Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Romana,
zítra Al¾bìta.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
 
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
 
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
 

Výborný není jednièka

Kdy¾ náš pìtiletý vnuk Honzík absolvoval poslední hodiny prvního pololetí výuky na hudební škole. Došlo na hodnocení. Vysvìdèení tak malým špuntùm ještì nedávali. Paní uèitelka mu napsala prospìch do ¾ákovské kní¾ky tiskacími písmeny, aby si to mohl sám pøeèíst. To¾, co ti mám napsat. Máš tady samé jednièky, tak to ti musím napsat jednièku a napsala tiskacími písmeny: klavír – výborný.
 

Honzík si to pomalu pøeslabikoval a mlèel. Cestou domù zklamanì prohlásil: „Vidíš, babièko, paní uèitelka mi slíbila jednièku, ale napsala mi výborný!“

V tom okam¾iku se mi vybavila vzpomínka na Honzíkovu maminku. U¾ nevím, zda byla v první èi druhé tøídì, kdy po pøíchodu ze školy mi s hrùzou v oèích sdìlovala: „maminko, náš øeditel má v øeditelnì øeditelské dùtky!“ Kdy¾ jsem se na ni nevìøícnì podívala, pokraèovala: „Opravdu, maminko, Michalovi a Tomášovi – to byli její dost rozverní spolu¾áci –dvojèata – øíkala paní uèitelka, ¾e „dostanou øeditelské dùtky!“

Honzík nám u¾ povyrostl tak, ¾e se pøi pohledu na nìj je tøeba zaklánìt. Sem tam se nìkde zabìhne, a kdy¾ jsem mu povídala, ¾e musí v¾dy sdìlit rodièùm, kam jde, odpovìdìl: „Babièko, oni se mi také nesvìøují.“

Tak bylo tøeba vysvìtlovat stejnì jako kdysi jeho mamince a jemu v pìti a tak poøád… Dnes u¾ je z nìho ocenìný a uznávaný sbormistr, profesor na gymnáziu, kde ho mají studenti rádi. Plat má tak úmìrný pomìrùm dnešním, ¾e se musel vystìhovat do jiného bytu: na ten, v nìm¾ jsme my bydleli tøicet a jeho rodièe také dlouhou øádku let, mu chybìlo. Zato miluje hudbu a španìlštinu. 

Vzpomínkový èlánek na Hanku.

 
Hana Juraèáková
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 01.07.2020  08:27
 Datum
Jméno
Téma
 01.07.  08:27 Von