Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Kaèer
K nám nahoru se jaro nikdy moc nehrnulo. Pøicházelo jen tak polehouèku, potichouèku. Na co taky spìchat. Poèkejte si! Kolem vsi le¾el ještì sníh. Sice mokrý, ale byly ho ještì závìje. Od teletníku se do Michalovic nedalo projít a na Kaèenách mìl cestáø tvrdé šichty, aby mohl projet autobus.
Blí¾il se svátek svatého Josefa. Ten prý ledy láme, a kdy¾ je nenajde, tak je dìlá. Mám své zkušenosti s tímto svatým. Termín jeho svátku je skoro toto¾ný s mými narozeninami. Rozdíl je jen o den. A to ještì babièka èihovická, která u toho kdy¾ jsem se narodil, musela být, tvrdila, ¾e mi den upsali. Prý jsem zaèal køièet a¾ na Josefa. Jedno však je jisté. V našem kraji je tento den u¾ urèitì dnem, ze kterého a» je to jakkoliv, dýchá jaro. A kdyby bylo sebe hùø, nemá to trvání a zima konèí.
Na Novém rybníce byl zbyteèek pøíkrovu ledu. Jen asi tak na jedné tøtinì hladiny. Volná plocha vody staèila k tomu, aby pøilákala „pardála“ z èeledi vrubozobých. Lebedil si tam frajer – kaèer bøezòaèky – v plné parádì.
Shodou okolností mì po¾ádali ze školy o nìjaké vycpaniny, jako pedagogickou pomùcku do kabinetu pøírodovìdy. Jejej – to se to tak nìjak všechno skládalo do kupy. Kaèer ve svatebním na rybníce samozøejmì lákal. Høích se dá omluvit dost èasto. V zájmu pøíštích generací se ledacos schová!
Jen¾e vše mìlo háèek. Brokovnice byla nevhodná. Za prvé dìlá kravál a za druhé moc dìr do kù¾e. Tato akce musel probìhnout v tichosti a bez poškození budoucí uèební pomùcky. Takhle malorá¾ka – to je zbo¾í! Nehuláká a udìlá jen jednu dírku. Nebylo tedy co øešit. Zákony jsou pøece proto, aby se èasem také obcházely…
K naveèeru jsem vyrazil. Na rybníce èechral vìtøík malé vlnky od Øeplic k Tøebìtínu. Kaèer sedìl na prostøedku hládì. Bylo to vše a¾ podezøele jednoduché. Ten vítr zastane práci ohaøe bez problému.
Rána „šortkou“ se neminula. Vylekala pouze kosa, co si nìco rýpal v listí na druhé stranì rybníka. Sedìla naprosto pøesnì. Kaèer se obrátil na záda, èervenooran¾ová vesla zasvítila k obloze a vlnky vìtøíku jej pohánìly ke hrázi. Podpálil jsem si pod nosem Startku a v klidu zaèal èekat, a¾ koøist pøiplave a já si ji vyzvednu.
Jen¾e ne! Asi dvacet metrù od hráze ènìl z vody kus potopeného keøe. Jediný na celém rybníku. A samozøejmì se o nìj kaèer zachytil a jeho cesta ke hrázi tak byla pøerušena. Dìlal jsem vìtví vlny, házel kamení a nadával. Nic platné! Èervenooran¾ová vesla vykøikovala vytrvale obloze ob¾alobu z vra¾dy v dobì hájení.
Tady zaèala konèit legrace. Malorá¾ku zde oficiálnì nikdo jiný ne¾ já nemìl. Staèil pejsek, který by obì» z vody vynesl, a byl na svìtì pìkný malér.
Ráno bývá moudøejší veèera. Ale spal jsem tu noc moc a moc špatnì. Zdálo se mi, jak neøád ondatra, jedna z rodiny tìch, co jsem dvì støelil, táhne kaèera ke bøehu a schválnì èeká, a¾ nìkdo pùjde okolo! Pak zase, co¾ byl nesmysl, zalovil tìsnì u keøe sumec kolem dvaceti kilo. Potil jsem se pod peøinou.
Vstal jsem ještì za tmy. Do termosky jsem si nalil lahvièku rumu, zbytek dolil vaøící vodou a vykroèil. Situace se jevila ještì horší, jak veèer. Tráva na bøehu plná jinovatky a na hladinì slabý led. K tomu všemu surová zima! Nic se ale nadalo dìlat. Rychle dolù všechno, co zahøívalo s vrchu a dovnitø jsem poslal pùl termosky grogu.
Nikdy bych nevìøil, ¾e ledová voda pálí stejnì jako vaøící. Nebylo to nic pøíjemného. Na pocity však nebyl èas. Nìkolik temp jak ledoborec a byl jsem na místì. Popadnout kaèera u¾ nebyl problém a rychle na bøeh. Celé tìlo jsem cítil v jednom ohni. Jako opaøené! Ne¾ jsem se utøel do spodkù, dopil jsem zbytek z termosky. Domù jsem dobìhl v rekordním èase. Pak jsem èekal den dva na nastuzení nebo rýmu, ale ono nic!
Udìlal jsem toho kachního seladona na prkénko a dál èekal na nemoc. Zase nic. Tahle koupel v ledové vodì prostì nepøinesla ¾ádné následky. Jediné bylo, ¾e maminka byla utvrzena v tom, ¾e blázni jsou taky lidi a Pánbùh je má taky rád.
Jen¾e holka – ba ne, to nebyl Pánbùh. To ten rum od báby v podobì andìlíèka strá¾níèka ochránil tvého darebáka!
Pamìtníci, vzpomínejte!
