Hledal jsem letos klidnou dovolenou na pár dní. Nìkam u nás, kde není moc lidí, kde je krásnì neøve tam veèer diskotéka. Inspirovala mne reklama na pramenitou, dobrou vodu : " V Novohradských horách, kde .....". Tak jsme se tam vydali. Z bezpoètu pøevá¾nì obsazených hotýlkù a penzionù, které nabízely internetové stránky jsme nakonec našli pùlhvìzdièkový penzionek u Benešova nad Èernou. Skoro samota, s hospùdkou, která se otevírala na dvì hodiny dennì, nad ní ve stráni tøi konì a stádo býèkù.
Nebýt televizní reklamy tak se vsadím, ¾e mnozí vùbec nevìdí, ¾e nìjaké Novohradské hory jsou. Ony toti¾ le¾í pøi státní hranici Èeské republiky s Rakouskem v jihovýchodním cípu Èech. Mají plochu 162 km ètvereèních, vyplòují u nás území mezi Novými Hrady, Dolním Dvoøištìm a Benešovem nad Èernou a z Moravy je sem dost daleko. Nejvyšších výšek dosahují v ®ofínské hornatinì na èesko-rakouské hranici Kamencem (1.072 m). Ze ètrnácti vrcholù, které v Novohradských horách pøesahují 1.000 m, le¾í na našem území ještì Myslivna (1.040 m) a Vysoká (1.034 m). Novohradské hory le¾ely pøevá¾nì v pohranièním pásmu, tak¾e sem skoro nikdo kromì vojákù nesmìl. Pøírodu to zachránilo, z vesnic ale skoro nic nezùstalo. Po zrušení tohoto pásma byly zpøístupnìny rozsáhlé plochy lesù pøi hranicích s Rakouskem, bylo zde provedeno turistické znaèení a pomalu se to zde zaèíná ¾ít. Lesy, pøevá¾nì jehliènaté, pokrývají více ne¾ 75% území. Novohradské hory jsou pøírodním parkem, pøipravuje se zde vyhlášení Chránìné krajinné oblasti. Prales u Hojné Vody a ®ofínský prales jsou nejstarším chránìným územím v Evropì.
Novohradské hory je mo¾no projet od severu k jihu z Horní Stropnice, kde je krásný románsko-gotický kostel Sv. Mikuláše, nìkolik penzionù a dobrá restaurace. Kdyby most v Èerném údolí nevzala voda. My jsme museli do Malont a odtud pøes Pohorskou Ves, osady Uhlištì a Leopoldov k nejjihovýchodnìjšímu cípu naší vlasti. Tam u¾ jsme nepotkali ¾iváèka, jen u penzionu Baronùv Most se slunilo nìkolik turistù. Míjíme koberce náprstníkù kvetoucích na okraji lesa a ¾asneme nad krásou Pohoøského rybníka. Cesta konèí v Pohoøí na Šumavì. Nikde nikdo. Zastavujeme u polozboøeného kostela, vedle je torzo jednopatrové budovy, snad bývalé školy. Nìjaký recesista nebo samotáø si tu postavil rodinný domek. Vracíme se stejnou cestou do Malont a pokraèujeme zase ji¾ním smìrem pøes Bìlou do Cetvin. Malše zde tvoøí státní hranici. Zase nikde nikdo. Zùstal tu malý lesní høbitùvek, nedávno obnovený kostel Narození P. Marie a opuštìná kasárna. Silnièka u¾ skoro není hodna svého jména, ale stojí za to pokraèovat dál ke Svatému Kameni. Další obnovený kostel P.M. Snì¾né se zázraèným kamenem v boèní kapli. V rozsedlinì ¾ulového balvanu lze prý naèerpat novou sílu. Je zde plno milodarù a všude jen nìmecké povídání, ani slovo èesky. Vrací se sem lidé z druhé strany hranice, kteøí sem v dobì nepohody nesmìli a postavili si proto na své stranì hranice kámen náhradní. Povídáme si s ¾enou, která ve stánku prodává svaté obrázky. Její man¾el zde kdysi dìlal velitele a v ruinách kostela prý choval slepice.
Barokní kostel v Dobré Vodì s léèivým, mírnì radioaktivním pramenem je vidìt zdaleka a stojí za to k nìmu zajet. Má dvì vì¾e, ale ne jak bývá zvykem v èele chrámové lodi, ale jednu vpøedu a druhou vzadu. To aby z údolí pùsobil impozantnìji; v pøíruèkách se píše, ¾e je to pøíklad citlivého osazení stavby do krajiny.
Novohradské hory mají i svou rakouskou stranu v západní èásti Dolního Rakouska, kterou nazývají Waldviertel. K èis»ouèkým vesnièkám, pohodlným silnicím, lesním odpoèívadlùm a k vonícím záchùdkùm je mo¾no bez problému pøejet novým hranièním pøechodem Nové Hrady/Pyhrabruck.
Zajeli jsme i dál na sever k pøírodní rezervaci s døevìným vyhlídkovým mostem u Schremsu, k impozantnímu vodnímu hradu Heidenreichstein i do romantické nejsevernìjší èásti Rakouska v okolí Litschau.
Novohradské hory nás nadchly i svým okolím. Za shlédnutí stojí samotné Nové Hrady s hradem, zámkem, rezidencí , hrobkou Buquoyù a blízkým Terèiným údolím. A pak ®umberk, opevnìná vesnice s tvrzí, rybníkem a pohledným penzionem. Není daleko ani na Kle» nebo jihoèeských Holašovic. A ještì jedno doporuèení : pojedete-li autem z Moravy, vezmìte to na Znojmo a pøes Rakousy, zastavte se v Raabsu a v Waidhofenu, nebudete litovat.
Hledal jsem letos klidnou dovolenou na pár dní. Nìkam u nás, kde není moc lidí, kde je krásnì neøve tam veèer diskotéka. Inspirovala mne reklama na pramenitou, dobrou vodu : " V Novohradských horách, kde .....". Tak jsme se tam vydali. Z bezpoètu pøevá¾nì obsazených hotýlkù a penzionù, které nabízely internetové stránky jsme nakonec našli pùlhvìzdièkový penzionek u Benešova nad Èernou. Skoro samota, s hospùdkou, která se otevírala na dvì hodiny dennì, nad ní ve stráni tøi konì a stádo býèkù. 
s Rakouskem v jihovýchodním cípu Èech. Mají plochu 162 km ètvereèních, vyplòují u nás území mezi Novými Hrady, Dolním Dvoøištìm a Benešovem nad Èernou a z Moravy je sem dost daleko. Nejvyšších výšek dosahují v ®ofínské hornatinì na èesko-rakouské hranici Kamencem (1.072 m). Ze ètrnácti vrcholù, které v Novohradských horách pøesahují 1.000 m, le¾í na našem území ještì Myslivna (1.040 m) a Vysoká (1.034 m). Novohradské hory le¾ely pøevá¾nì v pohranièním pásmu, tak¾e sem skoro nikdo kromì vojákù nesmìl. Pøírodu to zachránilo, z vesnic ale skoro nic nezùstalo. Po zrušení tohoto pásma byly zpøístupnìny rozsáhlé plochy lesù pøi hranicích s Rakouskem, bylo zde provedeno turistické znaèení a pomalu se to zde zaèíná ¾ít. Lesy, pøevá¾nì jehliènaté, pokrývají více ne¾ 75% území. Novohradské hory jsou pøírodním parkem, pøipravuje se zde vyhlášení Chránìné krajinné oblasti. Prales u Hojné Vody a ®ofínský prales j
sou nejstarším chránìným územím v Evropì.
kostel P.M. Snì¾né se zázraèným kamenem v boèní kapli. V rozsedlinì ¾ulového balvanu lze prý naèerpat novou sílu. Je zde plno milodarù a všude jen nìmecké povídání, ani slovo èesky. Vrací se sem lidé z druhé strany hranice, kteøí sem v dobì nepohody nesmìli a postavili si proto na své stranì hranice kámen náhradní. Povídáme si s ¾enou, která ve stánku prodává svaté obrázky. Její man¾el zde kdysi dìlal velitele a v ruinách kostela prý choval slepice. 
Novohradské hory mají i svou rakouskou stranu v západní èásti Dolního Rakouska, kterou nazývají Waldviertel. K èis»ouèkým vesnièkám, pohodlným silnicím, lesním odpoèívadlùm a k vonícím záchùdkùm je mo¾no bez problému pøejet novým hranièním pøechodem Nové Hrady/Pyhrabruck.