Jak hledám knihu
S kolegou Bohumilem jsme se dostali v diskuzi k otázce: Jak hledat knihu ve své knihovnì? Ka¾dý ji hledá jinak. On má v pamìti, jak knihy kdysi ukládal, v kterých místech by asi ta která mohla být a na tu èást se soustøedí. Já jsem kdysi knihu také tak hledala, a¾ mì napadlo seøadit knihy podle ¾ánrù a podle oblíbených autorù a podle národností spisovatelù, a¾ jsem nakonec docílila v knihovnì úplný zmatek. Pak u¾ jsem hledala knihu tøeba celý den. A s vìkem jsem se na høbet hledané knihy dívala, a nevidìla jsem ji. A pøitom mì navíc bolely i nohy. A¾ jsem pøišla na spásný nápad. Usadila jsem se do køesla, vzala si divadelní kukátko a v pohodì a klidu jsem hledala potøebnou knihu, kterou jsem pøed lety èetla a potøebovala se k ní vrátit.
Kdysi za mého mládí jsem ka¾dý týden stávala pøed knihkupectvím frontu na novinku, kterou jsem si vyhlédla. Knihu jsem hned pøeèetla a pøedala ji ke ètení man¾elovi. Ten si ji vychutnal také a pak se s ni pochlubil v hospodì pøi pivì a sem tam se stávalo, ¾e ji pùjèil nìkterému kamarádovi a kniha u¾ se nám nevrátila. Takové zkušenosti s pùjèováním má jistì ka¾dý. Jednou jsem pùjèila své vedoucí knihu Kmotr a ona mi ji bez omluvy vrátila s utr¾enými deskami. Dnes u¾ knihy nepùjèuji.
Kdy¾ ètete knihu, velmi zále¾í na vìku, kdy ji vezmete do ruky. Kdy¾ ji pøeètete v ten správný èas, do knihy se v¾ijete, berete si z ní pouèení, radujete se s ní a také s ní pláèete. Jednou man¾el pøišel z práce a já jsem velmi plakala, on se zeptal proè a já, ¾e Anna Karenina skoèila pod vlak. Také tak srdceryvnì jsem plakala, kdy¾ jsem èetla od Laxnesse Svìtlo svìta. Byla jsem mladá a láska v mém ¾ivotì hrála velkou roli.
Domnívala jsem se, ¾e na ní stojí svìt. Básník Ólaf Karáson, který jako obecní dítì ¾il kdesi pøi osamìlém fjordu o hladu a bití, daleko od vzdìlání, mìl náramné štìstí, ¾e se zamiloval, byl milován a mìl pøed svatbou. V pøedveèer šel zahladit stopy minulého ¾ivota, zapálit svou polorozpadlou chajdu. A kdy¾ vešel dovnitø, co nevidí na podlaze, ne¾ svou epileptickou ¾enu, s ní¾ se rozešel a kterou pøedešlý den vyprovodil daleko za hranice svého ¾ivota. A to, ¾e ji zvedl ze zemì a vrátil se k ní, k nemocné, bezmocné, ve mnì vzbudilo nepøedstavitelnou lítost, která ve mnì zùstala celý ¾ivot. Tak obìtovat svou ¾ivotní šanci, svou lásku za milosrdenství, to bylo na mì pøíliš. A¾ teï ke stáru jsem si knihu znovu našla a otevøela, a u¾ jsem ji nemohla èíst.
Tak proto hledáme ve své knihovnì knihy, které nás nìèím zaujaly, uhranuly, k nim¾ se chceme vrátit a u¾ desítky let stojí jak vojáci v naší knihovnì, ¾e není snadné je najít. Proto mám v knihovnì divadelní kukátko, i kdy¾ nejvìtší štìstí v ¾ivotì vidím v tom, abyste dostali do ruky knihu v pravý èas.
