Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Otmar,
zítra Mahulena.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupnì se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se pøáteli. Je tak na místì, kdo chce (není podmínkou), pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity atd. Zaèali jsme pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.


Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pøípadnì i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený...
Tentokrát je to pohled na jeden mìsíc v roce.


Dobøe vychovaný mìsíc


Listopad se letos choval jak se na dobøe vychovaný mìsíc patøí - husté ranní a podveèerní mlhy. Tmavìšedá oblaka, plná vody, na svìtlejším pozadí oblohy. Spadané listí pod stromy, které natahují holé èerné vìtve do výšky i do stran. Vítr je tak akorát, ještì neletí od sibiøských plání, ale taky to není ¾ádný teplý proud od afrických pouští. A ka¾dou chvíli prší, poprchá, nebo aspoò m¾í. Uklidnilo mne to, mívám s poèasím poslední léta problémy. V bøeznu bývají vedra k zadušení, koncem èervna jsme museli zatopit, v øíjnu dozrávají jahody. My jsme se ve škole uèili, ¾e v našem podnebním pásmu máme ètyøi roèní období a toho se dr¾el i Vivaldi, kdy¾ skládal svoji nádhernou hudbu, i majitel jedné z nejslavnìjších newyorských restaurací a mnì se to pozdává také.

 

Pro zvìtšení klikni na obrázek


Po tøech dnech pršet pøestalo a vybraly jsme se, my tøi staré kamarádky, Judita, Naïa a já, za mìsto. Od zastávky trolejbusu vede cesta lesem, který bych si nejradìji celý oblékla, má teï toti¾ oblíbené barvy mého šatníku: hnìdou, bé¾ovou, zlatavou, sem-tam skvrnu terakota, mechovì tmavou zeleò, oran¾ové klikyháky...


A najednou jsme se ocitly u jezera, plného divokých kachen. Judita se po chvilce pustila do feministického projevu, ve kterém kritizovala fakt, ¾e zatím co páni kaèeøi jsou krásní, vyfešákováni a mají zøejmì èerstvì upravené a odbarvené hlavy, jejich man¾elky a partnerky kaèeny vypadají všednì, utahanì a¾ obnošenì, v šedohnìdém obleèení pøedloòského støihu... Prý je to diskriminace a Evropská unie by se tím mìla okam¾itì zabývat. My s Naïou jsme se ustrašenì ohlí¾ely, jestli Juditu nìkdo neslyší, proto¾e kdyby se to doneslo do Bruselu, europoslanci by tento nápad urèitì pova¾ovali za geniální a zabývali by se jím nejmíò pùldruha roku. Koneènì se nám podaøilo emancipovanou sufra¾etku odtrhnout od jezera a za chvíli jsme vcházely do mlýn
a.

 

 

 

Mlýn to byl naposledy pøed sto dvaceti lety. Prapravnuèka bývalého majitele mlýn zrestaurovala - udìlala z nìj restauraci. Ušel se nám protekèní stùl u okna, ze kterého je romantický výhled na otáèející se mlýnské kolo. V blízkém krbu praskala bøezová polena a pro tu chvíli byl svìt hezký a docela v poøádku...
"Dajtì sem ruku, panièka, vyveštím vám èosi!" ozvala se najednou tìsnì za mnou stojící postava. Tmavá tváø, figura zabalená ve velkém šátku zpod kterého jí èouhala suknì s velkými kvìty, hlas chraptivý, slovenština s nìjakým pøízvukem. Kde se tam vzala, nevím. Chvíli jsem váhala. Jednak nejsem na svoji budoucnost nijak zvláš» zvìdavá, v osmdesátce u¾ èlovìk neèeká velkou lásku, èistou jako horský potùèek. A za druhé, jsem bytost velice racionální, nevìøím na rù¾ovou karmu, aromaterapii, horoskopy, èernou magii, èíslo tøináct, ba ani na slib mobilního operátora, ¾e vám dá zadarmo volání a¾ po Singapur.


Ale neexistuje èlovìk, který by takto se nabízející mo¾nosti zjistit, po èem si bude šlapat, odolal. Nabídnutá bankovka zmizela tak zázraènì rychle, ¾e jsem získala k vìštkyni skuteènou dùvìru - ovládá nevídaná kouzla!

 
Dozvìdìla jsem se neuvìøitelné vìci. ®e budu trochu nemocná, ale vyléèím se, ¾e mne èeká cesta, která nedopadne tak, jak bych chtìla, ¾e nìkdo z mých vzdálených pøíbuzných opustí tento svìt, ale ¾e nám do rodiny i nìkdo pøibude... Otrávenì jsem vytáhla ruku z tmavé vrásèité dlanì vìštkynì.
"Panièka mi neverí a dobre robí..." zamumlala cikánka a potom mi zašeptala do ucha nìco jako: "Uvidíte drahú vám bytos», ktorá nie je z tohoto sveta! U¾ èoskoro!"


V tomto bodì dostala situace dramatický zvrat, proto¾e se objevil mladý èíšník, který vìštkyni rychle a nemilosrdnì vyvedl z místnosti. Judita a Naïa zùstaly bez znalosti své budoucnosti, ale taky jim zùstaly peníze, které jsem já furiantsky vyhodila za nesmyslné bláboly.


Cesta domù z takovéto vycházky je v¾dy obtí¾nìjší. Zaèíná se stmívat. Trolejbusy jsou pøeplnìné lidmi, kteøí byli pøilepeni na místa pro staré a invalidní, mo¾ná by rádi i vstali a pustili vás sednout, ale prostì to nejde. A èlovìka zaèínají bolet klouby, a to i takové, o jakých nás na Lékaøské fakultì ani neuèili...


Mùj pokoj doma mne pøivítal teplem, vùní bylinek, útulným svìtlem staré stojací lampy. Procházela jsem místností, odkládala vìci, stahovala ¾aluzie, dìlala jsem takové ty drobné úkony, které zaberou èlovìku vìtšinu dne.


A najednou jsem uvidìla svého mu¾e!
Já vím, ¾e pro mnoho ¾en je pohled na jejich mu¾e všedním, ka¾dodenním, ba nìkdy i rozèilujícím úkazem. ®ena si všimne, ¾e ten její potøebuje ostøíhat a napadne ji, ¾e ještì stále neopravil tu polici v koupelnì, jak to slíbil ještì v minulém tisíciletí. Jenom¾e mùj mu¾ šel po støeše vysokého paneláku a tam nemìl co dìlat. Tam má co dìlat jenom kominík, pokrývaè anebo námìsíèník a to mùj mu¾ nebyl!
A potom - jsem u¾ tøicet let vdova!


Stála jsem jako svatá, vytesaná z pískovce. Svìt ztratil barvy, byl jenom èernobílý. Aspoò ¾e ticho se po chvíli prolomilo mu¾ským hlasem, který pravil, ¾e v dnešních "retronovinách" vzpomeneme první spoleènou televizní anténu v našem mìstì a jejího tvùrce...


Mùj mu¾ mezitím obcházel komín a já jsem se bála, aby se nesmekl, nesklouzl ze støechy a nezabil se. Souèasnì jsem si vzpomínala na instalaci té první antény, ale ¾e to natáèela televize, jsem netušila... To víte, bylo to krátce po diluviu a televize byla ještì na páru... netoèila kdeco, jako dnes.


Za pár minut bylo po všem. Svìtu se vrátila barevnost, mùj mu¾ zmizel do jiné øíše stínù, já jsem si utøela oèi i brýle a vypnula jsem televizor. V tom jsem strnula. Vìštba cikánky! Ještì zaènu být na stará kolena povìrèivá!


Po chvilce jsem si pomyslela, ¾e cikánka øíkala všelico, mohla to být náhoda... Jsem bytost racionální, nevìøím na rù¾ovou karmu, aromaterapii, horoskopy...


Ale nepamatuji se, ¾e bych po pøíchodu domù zapínala televizi. Musela se zapnout sama!


Text: Blanka Burjanová

Ilustrace: Vladimír Vondráèek

* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 01.12.2013  12:48
 Datum
Jméno
Téma
 01.12.  12:48 tamil
 30.11.  12:02 Milu¹
 29.11.  17:19 imraL
 29.11.  15:23 Blanka B.
 29.11.  13:16 janina
 29.11.  12:45 Blanka B.
 29.11.  11:55 Blanka K.
 29.11.  10:47 Vesuvanka díky
 29.11.  09:20 Mara
 29.11.  08:13 Von
 29.11.  08:00 hera
 29.11.  07:40 Kvìta :-)))
 29.11.  06:08 Bobo :-)))
 29.11.  02:06 Láïa K.