Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Romana,
zítra Al¾bìta.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohádky „z babièèiny krabièky“


Na svoje poslední vnouèe – Vendulku – jsem èekala devìt let. To u¾ byla pøedchozí tøi vnouèata docela odrostlá. Na rozdíl od nich jsem se jí mohla cele vìnovat, jsouc u¾ regulérní seniorkou.


Pro¾ívaly jsme spolu dobrodru¾né vycházky po zahradì, kde rostlo tolik zajímavých kvìtinek a keøù, kde se na zídce vyhøívaly ještìrky, cvrèci závodili ve cvrlikání, na zelných listech se pásly baculaté housenky bìláska, hopsaly tam sýkorky... však to znáte, jak pestrým ¾ivotem ¾ije zahrada. ... "Babi, vem si veliký boty, pudeme na kopec"... no jistì, v pantoflích bych se tam sotva vyšplhala. Doprovod nám dìlal velký hafan – kavkazan "Loldík", Vendina chùva, dobrá víla a ochránce. To bylo paneèku jiné dobrodru¾ství ne¾ dole na zahradì. Obrovské mraveništì lesních mravencù a¾ skoro nahoøe s lesem za plotem bylo cílem výprav. "...A ploè lezou? A ploè nosí semínka? A kde mají dìti?..."

 

To bylo otázek, a¾ z nich babièce šla hlava kolem. A proto¾e takové výpravy byly na denním poøádku, zaèala o nich babièka spisovat pohádky. Tøeba se budou líbit i vašim vnouèatùm.

Mara


* * *

… o letním jablíèku


Na jedné pøívìtivé zahrádce, kterou sluníèko objímalo od rána do veèera, rostla hned vedle statného oøešáku docela malá jablùòka se svými sestøièkami. Na podzim je peèlivì zasadili a poøádnì zalili, aby jim pøes zimu nic nechybìlo a stromeèky se mohly dobøe pøipravit na jaro. Však se taky tìšily a sotva sluníèko rozpustilo snìhovou peøinku a teplými prstíèky zahøálo pùdu, ze všech spících pupenù se vyklubaly rù¾ové jabloòové kvìty a obalily vìtvièky tak hustì, ¾e jablùòky vypadaly jako velikánské kytice.


Naše jablùòka rozkvetla jako první a netrpìlivì vyhlí¾ela vèelky, které se zatím jen pomalièku probouzely v úlu. Mìla napilno, v¾dy» ji èekal veliký úkol – její jablíèka musela dozrát na zaèátku léta. Byla toti¾ „letní“.


Ze všech jejích dìtí bylo to na druhé vìtvièce nejhezèí. Neschovávalo se za lísteèky, nastavovalo sluníèku obì tváøièky a den ode dne rostlo do krásy. Ka¾dé ráno za ním pøiletìl kamarád motýlek a vyprávìl mu, co je na zahradì nového, co mu vyzvonily modré zvonky, jak se princezna kopretina tìší na svého prince, ale taky ¾e dole na zahrádce se objevily dvì housenky, které si vyhlí¾ejí, do èeho by se zakously. To víš, Vendulko, i na jablíèka èíhá na zahrádce nebezpeèí, a tak se to naše poøádnì polekalo! Maminka jablùòka o takových housenkách svým dìtem vyprávìla, a tak se bálo, ¾e by se mu hladová housenka mohla zakousnout do jemné tváøièky.


Naše jablíèko bylo ale chytré, nezaèalo naøíkat, poèkalo, a¾ kolem letìla sýkorka, která zahradu hlídala pøed nezvanými hosty.


…sýkoreèko milá, pìknì prosím, pomoz mi. Motýlek øíkal, ¾e dole v zahradì vidìl dvì hladové housenky. Honem si je zobni, aby nedostaly chu» i na nás, jablíèka… Sýkorka ráda pomohla, mìla v hnízdeèku pìt malých ptáèátek, která poøád jen otvírala zobáèky a èekala, co jim do nich rodièe dobrého pøinesou. Takové dvì baculaté housenky jim budou urèitì moc chutnat. Jablíèko si oddechlo, housenkové nebezpeèí bylo za¾ehnáno. Pìknì se vyhøívalo na sluníèku, zrálo a sládlo a jak zrálo, vonìlo èím dál víc. Kdy¾ tak jednou v horkém odpoledni sladce døímalo, probudilo je silné bzuèení. Kolem nìho poletovala mlsná vosa, kterou pøilákala jablíèková vùnì, a chystala se ochutnat sladké š»ávy.


…bzzz bzzz, ty jsi ale krásné jablíèko a jsi pìknì zralé, urèitì u¾ budeš slaïounké jako med. Nic se mne neboj, jen si ti sednu na tváøièku a trošku si zobnu, ani o tom nebudeš vìdìt.


A kdy¾ mnì budeš chutnat, pozvu svoje kamarádky. Taky rády mlsají …bzzz… Ó, to bylo zlé. Jak utéct pøed vosou, která má rychlá køidélka a navíc poøádné ¾ihadlo? Jablíèko si jen neš»astnì vzdychlo. Nikde nablízku ¾ádná pomoc, ptáèci jsou v tom odpoledním ¾áru nìkde schovaní…


A pøece se pomoc našla! Nahoøe nad kopcem se u¾ nìjakou chvíli hromadily velikánské èerné mraky a chystaly se k bouøce. Do zahrady prudkým nárazem vpadl jejich vìrný prùvodce vítr, proèesal koruny stromù a odfoukl dotìrnou vosu døív, ne¾ se zakousla do jablíèka. Kdy¾ pak bouøka dìlala svoje bububu zase nìkde jinde, pøišla si do umyté zahrady malá holèièka pro jablíèko k svaèince. Pod jablùòkou natáhla ruèièku, zralé jablíèko se pustilo vìtvièky a huplo jí do dlanì. To byla dobrota!

 

Marie Zieglerová


* * *

Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 01.11.2013  17:48
 Datum
Jméno
Téma
 01.11.  17:48 imra/sa¹aL
 01.11.  16:53 Kvìta
 01.11.  10:45 Mara
 01.11.  09:41 Blanka B.
 01.11.  08:41 Von
 01.11.  06:24 KarlaA
 01.11.  06:18 Bobo :-)))