Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Otmar,
zítra Mahulena.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

O spisovatelském øemesle

 


Z našich dvou pøedchozích rozhovorù (o Syrii a Ukrajinì) burácely vášnì váleèné, i pøejdìme¾ tentokrát ke kulturnìjšímu tématu. Oba jsme støelení múzou literární, leda¾e moje autorská kariéra se pomalu pøibli¾uje nevyhnutelnému závìru, kde¾to Vaše teprve zaèíná, tøeba¾e u¾ máte na svém autorském kontu dvì dle mého soudu zdaøilé kní¾ky. V¾dy jsem se domníval, ¾e má-li dílo za nìco stát, mìl by adept øemesla spisovatelského poèkat do vìku, kdy u¾ nasbíral urèité kvantum ¾ivotních zkušeností. Sám jsem pustil do svìta svùj první opus (byla to povídka) po ètyøicítce, to Vy na to jdete svi¾nìji. Dovolte tudí¾ starci pár všeteèných otázek:


Kdy Vás poprvé napadlo, ¾e byste mohl své pøedstavy, nápady atp. ztvárnit písemnì?
Abych se pøiznal, tak si nad tou otázkou lámu hlavu. Vyplynulo to jaksi samo. Odmala jsem rád èetl, co¾ pøíznivì ovlivòovalo rozvoj fantazie a vedlo záhy k tomu, ¾e mi pøestávala staèit papírová porce pøíbìhù oblíbených hrdinù a zaèal jsem je posílat na vlastní dobrodru¾ství. Od toho u¾ byl jen krùèek sem tam se nìkomu pochlubit, nìco zvláštì vydaøeného napsat na papír a ejhle, najednou se zaèaly objevovat pøíbìhy s novými, vlastními postavami, první povídky, vyprávìní… A proto¾e mì to bavilo, stalo se to rychle návykovým koníèkem, ani¾ bych k tomu pøistupoval s cílem psát. Kdy to bylo… Snad na ni¾ším gymnáziu.


Jaký byl Váš pocit, kdy¾ jste sedal k svému prvnímu literárnímu pokusu? Co se mì týèe, pøipadal jsem si napùl jako opová¾livec, dobývající se do vznešeného hájemství Umìn, napùl jako trouba; co Vy?
Pokud to vztáhneme k prvním fejetonùm uveøejnìným na internetu, svého èasu v Pozitivních novinách, poté v Czechfolks Plus, tak asi strach. Obavy z reakce okolí. Nejistota. Pochyby. Je to dobré? Bude to ètenáøe bavit? Neopakuju se? Tisíc otázek. Pøestat psát do šuplíku a dostávat náhle zpìtnou vazbu, která nemusela být vùbec lichotivá, to byla poøádná zmìna. Sice mì po letech tenhle pocit úzkosti pøešel, ale jisté pochybnosti cítím stále. Pøemìnily se ovšem ve vnitøní pochyby, jestli já sám jsem s dílem spokojený, jestli „cítím“, ¾e je dobré, nebo mi na nìm „nìco“ chybí, vadí… Nebojím se ale u¾ reakce ètenáøù. Stephen King ve své autobiografií napsal, ¾e se a¾ pøíliš dlouho stydìl za to, co píše, a ¾e je to pitomost. A má sakra pravdu. Pokud se nìkomu nelíbí, co píšu? Obsahem? Formou? Prosím. V¾dy» mu to nenutím. Vychází tisíce knih roènì. Píšu pro ty, kterým se moje témata a styl líbí.


Mìl jste za sebou u¾ nìjaké pokusy, je¾ jste se u vìdomí svého zaèáteènictví rozhodl radìji ponechat nezveøejnìné, nebo jste hned s prvním bì¾el do nakladatelství?
Samozøejmì. Tìch úsmìvných, s odstupem let snad a¾ trapných pokusù bylo… Jen¾e si nedovedu pøedstavit jinou cestu, ne¾ se trochu „vypsat“. Kdo stvoøil hned první dílo, aby sneslo nejpøísnìjší hodnocení a dosahovalo výborné úrovnì? I u kvalitních spisovatelù, sáhne-li èlovìk po jejich prvotinách, se dostaví mnohdy mírné rozèarování èi pøímo zklamání. Ani má první kniha není bùhvíjaká. Po sedmi letech v ní nacházím tolik vìcí, co bych se souèasnými zkušenostmi napsal jinak (nebo radìji nenapsal vùbec) a¾ hanba. Vše prodìlává vývoj, literát nejinak. Mo¾ná vás to pøekvapí, ale docela mì mrzí, ¾e nìkterá starší dílka vùbec spatøila svìtlo svìta. Ta kvalita jim jednoduše chybí.


Zapoèal jste svou autorskou dráhu dvìma detektivkami. Debatovali jsme však u¾ na tìchto stránkách o vìcech politických, spoleèenských, historických, ba nadsmyslných; neláká Vás pøehodit výhybku do nìkterého z tìchto smìrù?
I lákalo by mì to a dokonce hodnì, jen¾e se mi zdá, ¾e pro daný ¾ánr nejsem stvoøený. Všechny pokusy konèily v¾dy ve ztracenu, nedokonèené, nijaké… Kdy¾ píšu, potøebuji dynamiènost. Neustálý pohyb a vývoj dìje, zvraty, akci, øízné dialogy… Asi bych nikdy nedokázal napsat knihu jako John Irving, kde pøeètete sto stran a stále øešíte jednu vìc.

 

 

Dokonèil jsem právì rukopis, abych tak øekl futuristického románu, a nevím, jestli mi nakonec nezùstane v šupleti; týká se jistého – nebudu upøesòovat – tabuizovaného tématu, o nìm¾ lze pøedpokládat, ¾e si na nìm potenciální nakladatelé nebudou chtít pálit prsty. Mo¾ná také víte o problémech, které by stály za literární zpracování, ale tato pokrytecká doba by je nepøijala?
Jistì, vím. Netýká se to ale pouze samotných témat, nìkdy i relativnì obyèejné a neškodné téma se stane kontroverzním pouze svým zpracováním. Pokrytecké je u¾ jen to, kdy¾ se brojí napø. proti erotice a sexu v literatuøe – onehdy jsem u jednoho rukopisu (nevyšel) byl pranýøován za to, ¾e dvì strany ze ètyø set se zabývají sexem. A pak za rok, za dva zaplaví pulty cosi jako Padesát odstínù toho a onoho. Stejnì tak pokrytecké je odmítání nespisovného jazyka a vulgarit v románu, v nìm¾ jejich zachycení odpovídá skuteènosti. Jako autor pøeci usiluji o to co nejvìrnìji a nejpøesnìji postihnout realitu. Pokud bych se nìkdy rozhodl publikovat román ze školních lavic, k èemu¾ mám nyní dost inspirace, asi by mì vìtšina nakladatelù i èást vá¾eného ètenáøstva hnala, co za odporný nesmysl jsem to vyplodil, kniha by byla nepublikovatelná.


Proè my tvorové zvláštního ra¾ení vlastnì píšeme: nìkdo aby povznesl lidstvo plody ducha svého, nìkdo aby poskytl tìm, kteøí o to stojí, onu nebeskou slast, jí¾ øíkáme „pìkné poèteníèko,“ nìkdo jen pro vlastní potìšení, pro radost z dobøe formulované myšlenky. Nejsem-li pøíliš impertinentní: ku které z tìchto odrùd byste pøiøadil Vaše spisovatelské usilování?
Snad od všeho trochu? To mi zase pokládáte otázku, na kterou se velmi tì¾ko hledá odpovìï, a musím se pøiznat, ¾e mo¾ná i proto, ¾e jsem o ní nikdy vá¾nì nepøemýšlel. V¾dy jsem psal, proto¾e mì to bavilo. Neuva¾oval jsem nad tím, ¾e svými moudry zmìním svìt. Tak sebevìdomý nejsem ani nebudu a upøímnì si to mù¾e myslet èlovìk tak ještì v osmnácti, ale pokud ho ani po dvacítce tyhle iluze neopustí, bývá zpravidla zadìláno na malér. Dopøát potìšení ètenáøùm – jistì, to víte, ¾e se tetelím blahem, kdy¾ mi nìkdo napíše, ¾e se mu to a to líbilo a ¾e se chystá si ode mì pøeèíst další vìci. Jen¾e nepíšu s tímhle cílem. Co¾ ostatnì bych opìt pova¾oval za špatnou cestou, která by vedla k podbízivosti ètenáøùm, povrchnosti a ztrátì individuálnosti a autenticity. Není takových autorù málo a pravda, slušná øádka z nich si na podlézání ètenáøskému vkusu vybudovala hezkou ¾ivnost, jen¾e já píšu proto, ¾e mì to baví. Tøeba se to nìkomu zalíbí, tøeba to skonèí v šuplíku, zále¾í na tom? U¾ívám si u¾ jen tu samotnou cestu vzniku rukopisu, ka¾dý den s fiktivními hrdiny. Cokoliv dalšího je navíc.


Pøiznám se, ¾e najdu-li diskusního partnera, který by se hned necítil ura¾en, rád se pøu a hádám. Dokonce kdyby mi obèas nìkdo nevynadal, ptal bych se sám sebe, jestlipak jsem nenapsal nìjakou povrchní pitominu, kdy¾ nikomu nestojím ani za toho vola nebo jak je v Èechách zvykem titulovat ideové odpùrce. Jak na tom jste s kontroverzními tématy Vy?
Co¾ o to, diskuzi vítám. Stejnì jako kritiku. Je-li vìcná a konstruktivní, je to jen ku prospìchu vìci. Ale jak jste sám trefnì poznamenal, stát v Èechách na opaèné stranì barikády èasto neznamená debatu podlo¾enou argumenty, nýbr¾ pouze pøehršel nadávek a útokù. Otevøít nìjaké kontroverzní téma, to je obèas spíš na to hodit si mašli. A i kdy¾ moc stojím o zpìtnou vazbu, nauèil jsem si ji dost selektovat. Pokud se nìkdo neumí podepsat (nebo se pod svùj názor podepsat stydí), èi støídá mìkké a tvrdé i/y podle nálady, zajímají mì jeho názory asi stejnì tak jako dotyèného pravidla èeského pravopisu.


K našemu milému jazyku èeskému: hned v první øádce této serie otázek píši slovo Syrie bez povinné èárky, aby se mì nìkdo neptal, mám-li na mysli Ementálii nebo spíš Romadurii. I v jiných pøípadech si ponechávám volnost odchylky od pøedepsaného úzu, usoudím-li, ¾e oficiální jazykoopravci pøekroèili hranici vkusu èi smìšnosti. Jak jste na tom Vy? Pokládáte výrok poslední pravopisné reformy za nedotknutelnou svátost, nebo si také tu a tam dovolíte jí nedbat? Co vùbec øíkáte souèasnému vývoji naší mateøštiny? Pøizpùsobení po¾adavkùm moderní doby, nebo úpadek?
Odpovím trochu šalamounsky. Souèasný vývoj naší mateøštiny je úpadek daný pøizpùsobováním se po¾adavkùm moderní doby. Slovní zásoba v mateøském jazyce je u øady ¾ákù asi na takové úrovni, jakou by èlovìk oèekával u výuky cizího jazyka po dvou letech. Proè se tak dìje, je známá vìc, netøeba se opakovat. Co mì však vadí, je nadu¾ívání, èasto navíc vylo¾enì nesmyslné, cizích slov. Nikomu neberu, ¾e je znalost cizího jazyka dùle¾itá, za nedlouho bude u¾ pøímo nezbytná. Jen¾e je tak tì¾ké umìt dva jazyky a pou¾ívat je oba, oddìlenì a správnì podle okolností? Nemù¾u se zbavit pocitu, ¾e spousta lidí, se tímhle sna¾í pouze vzbudit dojem, jak jsou dùle¾ití a pøitom… Pak tu máme tisíce nejrùznìjších mana¾erù, a aby ne, kdy¾ obyèejný podomní prodavaè se nechává titulovat „sale manager“…


Máme školy pro všechny druhy umìn, malíøství, architekturu, herectví atd., pouze Kaliopé, múza literární, se zøejmì obejde bez pøedbì¾né výuky. Jaký jest Váš názor na tuto zvláštnost?
Tak ona výuka je taky potøebná, i kdy¾ je to trochu jiný druh výuky, spíš taková cesta „na zkušenou“. První vìc je, ¾e ka¾dý literát by mìl vládnout jazykem, kterým tvoøí a to více ne¾ na slušné úrovni. Jistì, není to kardinální podmínka, také se najdou výjimky, kdy nìkdo notoricky chybuje v psaní i/y a pøitom vymyslí skvìlý pøíbìh, jen¾e v drtivé vìtšinì, pokud si neporadí s obtí¾emi gramatiky, nevyplodí ani originální a¾ geniální myšlenky. Pak je tøeba nasát do sebe bohatou slovní zásobu. A ta vám nespadne do klína (tedy pøesnìji do hlavy) shùry, musíte ji vstøebat èetbou, èetbou a zase èetbou… A ètením jiných autorù se uèíte i to, co dìlají dobøe, co špatnì… Ani èetba hrozné kní¾ky není ztrátou èasu, kdy¾ si èlovìk poví: „Tak takhle teda nikdy…“ O poznání ménì pøínosné jsou skuteèné pokusy o „výuku“ toho, jak psát, notabene zaruèené pøíruèky jak zpatlat bestseller v pìti krocích.

 

 

Slavná díla svìtové literatury byla napsána metodou kalamáøe a pera, zèásti i husího. Nejètivìjší kní¾ky, Steinbeckovy, Waltariho, z èeských autorù napøíklad Èapkovy, vy»ukávali jejich autoøi na stroji a rozmno¾ovali pøes kopírák. Dnešní spisovatelé mají k dispozici poèítaèe, automatické tiskárny a jiné supermoderní kumšty – a opravdu ètivou - ne-li u¾ moudrou - kní¾ku abys pohledal. Mám svùj názor na pøíèinu tohoto jevu, ale chtìl bych slyšet Váš.
Kdy¾ jste o tom tak zaèal, nìco mì napadá. Úplnì na zaèátku jsem také psal pouze tu¾kou do sešitu a pozdìji na starý psací stroj. ®ádné delete, klik sem, klik tam a zaèínám znovu. Co jsem jednou napsal, to bylo. A nebo celý list vzít a pøepsat. A to u¾ si èlovìk rozmyslí, ne¾ na ten papír nìco hodí, aby to skuteènì stálo za to.


A otázeèka poslední: na èem raète pracovat právì nyní?
Co byste øekl? Na detektivce… Rok jsem mìl, moderní by bylo asi øíct tvùrèí pauzu, ale… Vlastnì sám nevím, co to bylo. Na jedné stranì mì nìkteré vìci psaní otrávily, na druhé se sebìhla spousta vìcí v ne-spisovatelském ¾ivotì a najednou chybìl èas. Co¾ ve vzájemné kombinaci vedlo k tomu povìsit spisovatelské øemeslo na høebík. Jen¾e jak mìsíce utíkaly, svrbìly mì prsty èím dál tím víc, staré nápady se do¾adovaly realizace a pøidávaly se k nim nové… A teï jsem rád, ¾e u¾ zase píšu.


Ludìk Frýbort


Pøíspìvek byl otištìn ve spolupráci s Luïkem Frýbortem a Tomášem Záøeckým


* * *
Kolá¾e pro SeniorTip.cz Marie Zieglerová

Zobrazit všechny èlánky autora Luïka Frýborta
Zobrazit všechny èlánky autora Tomáše Záøeckého



 



Komentáøe
Poslední komentáø: 27.06.2014  10:51
 Datum
Jméno
Téma
 27.06.  10:51 ferbl
 26.06.  08:43 Von
 26.06.  08:01 Du¹an
 26.06.  06:19 KarlaA
 26.06.  05:52 Bobo :-)))