Chvála rodiny
Je docela zajímavé, ¾e v dlouhých zimních veèerech kdekdo obèas zavzpomíná na své pøedky a zejména na ty, kteøí nás opustili. Èím je èlovìk starší, tím se to asi stává èastìji a ani já samozøejmì nejsem ¾ádnou výjimkou. Jestli¾e se ale nyní pustím do chvály rodiny, nebude to nic pøíliš nostalgického. Nejsem tak domýšlivý, abych zde chválil vlastní rodinu, tak¾e to bude chvála rodiny an sich a pøi ní se opìt neobejdu bez nìkolika nutných definic. Pøi tom se budeme pohybovat v naší evropské oblasti, tak¾e pomineme pro nìkoho mo¾ná pøita¾livou rodinu polygamní, tedy mnoho¾enství èi mnohomu¾ství a také rodinu neúplnou.
Definic rodiny je samozøejmì habadìj, ale snad postaèí tato základní sociologická: Rodina je skupina osob navzájem spjatých pokrevními svazky, man¾elstvím, v poslední dobì i dalším podobným právním vztahem, ale i adopcí, a její dospìlí èlenové jsou odpovìdní za výchovu dìtí.
Mìli bychom dennì chválit staré známé heslo – rodina – základ státu, proto¾e sociologové zcela správnì pova¾ují rodinu za pùvodní, základní a nejdùle¾itìjší spoleèenskou skupinu èi dokonce instituci, jejími¾ vìtšinou nezastupitelnými funkcemi je reprodukce, výchova a pøenos kulturních vzorù. Na druhé stranì bychom ale mìli pranýøovat novìjší heslo z doby normalizace – kdo neokrádá stát, okrádá rodinu.
A tady si dovolím malou osobní odboèku, kdy¾ si vzpomenu, ¾e asi nejvìtší vliv na mne mìl v dìtství osmdesátiletý dìda, který mi èetl pohádky, uèil mì prvním písmenùm i prvnímu klepání na klávesy klavíru i harmonia, na jeho¾ šlapací pedály jsem ještì ani nedosáhl.
Pro zajímavost si dovolím uvést prastaré fotky rodiny mých pradìdù asi z roku 1880.
Pojïme ale hloubìji do historie. Pro starou tradièní rodinu byly nejdùle¾itìjší vztahy ekonomické a tak zejména na venkovì vlastnì ¾ili ve spoleèné domácnosti nejen pokrevní pøíbuzní, ale i podruhové a èeleï. Pozdìji ale na statku zùstával pouze prvorozený syn, který po skonu otce dìdil majetek. Musel vyplatit svou matku i sourozence, a aby nemusel usedlost prodat, vìtšinou se to dìlo tak, ¾e jim vyplácel dvakrát do roka, na jaøe na svatého Jiøí a na podzim na svatého Havla tak zvané vejrunky. Na menších usedlostech pak to bylo jednodušší, tam vìtšinou byli sourozenci jak¾ tak¾ vyplaceni a staøí rodièe èasto odcházeli u¾ døíve na vejminek, který se nacházel v blízkosti.
Souèasná moderní rodina se tomuto starému tradiènímu modelu velmi vzdálila. Bìhem 20. století se mìní postavení ¾eny ve spoleènosti a tím i základní vztahy v moderní rodinì. Ekonomický tlak postupnì vy¾adoval, aby v rodinì pracovali oba man¾elé a tím vìtšinou zbývá bohu¾el málo èasu na výchovu dìtí. Do man¾elství se vstupuje pozdìji, pøibývá rozvodù, porodnost je regulována antikoncepcí, pøibývá neman¾elských dìtí. Právì tyto nechvályhodné rodinné zále¾itosti ostøe kontrastují s pomìry ve starých tradièních rodinách a pøitom jedineènì vypovídají o morálních hodnotách, postoji k ¾ivotu i o rùzném ¾ivotním standardu. A proto¾e tìch nechvályhodných rodinných zále¾itostí bohu¾el pøibývá, musím brzdit a obrátit pozornost ètenáøù na chvályhodnìjší kolej.
V poslední dobì je moderní pátrat ve svých rodokmenech, co¾ je jistì u¾ opìt chvályhodné. A tak si dovolím pøipomenout nìkolik starých pojmù, které se u¾ z našich pamìtí vytrácejí. Patøí k nim na pøíklad u¾ uvedený vejminek a zejména vejrunky, ale také nìkolik zajímavých pøíbuzenských vztahù.
V rùzných schématech, pøipomínajících pavouky, ve kterých se zakreslují pøíbuzenské vztahy, ale i v genealogických výzkumech je osoba „já“ oznaèena jako probant a pøíbuzní se dìlí na pøedky, sourozence, potomky, strýce, tety, bratrance, sestøenice, synovce, neteøe, pøíbuzné vzniklé køtem a sòatkem, nevlastní pøíbuzné a pøíbuzné nebo¾tíkù. Je docela mo¾né, ¾e si ani neuvìdomujeme, kolik pøíbuzných máme! A v ka¾dé z tìchto skupin najdeme pojmy, které u¾ vìtšina z nás ani nezná nebo» zanikly. Pøipomeòme si alespoò ty nejzajímavìjší.
Otcovi se øíkalo i ot a matce má», matèiny rodièe byli staøeèek a staøenka, ale ty se ještì v nìkterých našich krajích pou¾ívají. V pøedcházejících generacích byl pak nejen pradìd, ale i pøeddìd a naddìd. U sourozencù zanikl pouze termín brat, u potomkù pak prvenec jako první syn-následník a o generaci dále zavnuk a podvnuk.
Ve skupinì strýcù a tet zaniklo nìkolik pojmù. Ujec (dnes strýc) byl matèin bratr, stryna (teta) byla ¾ena otcova bratra, ujèina (teta) byla ¾ena matèina bratra - a pozor – tetec byl mu¾ otcovy sestry a posel mu¾ matèiny sestry – a dnes to jsou prostì strýcové.
A z jedné vody naèisto se teï podívejte se, kdo všechno býval bratranec a sestøenice. Strýèenec, bratran, bratøec, bratøenec, tetìnec, tetèic, sestrovec, ujèen, ujèenec, bratrana, strýèena, strýèenice, tetìnice, tetìna, ujèena, ujèenice. V kategorii synovcù a neteøí zanikla jména – bratrovec, potet, a bratranice a ne». U pøíbuzných vzniklých køtem zanikl pouze kmoch, co¾ byl normální kmotr.
V kategorii pøíbuzných vzniklých sòatkem, kterým dnes øíkáme vìtšinou švagr a švagrová pak jména svak, svat, starosvat, svatka, starosvatka, ale i neslýchaná – deveø a zelva (stále švagr a švagrová) a dále test, testa, švekr, švekruše (tchán a tchýnì).
Z nevlastních pøíbuzných stojí za pøipomenutí témìø zapomenutí pastorek a pastorkynì (nevlastní bratr a sestra), ale zejména velmi zajímavé názvy - zmáèený otec (neznámý otec) a také jednobøišní polobratr (spoleèná matka) a jednokrevní polobratr (spoleèný otec).
Do kategorie pøíbuzných nebo¾tíkù se kromì sirotkù a polosirotkù nìkdy po»ouchle zaøazuje i známý termín slamìný vdovec!
Uf – tak to máme za sebou a doufám, ¾e jsem neunavil. Není se co divit, ¾e Vlasta Burián dovedl stvoøit perfektní monolog o tom, jak se rùzným prolínáním pøíbuzenských vztahù stal sám sobì dìdeèkem! A docela by mì zajímalo, zda by šla všechna ta pojmenování pøelo¾it do jakéhokoliv cizího jazyku!
Vladimír Vondráèek
