SeniorTip

Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory

Navigace

Svátek

Dnes slaví svátek Mahulena,
zítra Romana.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub

Uživatel: nepřihlášen

Anketa

Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!

Statistika

Podporují nás

Nadace OKD

SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006

Webhosting SvetHostingu.cz

Ljuba

Ljuba Hermanová (23. dubna 1913 v Neratovicích – 21. května 1996 v Praze) byla česká herečka a šasoniérka.

Znal jsem ji trochu z jeviště, z občasných estrád té doby a potkal jsem ji také párkrát v televizním studiu. Staří a zkušení dělníci, kteří znali ještě dávná léta Barrandova, nám mladým kladli na srdce: Buďte na ni hodní, je to skvělá ženská. A opravdu byla.

Má dnes výročí úmrtí, ale nechci psát její životopis, spíše pár osobních vzpomínek, vzpomínek opravdu letmých, ale uctivých. Nevím, co je pravdy na tom, že po jejích vystoupeních tuším v Bratislavě, se ctitelé sami zapřahali do jejího kočáru. Její aféry s muži za první republiky plnily stránky novin, myslím zejména ta boxerská.

Spolupracovala také s „kluky“ tedy W+V, i když roli hraběnky Stradové v „Pekaři a císaři“ nakonec nedostala. Někde sama přiznala, že na ni Werich dočasně zanevřel, ač neprávem.

Byla opravdu živou legendou. Za války se musela stáhnout, ale její židovský původ ji naštěstí do koncentráku neposlal. No a po válce, zejména za komunistů, na ni zbyly už hlavně estrády, trochu ta nepopulární chlebařina.

I když našla třeba krátce přístaviště v nově vzniklém „Zábradlí“, postupně se prosazovala i v televizi. Byla to ovšem pro tehdejší režim „buržoazní herečka“, ačkoliv k padesátinám dostala i titul zasloužilé umělkyně. Z operetních rolí přešla postupně na šanson, psali pro ni skvělí autoři té doby, zajímavé třeba je, že na jejím pořadu „Nejlepší rocky paní Hermanové“ se pro Divadlo na Zábradlí dramaturgicky podílel i Václav Havel.

Měla velmi osobitý humor i přístup k mužům. Jednou jsem slyšel, jak veřejně, už starší dáma, prohlásila: až neutrhnu každého zajíčka, na kterého si zamanu, dám si na hruď kytici bílých lilií a tiše zesnu. No, pokud vím, její konce tak jednoduché nebyly, myslím, že se o ni k stáru velmi starala třeba Bára Hrzánová a asi nejen ona. Přesto dožívala vitální, my starší si pamatujeme, jak ještě po padesátce předváděla na jevišti hvězdy.

A tak bych se s ní rozloučil vzpomínkou na píseň, kterou zazpívala v jednom z filmů „kluků“: Život je jen náhoda… Ona opravdu byla jednou trochu dole, jindy nahoře, ale nikdy neklesla pod úroveň dámy.

Josef Hejna

* * *
Zobrazit všechny články autora