Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Romana,
zítra Al¾bìta.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Malá nahlédnutí do rušného ¾ivota našich psù - 5


V ¾ivotì ka¾dého èlovìka jednou nastane èas, ¾e se zaène ohlí¾et, vzpomínat na to, co pro¾il a co s ním pro¾ívali jeho blízcí. Také jsem se zaèala ohlí¾et, kdy¾ jsem si uvìdomila, jak rychle plyne èas, a ¾e kdy¾ svoje vzpomínky nezachytím „slovem na papír“ - tedy na bílou stránku wordu v poèítaèi – urèitì se vytratí v šeru zapomínání. A to bych nechtìla, naopak chci se podìlit o epizody ze ¾ivota našich psù se všemi, kdo nemìli èi nemají mo¾nost poznat „na vlastní kù¾i“, kolik vzruchu a pøekvapení jim mù¾e psí kamarád pøipravit.


Pøed èasem na stránkách ST, jste si mohli pøeèíst, jak vysoko mi zvedl hladinu adrenalinu kavkazan Lord anebo o jeho lásce k psí kamarádce yorkšírce Betynce. Ve ètyøech pokraèováních pak povídání o našem pasteveckém „pejskovi“ Cyrusovi…


Maru


Jak Don “hedvábníèek” o medaili pøišel ...


Máte málo práce? Nudíte se? Je vám smutno na duši? Poøiïte si briarda – nejlépe hned dva nebo tøi, to je potom to správné vzrùšo! A tak jsme si poøídili našeho prvního briarda, èerného jako sama nejhlubší noc se sluníèkovou povahou, Dona z Bramilu.


Dal nám spoustu radosti, proto¾e to byl pejsek velice neposedný, podnikavý, kamarádský a veselý. Co jsme se nachechtali, kdy¾ jsme jej poprvé dostali do vany a osprchovali! To byl pohled pro bohy! Donïa, do té chvíle veliká koule chlupù, tam stál ve vanì jako nahatý, nikde nic, samé ¾ebro, špidlatý èumáèek, vystrašené oèi a na no¾ièkách jako hùleèky obrovské papuèe! Smích nás ovšem pøešel, kdy¾ pak z té vany vyskoèil a oklepal se.


Chvilku to trvalo, ne¾ si zvykl na fén, ale ta lahoda potom! Byli jsme na nìho pyšní, jak je krásný, ¾e by mohl i nìjakou medaili „urvat”, jen¾e to nás velice rychle pøešlo, kdy¾ se s ním vrátil Marek z bonitace a sdìlil ortel poroty: má zanedbanou srst!


Krindapána, ta neš»astná srst! My mu øíkali „hedvábníèek”, proto¾e se leskl jako z hedvábí, a kdy¾ poklusával, celý se natøásal jako baletka. Jen¾e udr¾et jeho srst ve stavu, ¾e jeden ka¾dý chlup i chloupek si vede samostatný ¾ivot, to bylo nad síly celé rodiny. Nemohli jsme, u¾ jen z provozních dùvodù, strávit dennì nìkolik hodin èesáním Donova ko¾ichu. Tak jsme posléze vzdali nápad chodit s ním na výstavy a nechali ho i sebe ¾ít v klidu, pokud se ovšem o nìjakém klidu s Donem dalo mluvit.


U všeho musel být a byl tam rád. Sbíral se mnou okurky a polovinu jich okousal, pomáhal vyrývat mrkev a kradl ji i z košíku. Vyválel se kdekoliv a v èemkoliv. Nevynechal jedinou kalu¾inu, a kdy¾ ¾ádná nebyla, tak si ji vymyslel. Neèekal trpìlivì pøed dveømi, a¾ nìkdo pøinese vandlík a umyje mu zablácené tlapky. Sotva se objevila škvíra u futer, na nic neèekal, rozrazil dveøe, proletìl bytem jako tornádo, se všemi se bouølivì pøivítal a všude nacapal a houby se staral o èisté koberce a moje otlaèená kolena.

 


Chodívali jsme taky pracovat na náš „ranè” a pomalu jej chystali ke stavbì. Bylo krásné pozdní babí léto, právì jsme betonovali sloupky na svahu a mìli toho pro tuto chvíli plné zuby. Sedíme v trávì jako vrabci na drátì, vydechujeme po té døinì a pátráme po psovi. Pane jo, ten si u¾ívá! Dole pod svahem byl mlýnský náhon plný vody a z Dona byly vidìt snad jen uši a pak mrak vodní tøíštì, kterou za sebou nechával pøi trysku náhonem. Lítal sem a tam hodnì dlouho, a kdy¾ se, chudinka, znavil, s vyplazeným jazykem se doplou¾il za námi na kopec, vytøepal vodu z ko¾ichu, abychom z toho taky nìco mìli, a ¾uchnul na zem jako pytel brambor a ještì poøádnì hekl. ®ádná elegance, ¾ádná grácie, naopak – …”lidi, to jsem se ale nadøel!”…


Jestli¾e si myslíte, ¾e tøeba usnul nebo jen tak v klidu odpoèíval, jste na omylu. Trvalo jen pár vteøin a u¾ válel sudy a¾ dolù. Nezbylo nám ne¾ mu závidìt to mno¾ství energie, vitality, radosti. Starosti se svým ko¾ichem, do kterého nabral lupínky a trávu a vìtvièky a vùbec všechno, co cestou potkal, pøenechal nám. Kdo to nevidìl, neuvìøí, v jakém stavu se ta jeho èerná krása potom nacházela.


Buïte trpìliví, u¾ vás nebudu moc dlouho zaneprázdòovat, u¾ jen jedna vzpomínka. Bydleli jsme tehdy v bytovce nad mìstem, jen pár krokù od lesa a Don se chodil sám vyvenèit. Pokud se pøed domem nic nekonalo, byl za chvíli zpìt. Horší u¾ to bylo, kdy¾ se klukovská havì» ze sousedních bytù rozhodla, ¾e si na cestì zahraje „hokej”. To Doneèek nemìl rád! Nevím, co ho štvalo víc, jestli pobíhající kluci nebo míèek, co se poøád kutálel, nebo mávající hokejky? Neomylnì však poznal, kdo je pùvodcem všeho dìní a pustil se do klukù. A kdy¾ prokousl kapitánovi tepláky i se zadnicí, prchali pøed ním kluci, jako kdy¾ støelíte do hejna vrabcù. Mìlo to svoji výhodu, kluci se svým hokejem a hulákáním se odstìhovali jinam.


Nudíte se? Kupte si briarda, medvídek mýval je proti nìmu bøídil!


(Ó bo¾e, kam jsem dala rozum, ¾e jsem si teï na stará kolena poøídila Al Capona alias Kapi?!)


Text a foto: Marie Zieglerová

* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 15.12.2013  22:31
 Datum
Jméno
Téma
 15.12.  22:31 Inka
 15.12.  21:16 kvìta skvìlé ètení-:)))
 15.12.  20:30 imra/sa¹aL
 15.12.  19:07 Mara podìkování
 15.12.  18:21 Blanka B.
 15.12.  17:38 Láïa K.
 15.12.  16:00 ferbl
 15.12.  14:11 Von
 15.12.  13:30 janina
 15.12.  11:28 Vesuvanka díky
 15.12.  11:08 Dubský Potì¹ení
 15.12.  05:41 Bobo :-)))