Co praví legendy a povìsti
aneb šuplík plný legend a povìstí...
O sloupu v Zámìli
V Zámìli stávala hospoda, které se pozdìji øíkalo Fajfrùv hostinec. Kdo jel kolem, zastavil se tu na ¾ejdlík piva, ti ¾íznivìjší, aby se ukázali, si poruèili piva máz. Taky se zde jedlo a tancovalo o sto šest. Našlo se dost takových, kteøí si dávali zahrát. Nìkomu, kdo mìl hluboko do kapsy, zahráli za peníz, tìm bohatým za groš.
Hospoda stála pøi silnici blí¾e mlýna a vyznaèovala se tím, ¾e uprostøed tanèírny byl sloup. Byl døevìný jako všechny zdejší chalupy a øíkalo se o nìm, ¾e tu stojí a podpírá støechu proto, aby se taneèníci neprotancovali do samotného pekla.
Za dávných èasù, kdy byl moravským markrabím Karel, pozdìjší císaø Karel IV., jeho vojsko obléhalo zdejší hrad Potštejn, aby ztrestalo zpupného Mikuláše z Potštejna.
Mikulášùv otec Procek byl mocným pánem ve Východních Èechách. Práva Potštejnù zaèalo porušovat bohatší mìš»anstvo v èele s Peregrinem Pusem z Prahy. Ti zaèali kácet v místních lesích døevo na døevìné uhlí, které posílali do Kutné Hory, kde se u¾ívalo na tì¾bu støíbra. To byl ten pravý dùvod, proè královský dvùr byl ke stí¾nostem pána Procka hluchý. Kdy¾ ten se nemohl domoci práva, vystupoval po korunovaci Jana Lucemburského na èeském snìmu silnì proti mìš»anstvu. A tu byl úkladnì zavra¾dìn.
Jeho syn mladý Mikuláš, kdy¾ se marnì sna¾il o vyšetøení vra¾dy a potrestání viníkù, vzal spravedlnost do svých rukou. Nemìl v ruce ¾ádné dùkazy, kdo tak uèinil. Ze msty pod záminkou vylákal Peregrina Puse ke schùzce, kde ho proklál meèem. Ihned byl uvrhnut do vìzení. Pozdìji na pøímluvu vlivných otcových pøátel a finanèního vyrovnání byl z vìzení propuštìn.
Nìjaký èas se stáhl a za»al zuby. Ale ne na dlouho. Zprvu zaèal zamezovat tì¾bì døeva ve svých lesích a bránil jejich odvozu k milíøùm. Mìš»ané se do¾adovali svého a ob¾alovali Mikuláše, ¾e pøepadává jejich karavany za úèelem zisku. Jenom¾e Jan Lucemburský se nestaral o zemi, které mìl vládnout tak, jak by mìl. Toho vyu¾il Mikuláš a umínil si získat zpìt své bohatství, které musel zaplatit jako pokutu, aby se dostal z vìzení. Stal se z nìj urozený lapka. Pøepadával karavany obzvláš» pra¾ských mìš»anù a bral si, co chtìl. Králi se to doneslo a vyslal svého syna, tehdy moravského markrabìte Karla, aby obnovil v království poøádek. Ten táhl se svým vojskem k Vysokému Mýtu a nìkolik hradù poboøil.
Mikuláš z Potštejna slíbil, ¾e loupe¾ení zanechá. Ale svùj slib nedodr¾el a Karel zaèal obléhat Potštejn. Jeliko¾ nebylo tak lehké hrad dobýt, jeho vojsko vyhledávalo v okolí rùzné zábavy a dobrodru¾ství. Tak se bavilo i tancem v Zámìli v místní krèmì. Tu se znenadání mezi nimi objevil markrabì Karel. A jistou selku vyzval k tanci. Tanèili spolu kolem døevìného sloupu uprostøed místnosti, tanèili dlouho, nebo» dostali královsky zaplaceno.
A proto¾e bylo nevídané, aby markrabì tanèil s obyèejnou selkou, a kromì toho, v takové zapadlé vesnici, pøedávali si místní tuto zvláštnost od ucha k uchu. A¾ se dochovala do dnešních dnù.
Marta Urbanová
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky