oné dìveèky. U chlapce to zùsobilo horeèku a nevolnost, ale nikoli onemocnìní neštovicemi. Zaèátkem èervence tého¾ roku provedl Jenner infikování Jamese èernými neštovicemi a ten jimi neonemocnìl. James zùstal imunní i pøi dalších kontrolních pokusech za nìkolik mìsícù i za pìt let.

Po aplikaci této metody na dalších tøinácti pacientech, mezi nimi¾ byl i Jennerùv roèní syn, se Jenner pokoušel v roce 1797 referovat Královské spoleènosti, ale zpoèátku neúspìšnì, by» byl prezidentem akademie známý u¾ Sir Josef Banks. ®ádost o publikování v èasopise „Philosophical Transactions of the Royal Society“, ho dokonce výbor akademie odmrštil s odùvodnìním, ¾e tyto závìry se „odchylují od stávajících vìdomostí“ a ¾e je to „neuvìøitelné“. Ba dokonce byl Jenner varován, „aby radìji takové divoké ideje nevyhlašoval, aby nepoškodil svou dobrou povìst.“ Název rukopisu pro èasopis byl „An Inquiry into the natural History of a Disease known in Gloucestershire by the name of the Cow-pox“ (Bádání o pøírodozpytu choroby, známé v Gloucestershire pod jménem kravské neštovice).

Jenner se pokusil tedy v roce 1798 o vlastní zprávu, tak¾e na vlastní náklady vydal „An Inquiry Into the Causes and Effects of Variolae Vaccinae“ (Bádání o pøíèinách a úèincích oèkování proti neštovicím), v ní¾ popsal své dvacetileté pozorování a výsledky dvaceti tøí pøípadù, jimi¾ se zabýval - z nich¾ tøináct se týkalo úspìšného oèkování. Kní¾ka mìla sedmdesát pìt stran a vìnoval ji dne 21. èervna 1798 svému pøíteli, s ním¾ kdysi poøádal vzduchoplavecká dobrodru¾ství - C. H. Parrymu. - Ve vìnování také vyjádøil velmi nadèasovou myšlenku: „Zdá se, ¾e se tím, ¾e se èlovìk vzdálil z místa, v nìm¾ byl pùvodnì pøírodou usazen, dokázalo, ¾e je bohatým zdrojem nemocí.“

Ale ani jeho vlastní zpráva o zkušenostech z oèkování nebyla dobøe pøijata. Nìkteøí lékaøi byli skeptiètí, druzí pova¾ovali pravé neštovice za zdroj pøíjmù. Kdy¾ odjel Jenner do Londýna najít dobrovolníky pro oèkování, nenašel ¾ádného. Ale hned v roce 1799 vyšel Jennerùv spis v nìmèinì v Hannoveru a pak latinsky ve Vídni. Avšak u¾ koncem 18. století se nìkteøí lékaøi v Londýnì pokusili oèkování aplikovat. Známá jsou jména ranhojièe Henryho Clina (1750 - 1827) a Georga Pearsona (1751 - 1828) z nemocnice svatého Jiøí, ale Pearson se pokusil Jennerovi objev ukrást. Druhým Jennerovým škùdcem z té doby byl také lékaø od svatého Jiøí, který oèkovací látku, pøijatou od Jennera, mo¾ná schválnì, mo¾ná náhodou, infikoval èernými neštovicemi.

V Praze bylo první oèkování proti èerným neštovicím provedeno u¾ v roce 1800. Vakcína byla poslána v roce 1801 napøíklad a¾ do Indie, kde byly bìhem nìkolika let oèkovány tisíce lidí. V roce 1802 dostal Jenner na základì petice svých kolegù králi velký královský dar v hodnotì 10.000 liber, co¾ parlament schválil. Mohl tedy pokraèovat v práci. Ale proto¾e se ji¾ dost bì¾nì oèkovalo, zaèal Jenner sušit svou oèkovací látku, aby mohla být posílána na velké vzdálenosti. Metoda se zaèala ujímat a propagovali ji nejen lékaøi, ale i venkovští lidé - venkovští knì¾í, uèitelé i rolníci sami.

V roce 1803 byla zalo¾ena Royal - Jennerian - Society (Královská Jennerova spoleènost), která mìla pod královskou patronací rozšiøovat Jennerùv objev; on sám se stal prezidentem této spoleènosti. Z té doby pochází také portrét uvedený v tomto èlánku, který namaloval tehdejší slavný portrétista James Northcote (1746 - 1831).

I kdy¾ byly Velká Británie a Francie v roce 1804 spolu ve válce, Napoleon udìlil Jennerovi medaili a následujícího roku se rozšíøilo oèkování také v napoleonské armádì. Kdy¾ byl v této dobì zajat Jennerùv pøíbuzný, kapitán Milman, napsal Jenner dopis samotnému Napoleonovi se ¾ádostí o propuštìní jeho a jeho pøítele. Napoleon tehdy prý øekl: „Ah, c'est Jenner, je ne peut rien refuser a Jenner“ (To je Jenner, Jennerovi nemohu nic odmítnout).

V roce 1805 byla zalo¾ena Lékaøská a chirurgická spoleènost (Medical and Chirurgical Society) a Jenner se stal jejím èlenem.

V roce 1806 se nechal proti èerným neštovicím oèkovat prezident Spojených státù amerických Thomas Jefferson (1743 - 1826), který napsal Jennerovi 14. kvìtna 1806 dopis s doporuèením oèkování pro své krajany: „...Pou¾ívám této pøíle¾itosti, abych Vám splatil èást vdìènosti za Váš dar celé lidské rodinì. Lékaøství nikdy pøedtím nezplodilo nìjaké jednoduché zlepšení s takovou u¾iteèností...“

V roce 1806 dostal Jenner další obnos 20.000 liber.
V roce 1808 se zapojil do národního oèkovacího programu - National Vaccine Establishment.
V roce 1810 zakoupil Jenner statek v Cheltenhamu, v lázeòském mìstì rovnì¾ v gloucesterském hrabství, kde se od roku 1815 vìnoval  také balneologii. - V tomto roce ho ale postihla dvojí rodinná bolest - zemøel na tuberkulózu jeho starší syn Edward a také zemøela sestra Mary.
V roce 1811 se vrátil do Londýna zkontrolovat výsledky z døívìjších oèkování a pøesvìdèit se o ubývání pøípadù nemocných.
Následujícího roku byl pøijat do místní zednáøské ló¾e.
V roce 1813 obdr¾el Jenner èestný doktorát Oxfordské univerzity.

Ale smutné události pokraèovaly - v roce 1815 zemøela Jennerovi také na tuberkulózu man¾elka Catherine, o její¾ zdraví se strachoval po celou dobu jejich man¾elství. Aby se zbavil depresí po smrti svých drahých, vrátil se Jenner ke své dávné zálibì z dìtství - sbíral zkamenìliny. Rovnì¾ zaèal zahradnièit, nechal si dová¾et semínka z Itálie a Španìlska, pìstoval bobuloviny a stal se vyhledávaným expertem. Daøila se mu také vinná réva. Zkamenìliny sbíral na bøezích øeky Severn, nedaleko Berkeley, dále v Austu, Purtonu a Westbury. U¾ od roku 1809 se stal èlenem Geologické spoleènosti a z roku 1816 je jeho poznámka: „Zkamenìliny jsou... pomníky zašlých èasù“. Ve své dobì byl pova¾ován za jednoho z nejlepších znalcù geologie.

Jeho asistentem v lékaøské praxi byl v té dobì syn jeho druhého vzduchoplaveckého pøítele - Henry Jones Shrapnell (1792 - 1834), který nejen ¾e sdílel lékaøské povinnosti svého zamìstnavatele, ale také jeho záliby, pøedevším v geologii. Dokonce mu podle nìkterých pramenù Jenner odkázal své geologické sbírky. Vliv uèitelùv je patrný i na bádání mladého Shrapnella - byl uznávaným otiatrem. Studoval pøedevším funkci ušního bubínku a na jeho poèest je mìkká èást bubínkové membrány nazývána Shrapnellova membrána. - Jméno tohoto lékaøe ale nesouvisí s názvem „šrapnel“, co¾ je konstrukce granátové skoøepiny - vynálezce této hrozné zbranì nemá s Jennerovými pøáteli, a¾ na jméno, nic spoleèného.
V roce 1819 uèinil Jenner nedaleko Stinchcombe Hill v blízkém okolí Berkeley velmi okázalý objev zbytkù zkamenìliny moøského ještìra plesiosaura.

V roce 1820 utrpìl mírný záchvat mozkové mrtvice.

V roce 1821 byl Jenner jmenován mimoøádným lékaøem krále Jiøího IV. (1762 - 1830), co¾ byl víceménì pouze èestný titul, a byl také zvolen starostou Berkeley a smírèím soudcem. Staral se o chudé a sna¾il se o prevenci kriminality.
Ještì na zaèátku roku 1823 pøedstavil Královské spoleènosti své dílo „Observation of Migration of Birds (Sledování stìhování ptákù), ale vydání pojednání u¾ nestihl.

Je známo, ¾e den pøed smrtí šel do vedlejší vesnice, aby zaøídil dodání uhlí pro jistou chudou rodinu a zároveò byl zavolán k místnímu koronerovi, který utrpìl záchvat mozkové mrtvice. Jenner prohlásil, ¾e koroner nepøe¾ije dvacet ètyøi hodin. Avšak po návratu domù utrpìl i on sám záchvat mozkové mrtvice, byl nalezen v bezvìdomí ve své knihovnì a¾ ráno a zemøel ve dvì hodiny odpoledne dne 26. ledna 1823, ještì pár hodin pøe tím, ne¾ zemøel jeho poslední pacient. První jeho vnouèek se jeho dceøi narodil a¾ pøíštího roku.
Byl pochován v kostele v Berkeley v rodinné hrobce nedaleko oltáøe, kde u¾ odpoèívali jeho rodièe, man¾elka i syn.

Edward Jenner byl zakladatelem imunologie, první pou¾íval slovo „virus“ a byl pøíèinou toho, ¾e se v roce 1980 naplnila jeho slova: „Doufám, ¾e se jednoho dne metoda pøenášení kravských neštovic na lidské bytosti rozšíøí po celém svìtì - a a¾ tento den nastane, u¾ více èerné neštovice nebudou.“ Jeho jméno mají rùzné spoleènosti, existují pomníky i muzea s jeho jménem, ale jeho nejvìtším pomníkem je vymýcení této strašné choroby.

 
Dobromila Lebrová
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky
 
 

Komentáøe
Poslední komentáø: 27.01.2024  10:18
 Datum
Jméno
Téma
 27.01.  10:18 Vesuviana
 26.01.  09:40 Von