Ruce

Nedávno jsem četla článek, jak se dříve, v době našeho dětství, žilo na vesnici. Autorka zřejmě vzpomínala na své mládí a vzpomínky na mládí jsou podmalovávány růžovou barvou. Popisovala, jak bylo krásné, když babička prala v neckách na valše prádlo a při tom si zpívala. Moje maminka také prala v neckách na valše prádlo. Ale nikdy si při tom nezpívala. Když se totiž rozhodla prát prádlo, musela si zatopit v kamnech, postavit na ně velké hrnce vody a přivést ji k varu. Do rozeschlých necek asi nejdřív nalila studenou vodu, aby se zatáhly, a potom tam musela nanosit ty těžké hrnce vařící vody. Špinavou košili musela nejdřív namočit, pojezdit kostkou mýdla s jelenem a pak ji drbala na valše. Když přišel na řadu povlak z postele, posunovala ho po kousku na stranu a každý dílek musela vydrbat. Vyprané prádlo naskládala na umyvadlo a poté ho v další vodě máchala. Netuším, v kolika vodách ho máchala, protože jsme u baráku žádný potok, kde by tak činila, neměli. Potom ho odnesla na zahradu, kde mezi dva stromy natáhla šňůry a tam se prádlo sušilo. Pamatuji, že někdy se přetrhla šňůra a prádlo pláclo na zem. Asi se sama od sebe nepřetrhla, postarala se o to koza či jiná příčina.

A když maminka takhle spokojená s prádlem odcházela ze zahrady, měla za sebou vstávání se slepicemi, nanošení dřeva, zatopení v kamnech, podojení několika krav, připravení mléka a odevzdání na povinnou dodávku do sběrny, nakrmení prasat, slepic, uvaření melty dětem k snídani, než půjdou do školy. Když zhltla hrnek kávy s nadrobeným chlebem, už tahala na plotnu hrnce s vodou na prádlo.

Potom, co pověsila prádlo, musela mít vymyšlené, co bude k obědu. Mezitím tatínek oral či rozhazoval hnůj na poli a dvě mladší sestry se někde popelily se slepicemi.

Na poledne musel být uvařený oběd. Hospodář přijede z pole hladový, starší děti se vrátí ze školy a všichni se sesednou kolem stolu. Už si nepamatuji, zdali maminka dojila krávy před obědem nebo po obědě a taky musela připravit a nalít šlichtu prasatům a jestli došlo i na ostatní havěť, nevím.

A to bylo samozřejmě k obědu jídlo bezmasé, třeba škubánky, šišky s mákem nebo něco takového jalového, jak se tenkrát říkalo. Kdyby bylo něco od masa, tak by maminka musela to ptáče chytit, podříznout, opařit, oškubat, vykuchat a strčit na pekáč. To nebylo přinést a vybalit balíček z obchodu. Po obědě zase proces mytí nádobí v chladnoucí mastné vodě. Neexistoval žádný jar či podobné vymoženiny. Když maminka zrovna neprala, pekla v pekárně chleba, ryla a plela zahrádku, a co já vím ještě. Že by mě vedla k učení nebo mně koupila knížku, to si nepamatuji. Zato jsem musela každou sobotu drbat prkennou podlahu, jelikož se přezouvání bot z chléva a z marastu na dvorku nenosilo.

Odpoledne měla maminka možnost jít na pole. Někdy to nebyla možnost, ale nutnost. A kde bylo žehlení, zašívání a ostatní práce v domácnosti. Večer zase stejná kalvárie s dojením, odevzdáváním mléka a krmením zvířectva. Večeře se obvykle nevařila, každý si vzal, co našel. Já jsem milovala chleba se sádlem a s cibulí. Když byly dodávky, nic moc doma nezbylo. Svačinu jsem do školy nenosila, někdy jsem chytla jen krajíc chleba a jablko nebo hrst švestek. Nějaké pitíčko, to vůbec neexistovalo. K tomu účelu byl vodovod. Tak takovýhle denní rozvrh byl pro rodinu v hospodářství včetně sobot a nedělí. A to ještě církev svatá vyžadovala nedělní účast na modlitbách, i když byl kostel kdovíjak daleko. Nebylo divu, že maminka takový kolotoč nevydržela fyzicky, onemocněla se srdcem a brzy umřela.

A nikdy za celý život jsem neslyšela, že by si maminka u nějaké práce zpívala. Proto se domnívám, kdo píše o poetické práci v hospodářství, že vzpomíná jenom na své dětství.

A viděli jste někdy ruce takových lidí, kteří pracovali v hospodářství? O kterých rukou na obrázku byste řekli, že patřily vaší mamince.

Marta Urbanová

* * *

Zobrazit všechny články autorky